Zdena Salivarová (Škvorecká): Žena, která z exilu v Kanadě zachránila českou literaturu

V exilu byli teprve krátce. Spisovatel Josef Škvorecký přemýšlel, jak dostat do světa svůj zakázaný román Tankový prapor. V noci ho probudil manželčin hlas. „Vydáme to sami,“ zašeptala Zdena Salivarová do tmy. „Co je?“ zamžoural rozespale. „Tankovej prapor!“ – „Neblbni,“ odpověděl a obrátil se na bok.

Bylo jí patnáct, když si poprvé uvědomila, že dějiny umí ničit rodiny v jediném okamžiku. Krátce po převratu v roce 1948 odvedli komunisté jejího bratra do uranových dolů a otce uvrhli do vězení. Když ho po dvou letech pustili, v tu ránu zmizel „za kopečky“ – utekl přes hranice pryč z dosahu režimu. Tatínek, kdysi nakladatel, skončil v New Yorku jako správce u lodní firmy.

Doma nechal dospívající dceru a celou rodinu s cejchem „zrádců vlasti“. Salivarová pocházela z rodiny politických vězňů a už jako svobodná dívka živila matku se sestrou. Komunistický režim semlel její nejbližší jako mlýnek na maso – a přesto ji nezlomil.

Zdena byla odolná. Vystudovala dívčí reálné gymnázium. Od malička zpívala, milovala hudbu a našla únik v umění. Už jako dítě hrála na housle a zpívala v rozhlasovém sboru. Jako teenagerka se dostala do Československého státního souboru písní a tanců, později zpívala jazz s Inkognito kvartetem.

Později mohla zkusit i herectví: na přelomu 50. a 60. let vystupovala v pražské Laterně magice a záhy přišla nabídka do malého divadla Paravan. Právě tam ji večer co večer tiše sledoval z hlediště o devět let starší spisovatel Josef Škvorecký.

Setkali se v roce 1958 a za pouhé tři měsíce známosti se vzali. Nebyl čas váhat ani si na něco hrát.

„Než jsme se vzali, tak jsme si na sebe všechno pověděli. I ty nejhorší věci. Říkala jsem si: než si toho Josefa vezmu, ať o mně všechno ví. Ať se rozhodne, jestli mě chce, nebo ne. A dopadlo to dobře,“ vzpomínala po letech.

Upřímnost a absolutní důvěra je spojovaly od prvního dne. Zdena Salivarová získala v Josefu Škvoreckém osudovou lásku – a brzy i rovnocenného partnera v tvorbě a vzdoru.

Škvoreckého literární debut Zbabělci způsobil skandál. Režimní kritika mladého autora pranýřovala a jeden recenzent ho nazval „prašivým kotětem“. Salivarová stála při něm, když se stal pro komunisty persona non grata.

Sama mezitím začala psát – drobné prózy publikovala v časopisech Host do domu a Plamen. Její knižní debut, sbírka povídek Pánská jízda (1968), vyšel těsně předtím, než tanky zardousily pražské jaro.

Zdena v něm s humornou skepsí polemizovala s mužským a ženským světem, jak jej ve Směšných láskách vykreslil Milan Kundera. A právě Milan Kundera – tehdejší profesor na FAMU – jí pomohl splnit dávný sen: dostat se ke studiu dramaturgie a scenáristiky.

Po letech zákazů mohla konečně oficiálně studovat umění. Zářila talentem a elánem, spolupracovala třeba s filmovými režisérkami Věrou Chytilovou a Drahomírou Vihanovou.

V polovině 60. let se objevila i na stříbrném plátně – zahrála si menší role v legendárních filmech O slavnosti a hostech či Mučedníci lásky (1966) režiséra Jana Němce a ve filmu Farářův konec (1968) Evalda Schorma. Její hvězda stoupala, a stejně tak naděje, že se konečně nadechne svobodné tvorby.

V srpnu 1968 však přišla ledová sprcha. Salivarová studovala třetím rokem na FAMU, když do Prahy vtrhla okupační vojska – a „byl amen“. Všechny plány jako by zamrzly pod pásy tanků. Zdena a Josef tomu zpočátku nechtěli uvěřit. Ještě v září odjeli na stipendijní pobyt do Spojených států, odhodlaní počkat, „jak se situace vyvine“.

Jenže poměry doma se rychle horšily. Na podzim se na skok vrátili, aby se rozloučili s přáteli, a v lednu 1969 odletěli znovu – tentokrát nadobro. Škvorecký přijal nabídku vyučovat na univerzitě v kalifornském Berkeley.

Komunisté jim mezitím neprodloužili povolení k výjezdu, čímž z nich fakticky udělali exulanty. Bylo rozhodnuto. Manželé Škvorečtí se ocitli, jak Zdena s hořkým humorem říkala, v „Torontovičkách nad Ontárijkou“. Kanada se měla stát jejich novým domovem, ač s sebou nesli palčivou nejistotu: Vrátí se ještě někdy domů?

Toronto je přivítalo ledovým vichrem. Ocitli se v cizím městě, bez peněz, daleko od rodné země. Zdena nesla nové prostředí těžce. „Stýskalo se mi první dva roky. Strašlivě,“ přiznala. „Co jsem se nabrečela… Pořád dokola jsem si pouštěla Pilarku: Já se jednou vrátím zpátky k vám, kde každý kámen znám,“ vzpomínala v knižním rozhovoru s novinářem Karlem Hvížďalou.

Právě z té spalující bolesti a stesku se zrodil vzdor – nápad, který probudil Josefa uprostřed noci. Zdena Salivarová pochopila, že aby přežila exil, potřebuje velký úkol, smysl – projekt, který jí pomůže přežít. A tak se rozhodla bojovat proti totalitě zbraní, kterou ovládala nejlépe – literaturou.

Manželé začali vlastním nákladem vydávat zakázané knihy exulantů. V roce 1971 založili v Torontu legendární exilové nakladatelství Sixty-Eight Publishers, pojmenované na paměť pražského jara 1968. Jejich první provizorní byt na předměstí se rázem proměnil v kancelář, sklad i expedici v jednom.

„Zpočátku jsem dělala skoro všechno sama – objednávky, platby, korespondenci, četbu rukopisů, sazbu, přípravu knih do tiskárny, korektury, balení a odesílání,“ vypočítávala Salivarová, kolik práce na ni v začátcích padlo. Škvorecký jí pomáhal po nocích, redigoval texty a lepil balíky, ale přes den musel vyučovat na univerzitě.

Tíha každodenního provozu nakladatelství ležela hlavně na bedrech Zdeny. Sháněla tiskárnu, papír, kontakty na krajanské spolky a adresy čtenářů po celém světě. Vymyslela chytrý model předplatného: exulanti si knihy předem objednávali a platili, z toho se financoval tisk. Brzy si získali důvěru – vždyť jméno Josef Škvorecký bylo mezi emigranty už pojmem a zárukou kvality.

Salivarová se musela stát ženou mnoha řemesel. Později se dokonce naučila i grafickou úpravu knih, které podepisovala například pseudonymem Věra Držmíšková, a dokonce tiskla na vlastním stroji. Nepočítaně nocí strávila vsedě na zemi mezi stohy papírů, s očima unavenýma korekturami a s prsty od tiskařské barvy. Ráno pak vozila těžké pytle plné knih na poštu.

Byla neuvěřitelně činorodá – a nezdolná. „Práce tam bylo rozhodně víc než pro dva lidi… v úplných počátcích to stálo z větší míry na Zdeně Salivarové,“ potvrzuje bohemistka Alena Přibáňová. Právě díky Zdenině zarputilosti a organizačnímu talentu se nakladatelství brzy postavilo na nohy a stalo se soběstačným.

Knihy začaly proudit k hladovým čtenářům za železnou oponu. Milan Kundera později prohlásil, že nikdo neudělal za posledních dvacet let pro českou literaturu víc než manželé Škvorečtí.

Během více než dvou dekád vydali neuvěřitelných 227 titulů – původních českých a slovenských knih, které komunisté doma zakázali. Mezi autory ’68 Publishers nechyběl básník Jaroslav Seifert (ještě dříve, než dostal Nobelovu cenu), dále romány Milana Kundery, exilové práce Arnošta Lustiga či Milana Uhdeho, samizdatové texty Pavla Kohouta a Ludvíka Vaculíka nebo divadelní hry Václava Havla.

Škvorečtí tiskli zkrátka vše hodnotné, co nesmělo vycházet doma – ať už autoři žili v exilu, nebo setrvávali v Československu v nedobrovolném mlčení. Jejich čtenářský klub se rozrostl po celém světě; krajanské knihovny od Švédska po Austrálii odebíraly každou novinku. Československá státní bezpečnost zuřila, ale nedokázala tenhle tichý proud zakázané literatury zastavit.

Zdena Salivarová mezitím upozadila sebe samu. „Je jasné, že přišla o čas, který by mohla věnovat vlastnímu psaní,“ říká literární historička Přibáňová. Salivarová však nelitovala. „Nakladatelství – to bylo dobrodružství jiného druhu,“ prohlásila s odstupem, „byla to moje forma rezistence, můj boj s režimem“. V boji našla smysl – a vítězství.

Po sametové revoluci 1989 už exilové knihy nebyly zapovězeným zbožím. Škvorečtí cítili, že jejich mise se naplnila. V roce 1990 předali prezidentu Václavu Havlovi kompletní řadu všech svazků ’68 Publishers, aby se mohly vrátit do vlasti a sloužit nové svobodné kultuře.

Domů jezdili na návštěvy, ale natrvalo v Kanadě zůstali – Toronto se stalo jejich novým domovem. Gustáv Husák jim už v roce 1978 odňal československé občanství, paradoxně právě proto jim prezident Havel mohl v roce 1990 udělit Řád bílého lva za zásluhy o českou literaturu ve světě.

Manželé Škvorečtí přijali nejvyšší vyznamenání společně a s úsměvem. Máloco je však mohlo odškodnit za dlouhá léta, která zůstali mimo domov. V roce 1994 ukončili činnost nakladatelství a odebrali se na zasloužený odpočinek.

Jejich návrat do svobodné vlasti ale zhořkl nečekanou křivdou. Začátkem 90. let Salivarová s šokem zjistila, že se její jméno objevilo na divokých seznamech údajných spolupracovníků StB. Po tom všem, co pro českou literaturu vykonala, ji doma někteří neváhali onálepkovat jako možnou agentku. Byla to rána pod pás. Trpké obvinění ji zdrtilo – ale opět našla sílu bojovat.

Nakonec se soudně očistila a dokázala, že šlo o pomluvu. Svou zkušenost pak zpracovala společně s dalšími neprávem nařčenými v dokumentární knize Osočení (1993). Tím definitivně uzavřela minulost.

Po roce 2000 se stáhla do ústraní. S Josefem napsali ještě několik odlehčených detektivních románů, které brala spíš jako milou kratochvíli než seriózní literaturu. „Takovej mám ostych, že jsem na tom podepsaná… já mu říkám nápady a napíšu pár kapitol, ale on to odedře,“ popisovala skromně jejich spolupráci.

Škvorecký zůstal její životní inspirací a oporou až do konce. Když v lednu 2012 ve věku 87 let zemřel, zůstala Salivarová v Torontu sama. Bylo jí 78 a do Česka se už natrvalo nevrátila – domov měla ve vzpomínkách a ve svých knihách. Dožila v ústraní, stranou pozornosti, ale nezapomenutá.

Čas od času ji navštívil někdo z mladších českých literátů; všechny potěšilo, jak bedlivě tahle tichá dáma sleduje kulturní dění v rodné zemi. „Nerada četla anglicky, takže na české časopisy a knížky, které jí lidé odsud posílali, se vždycky těšila,“ popsala Alena Přibáňová po setkání s ní v roce 2025.

Zdena Salivarová zůstala až do sklonku života vášnivou čtenářkou – kontakt s českým světem pro ni byl vždy vítaný a příjemný. V srpnu 2025 Zdena Salivarová zemřela v Torontu ve věku 91 let.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zdena_Salivarov%C3%A1

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-zdena-salivarova-nekrolog-284696

https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/131716/zemrela-zdena-salivarova-spolu-s-manzelem-josefem-skvoreckym-byla-vernou-podporovatelkou-ceske-literatury.html

https://plus.rozhlas.cz/ta-ktera-nezahorkla-a-obetovala-se-zdena-salivarova-se-vzdala-svych-knih-a-9317240

https://www.respekt.cz/cesko/zdena-salivarova-palicata-soliterka-ktera-zachranila-ceskou-literaturu?srsltid=AfmBOoqyqNRLcOwZ_EziqqOZrf0qnTVK3eza5maBdR6q_q7a9r_JExHm

https://slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=430

https://www.irozhlas.cz/kultura/literatura/ve-veku-91-let-zemrela-spisovatelka-a-prekladatelka-zdena-salivarova_2508251358_cen