Článek
Procházela jsem matriky zemřelých evangelické farnosti v Nebuželích, kde jsem hledala předky mého zákazníka. A narazila jsem tam na nezvykle dlouhou poznámku - která se ukázala být nejen dlouhou, ale i zajímavou.
Týká se úmrtí Judity, manželky nebuželského duchovního pastýře Jana Végha, rozené Bankos z Uher, konkrétně z obce Fülöpszállás v Malé Kumanii. Kdybyste (jako já) nikdy předtím o Malé Kumanii neslyšeli, vězte, že se nachází mezi městy Kalocsa a Szeged v jižním Maďarsku, přičemž Fülöpszállás je v severní části této oblasti.
V Uhrách bylo na rozdíl od rakouské části habsburské monarchie povolené i jiné než katolické náboženství, proto po vyhlášení tolerančního patentu v roce 1781 přicházeli první pastoři právě odsud. Nejčastěji byli z Horních Uher, dnešního Slovenska, protože dobře rozuměli češtině. Další ale přišli přímo z Uher, z oblasti dnešního Maďarska.
Jedním z nich byl i János Végh, který začal působit v nově vzniklém sboru v Libiši na Mělnicku v roce 1783. V roce 1811 přesídlil do nedalekých Nebužel - a právě tam na evangelické faře zemřela v roce 1819 jeho manželka a v roce 1830 také on sám.
Co tedy můžeme číst v zápisu o Juditině úmrtí?
Putovala tato bohabojná Eunika* v české zemi 35 let. - Ten černý rám byl daný na její hrob dne 20. října 1819. - Ten pamětní kámen pak byl k hlavě její postaven dne 4. června 1821. - Nápis český vyryl pan František Novotný, školní učitel. Ta latinská slova pak vyryl a také voštafíroval sám žalostně až do smrti ji oplakávající její manžel Ján Wégh.
*Eunika nebo též Euniké byla podle Nového zákona matka svatého Timotea, prvokřesťanského biskupa, žáka a spolupracovníka sv. Pavla z Tarsu: „Mám v živé paměti tvou upřímnou víru, jaká nejprve byla v tvé babičce Lois a v tvé matce Eunice, a jsem přesvědčen, že i v tobě.“ 2 Tim 1,5
Una dies infesta mihi tot praemia vitae ademit! Lucr. Iam fuerit, nec post unquam revolare licebit! Lucres. Non dolor est major, quam cum violentia mortis Unanimi solvit corda ligata fide! (překlad: Jediný nepřátelský den mi vzal tolik darů života.Už tomu tak bude a nikdy již nebude dovoleno vzlétnout zpět! Není větší bolesti, než když násilí smrti rozpojí srdce spojená jednotnou věrností!)
Tím ale poznámka u zápisu nekončí. Pokračuje navíc velmi nekompromisně:
Žádají se dvojíctihodní duchovní pastýřové po mně nastupující, a spolu též všichni oudové sv. církve nebuželské, od pokolení ku pokolení, by ten pamětní hrobovní kámen, jenž jest památka a příklad nejčistší manželské lásky, ošetřovali, ochraňovali a ublížit mu nedávali, sic-li i ten sv. prach její na ně žalovat musel! Ano i já kladu tuto klatbu zlořečení na ty ruce, které-li tomu kameni z všetečnosti a svévolnosti jakýmkoli způsobem ublížili a jej anebo ten nápis na pokoji nenechali! J. W.
To jsou velmi silná slova. Uvrhnutí podobné klatby nebylo v minulosti bráno na lehkou váhu. Pro další generace to znamenalo závazek se o Juditin náhrobek dobře starat a nenechat ho poškodit.
A tak tomu dlouhá léta bylo. Evangelíci z Nebužel a okolí byli pohřbíváni na zdejším hřbitově a starali se o hřbitov i staré náhrobní kameny.
Kostel v Nebuželích
Ovšem druhá polovina 20. století přinesla mnoho změn. Protože věřících ubývalo, připadl nebuželský sbor ke sboru ve Mšeně. V roce 1988 byl kostel prodán a místo věřících se do něj nastěhoval depozitář Regionálního muzea Mělník. Hřbitov zůstal v majetku mšenského sboru, nicméně staré náhrobky postupně mizely.
V roce 2000 přišla záchrana v podobě stěhování některých náhrobních kamenů a také ostatků pod nimi se nacházejících z Nebužel do Libiše. O tuto akci se zasloužili maďarští evangelíci, kteří chtěli pro své krajany zajistit důstojnější spočinutí.
Na těchto přestěhovaných náhrobcích najdeme čtyři jména. Tři z nich byli pastoři nebuželské farnosti - Eduard Molnár, Mojžíš z Tardy a Jan Végh.
A čtvrtý náhrobek? Ten patří právě Juditě. Přetrval více než dvě století - a pokud budete mít cestu do Libiše, nezapomeňte se u něj zastavit. Najdete ho společně s dalšími náhrobky u tamního evangelického kostela.
Náhrobek Judity Wégh
Stojí na něm následující slova: Požehnané památky Dvojctihodná paní Judit Vegová, rozená Bankoš z Uher. Tato ve všech svatých cnostech a v čisté křesťanské bázni Boží na příklad všem pobožným se skvoucí Hvězda v církvi Kristově, druhá Eunyka 2. Tim 1, 5, putovala v České zemi 35 let, v Pánu zesnula dne 13. září 1819. Léta věku 52.
