Článek
Bylo mu patnáct let, když na zasněžené mýtině uviděl to, co žádné dítě vidět nemá. Syn hajného ze šumavské osady Zhůří stál v tichu Božího hodu 1937 nad troskami letadla. Mráz mu štípal tváře. Všude kolem se válely polámané kusy plechu a mezi nimi nehybná těla tří mužů.
O necelý den dříve se všichni tři muži ještě těšili na Štědrý večer doma. Krátce po půl čtvrté odpoledne 24. prosince 1937 burácely motory třímotorového dopravního letounu Wibault 280 F-AMYD na vídeňském letišti Aspern.
Zataženou oblohou se začaly snášet první vločky, když francouzský stroj společnosti Air France odstartoval k pravidelnému letu na lince Bukurešť – Vídeň – Praha – Paříž. Měl před sebou poslední dvě plánované zastávky: přistání v Praze-Ruzyni a poté pokračování do cílové Paříže.
Na palubě ale panoval nebývalý klid – místo obvyklých cestujících seděl v kabině tentokrát jediný pasažér, pražský advokát a státní návladní JUDr. Karel Flanderka.
Domů spěchal z obchodní cesty v Bukurešti a manželce s dětmi slíbil, že u štědrovečerní tabule nebude chybět. Vzal s sebou dokonce i drobné vánoční dárky.
Společnost mu dělali jen dva členové posádky. V kokpitu seděl šestatřicetiletý kapitán František Lehký, jeden z nejzkušenějších československých letců své generace. Rodák z východočeského Lukavce, syn venkovského hospodáře, se vlastním úsilím vypracoval mezi elitu pilotů – stal se šéfpilotem Československých aerolinií a měl nalétáno přes 7 400 hodin.
Ke štěstí mu v tu chvíli scházelo jediné: být na Vánoce s rodinou. Doma na něj čekala manželka a dvě malé děti, zatímco on usedal na Štědrý den za knipl cizího letadla. Úkol to ale nebyl neobvyklý – Air France na lince dlouhodobě zaměstnávala i české piloty a František Lehký hovořil plynně francouzsky.
Vedle něj se usadil čtyřiadvacetiletý radiotelegrafista Pierre Austruc. Mladý Francouz s více než dvouletou praxí se v duchu možná těšil, až vánoční let skončí. Ani jeden z nich netušil, že domů už se nevrátí.
Navigační omyl
Stroj nabral výšku a zamířil severozápadně k Praze. Už krátce po startu ale posádku začaly trápit komplikace. Počasí se zhoršovalo každou minutou – mlha houstla, přidal se déšť se sněhem. Letoun Wibault, sám o sobě pomalý a těžkopádný, se pohyboval stále hůř. Když se ocitl poblíž Říčan u Prahy, požádal pilot Lehký ruzyňskou věž o zaměření polohy.
Řídící stanice potvrdila dosavadní kurs na Prahu a na chvíli se zdálo, že vše dobře dopadne. Jenže vítr a sněhová vánice mezitím vychýlily stroj z dráhy a zmátly orientaci posádky. Pierre Austruc zahlédl pod sebou v mlze meandrující řeku a mylně uvěřil, že už vidí Vltavu na okraji Prahy.
Z paluby do Ruzyně hlásil: „Nalevo vidím Vltavu, napravo Kbely…“ – tedy známky toho, že jsou snad nad hlavním městem. Navigátor na letišti vzápětí vydal nečekaný pokyn: okamžitě otočit k jihu, kurs 215°. Pro malý dopravní letoun to znamenalo obrat téměř o 180 stupňů a let přímo zpět, odkud přiletěl.
Kapitán Lehký instrukci neprodleně poslechl. Netušil, že tím vlastně zamířil vstříc šumavským hvozdům a smrti. Pražský dispečer byl totiž přesvědčen, že letoun už dávno minul metropoli a ocitl se někde u Mělníka na severu.
Ve skutečnosti byl ale Wibault teprve před Prahou, poblíž Benešova, a po osudném obratu začal nabírat vzdálenost opačným směrem. Udržoval stále výšku asi 700 metrů, kterou pilot nastavil v domnění, že se již blíží k přistání.
Místo pražských předměstí však před sebou ve tmě měl jen neprostupné masivy šumavských hor. Ruzyně mezitím zpozorovala chybu a poslala novou zprávu s opravou kursu – tu už ale posádka nezaslechla, protože palubní radiová anténa byla zřejmě porouchaná.
Venku hustě sněžilo. Tma houstla a pod motory ubíhaly lesnaté hřebeny. František Lehký už vůbec netušil, kde přesně se nachází. Vítr s letadlem cloumal a palivoměry neúprosně klesaly. Kapitán se pokusil stočit stroj k jihozápadu a vysílal světelné signály – volal o pomoc při nouzové navigaci.
Dolů pod sebe neviděl nic než bílé pusté pláně. V té chvíli nad Kašperskými Horami zaslechli obyvatelé horského městečka vzdálený hukot letadla a na obloze spatřili jeho světla. Věděli, že se blíží bouře, ale netušili, jak blízko je tragédie.
Pár vteřin před dopadem
Huťská hora, zvedající se do výše 1 187 metrů nad mořem, se před letoun postavila jako neviditelná zeď. Byl podvečer 17:39, když kluzké svahy hory pohltily zbloudilý stroj. V rychlosti okolo 250 km/h letadlo narazilo do severovýchodního úbočí hory zvaného Knappenberg mezi osadami Zhůří a Vogelsang (Podlesí).
Obrovská rána se rozlehne nocí – to Wibault 280 při střetu s hustým lesem přichází o obě křídla a jeho trup se jako střela řítí ještě několik desítek metrů dál do údolí. Palubní hodiny se nárazem zastavují na čase 17:39. Uvnitř kabiny se tříští sklo a kov, těla posádky i pasažéra jsou vržena proti konstrukci.
Kapitán Lehký má však ještě zlomek vteřiny na poslední rozhodnutí. Uvědomuje si hrůznost situace – pád je nevyhnutelný, nádrže plné paliva. V té poslední chvíli se podle dobové rekonstrukce nezhroutí, ale zachová se neobyčejně statečně: zavírá přívod benzínu a odstavuje motory.
Na nebi se ještě chvíli rozlévá záře světlic, které posádka chvíli předtím stačila vystřelit na znamení nejvyšší nouze. Pak pohltí vánoční noc už jen sněhové vločky, štiplavý pach leteckého benzínu a ozvěna vzdáleného dunění, která se rozplyne ve vichřici.
Letoun při dopadu vybuchuje a láme stromy jako sirky. Místní obyvatelé slyšeli hrozivý praskot a ránu, ale v prudké vánici a tmě si nikdo netroufá pustit se do záchranné akce. Nadto je Štědrý večer – ve většině chalup právě lidé zasedají ke štědrovečernímu stolu a zapalují svíčky na vánočních stromcích.
Hrůzný nález v lese
Až ráno na Hod boží vánoční se počasí trochu umoudří. Okolím Zhůří už se šíří neklid – četníci z Kašperských Hor dostali hlášení o zmizelém letadle a spolu s lesním personálem rozjíždějí pátrání. Po stopách vedou i svědectví z okolních vesnic, kde lidé slyšeli a viděli večerní průlet letadla neobvykle nízko.
Mezi dobrovolníky, kteří pročesávají závěje, je také patnáctiletý syn místního hajného, pan Šmídlo ze Zhůří. Právě on kolem desáté dopoledne v lese naráží na děsivý výjev.
Trup letadla rozervaný nárazem odpočívá mezi stromy; o kus dál, v okruhu zhruba sta metrů, se ve sněhu povalují kusy křídel, sedadla, roztrhané plechy a roztříštěné přístroje. Na větvích visí cáry plechu a na zemi leží rozházené balíčky letecké pošty. A mezi tím vším, v popelu a sněhu, leží tři zohavená těla. Žádný ze tří mužů nepřežil.
Na pasece u trosek zatím hlídkují četníci a finanční stráž – střeží místo neštěstí před zvědavci. Pohled na spoušť je mrazivý. Dva silné kmeny stromů jsou jakoby ustřiženy ve výšce – tam, kde do nich letoun vrazil křídly. A opodál, vedle rozervaného trupu, se ve sněhu něčeho podivně leskne. Láhev šampaňského! Nalezena bez úhony, nerozbila se navzdory strašlivému pádu.
Snad ji některý z mužů vezl domů ke svátečnímu přípitku. Pro zúčastněné záchranáře je ten drobný nález zarážející symbolikou – uprostřed pekla zkázy, mezi troskami a mrtvými, leží nepoškozená lahev, připomínka sváteční radosti, které se už nikdo z nich nedočkal.
Vyšetřovací komise doráží na místo ještě týž den. Je třeba zdokumentovat stopy dřív, než je změní počasí či zvídaví lidé. Experti ohledávají zbytky motorů a palubní přístroje, snaží se zachránit palubní deník, označit nalezené trosky.
Sušické listy, lokální noviny, později přinesou svědectví o hrdinství pilota: „Benzinové přívody zavřeny. Snad vteřinu před smrtí pilot učinil zadost povinnosti a proto letadlo neshořelo,“ líčí reportér strašnou scenérii.
Tato slova vejdou do dějin. František Lehký vteřinu před smrtí nezapomněl na druhé, ač sám už neměl naději. I díky němu se trosky po dopadu nevzňaly. Letadlo nevybuchlo plnou silou a těla zůstala víceméně celá – rodiny je tak mohou důstojně pohřbít.
Ze širokého okolí se mezitím sjíždějí lidé. Desítky aut a saní míří blátivými cestami k Huťské hoře. Během pár hodin se pod svahem schází velké množství zvědavců, které přitahuje vidina neštěstí. Někteří se snaží odnést si alespoň kousek trosek na památku.
Teprve za asistence četnictva jsou těla tří obětí naložena do rakví a na saních převezena do Kašperských Hor. Na místo tragédie doráží i pilotova manželka – sotva den po štědrovečerní večeři se musí tváří v tvář rozloučit se svým mužem. Doprovázejí ji zdrcení kolegové a přátelé Františka Lehkého. Pohled na zmrzlé trosky, mezi nimiž zůstal ležet dopis Ježíškovi adresovaný „tatínkovi pilotovi“, vhání slzy do očí i otrlým horalům.
V novinách se pak objeví titulky jako „Osudný povel k cestě na smrt“ či „Kouzlo Vánoc a ošklivost šlendriánu“ – a také jeden obzvlášť dojemný: „Dopis Ježíškovi v kapse pilota“. Tragičnost havárie je umocněna tím, že k ní došlo právě na Vánoce.
Nevyjasněné okolnosti
Co přesně vedlo k havárii? Hned po tragédii se rozbíhá oficiální vyšetřování. Už předběžné šetření potvrzuje fatální chybu v navigaci: poslední výměna zpráv mezi posádkou a letištěm proběhla skutečně těsně před Prahou. Radiotelegrafista Austruc hlásil, že vidí Vltavu a letiště Kbely.
Praha mu potvrdila kurs a pilot Lehký dokonce zahájil klesání, očekávaje příkaz k přistání. Ten už ale nepřišel. Místo toho dispečer z Ruzyně zničehonic obrátil letoun zpět na jih, v domnění, že stroj Prahu přeletěl. Závažné podezření padá na službu konajícího navigačního úředníka.
Ukáže se, že v kritickou chvíli postupoval lehkomyslně – letoun považoval za ztracený, a když vydal mylný pokyn, více se o něj nestaral. Ve 20:46 prostě na věži zhasl světla a šel slavit Vánoce.
Rychle ustanovená komise vyslechne personál a podává na dotyčného trestní oznámení. Jenže skutečného potrestání viníka se oběti nedočkají. Úředník od soudu nikdy nestane – údajně se ocitne pod zvláštní policejní ochranou a za nacistické okupace ochotně kolaboruje s Němci. Po válce pak beze stopy mizí za hranicemi. Celý případ není možné dotáhnout do konce, protože Evropu mezitím zachvátí vír blížící se války.
Nejasnosti ovšem budí i další aspekty nehody. Proč například tak frekventovanou linkou letěl na Vánoce jen jediný pasažér? Proč zrovna vysoce postavený státní zástupce? Tato fakta živí řadu konspiračních teorií. V lidových hospodách se brzy po nehodě začne šuškat ledacos.
Třeba i to, že onen nečekaný pokyn k obratu nepřišel z Ruzyně omylem, ale byl k letadlu namířen schválně z cizí vysílačky. Údajně měla do průběhu letu zasahovat německá letecká stanice Luftwaffe ve Straubingu nedaleko hranic. Podle jiné verze prý zkušení letci v Ruzyni vůbec nechybovali sami od sebe – někdo je mohl ovlivnit či podplatit, aby stroj navedli do pasti.
A nejvíce se hovoří o tajemných dokumentech, které měl advokát Karel Flanderka převážet ve své aktovce. Ještě v roce 2012 František Lehký mladší (syn tragicky zesnulého pilota) v rozhovoru pro televizi ČT připustil, že se tyto spekulace v rodině dlouho tradovaly. Říkalo se, že Flanderka vezl z Bukurešti kompromitující materiály na vůdce nacistů Adolfa Hitlera.
Měly se týkat velkého Hitlerova tajemství: okolností smrti jeho milované neteře Geli Raubalové a také jeho někdejšího rakouského občanství. Geli Raubalová, s níž měl Hitler údajně milostný poměr, zemřela v září 1931 za záhadných okolností – oficiálně sebevraždou, ale dodnes se spekuluje o Hitlerově podílu.
Pokud by se důkazy o takovém skandálu dostaly na veřejnost, mohly by v roce 1937 ohrozit Führerovu pověst. A tak vznikla teorie, že gestapo či jiná složka nacistické moci chtěla Flanderku stůj co stůj zastavit. Stačil jeden falešný radiový povel, jedno malé navedení jinam – a nepohodlný kurýr navždy umlkl v hlubokých lesích Šumavy.
Žádná z konspiračních verzí se však nikdy neprokázala. Žádné tajné listiny ani jiné materiály se v troskách letadla oficiálně nenašly a politické pozadí tragédie nebylo potvrzeno. Přesto případ zůstává dodnes nejasný, ne-li přímo nevyšetřený. Drtivé události roku 1938 – od připojení Rakouska k Německu až po mnichovskou dohodu – odvedly veškerou pozornost a nad havárií se zavřela voda. Klíčoví aktéři již nepromluvili a spisy zmizely neznámo kde.
Zdroje:
http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/99/
https://zakrasnejsivimperk.cz/?p=118325
https://www.stoplusjednicka.cz/zahada-stedrovecerni-havarie-pad-letadla-na-sumave-obestira-dodnes-rada-nejasnosti
https://plzenska.drbna.cz/zpravy/16700-sumava-na-stedry-vecer-roku-1937-zazila-tragickou-leteckou-katastrofu-dodnes-ji-obestira-tajemstvi.html
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/zabranila-sumavska-letecka-havarie-kompromitaci-hitlera-283178
