Článek
Při pátrání po předcích jednoho mého zákazníka jsem procházela matriku zemřelých evangelické farnosti Humpolec z let 1859 až 1895. Zaujaly mě poznámky u jednotlivých záznamů - a tak jsem si je začala pročítat.
Některé stručně informují o tom, která porodní bába byla u porodu mrtvě narozeného dítěte, jiné nám sdělují, že dotyčný byl přes deset let kostelníkem zdejší farnosti. Najdeme tu ale i poznámky smutnější - a jedna z nich je použita jako nadpis tohoto článku. Ale pojďme začít od začátku.
Pan Antonín Jirmus byl váženým členem humpolecké evangelické společnosti. Sice z Humpolce nepocházel, narodil se v Lysé nad Labem, ale už před svatbou působil jako soustružnický mistr - a když se přiženil k Filipině, dceři tamního evangelického učitele Pavla Slezáka, jeho pozici ve společnosti to ještě umocnilo.
Jejich prvním dítětem byl syn Karel, narozený v srpnu 1847. Následovali další potomci - v říjnu 1849 přišla na svět dvojčata František a Františka, obě děti ale zemřely v nízkém věku, František krátce po narození, Františka v dubnu 1851.
V červenci 1852 porodila Filipina dalšího syna, který dostal jméno František. Následoval v srpnu 1855 syn Antonín Václav. Dalším dítětem byla dcera Amalie Filipina, narozená v červenci 1858. Ani ta se nedožila vyššího věku, zemřela v únoru 1860.
V říjnu 1861 přišel na svět syn Václav, následovaný v květnu 1863 synem Janem. V prosinci 1865 se narodila dcera Viktorie - tou se výčet dětí Antonína Jirmuse uzavírá.
A pak přišel rok 1866. Rok prusko-rakouské války, při které českými zeměmi prošla sem a tam rakouská i pruská vojska. A tam, kde se pohybovala vojska, se až zbytečně často objevovaly nemoci.
Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Pruské jednotky přinesly do Čech a na Moravu tolik obávanou choleru. Poté, co Prusové zabrali skoro celé Čechy, začala se nemoc rychle šířit. Zdrojem nákazy byly znečištěné vodní zdroje. Protože jen málokde existoval kanalizační systém, dostávaly se fekálie nemocných do studen a dalších zdrojů pitné vody, což vedlo k dalšímu šíření nemoci.
Cholera se dostala i do Humpolce. K prvnímu úmrtí na ni došlo 13. srpna, k poslednímu 8. listopadu 1866. Řada humpoleckých rodin ztratila své členy. Ovšem žádná nebyla stižena cholerou tak těžce, jako rodina Antonína Jirmuse.
Ve dnech 17. až 23. října 1866 se oběťmi cholery stali hned čtyři členové jeho rodiny. Prvním z nich byl tříletý syn Jan, který zemřel v noci ze 17. na 18. října. Následoval 19. října skoro pětiletý syn Václav. Jako třetí zemřel nejstarší, dvacetiletý syn Karel. Poslední zemřelou byla babička chlapců a Antonínova tchyně Františka, vdova po dvou manželech, Pavlu Slezákovi a Antonínu Lešovském, která žila s rodinou své dcery.
Právě u těchto úmrtí najdeme poznámku, citovanou v nadpisu:
Leží pospolu v jednom hrobě, babička se třemi vnuky svými. Od 17. do 23. října ztratil p. A. Jirmus polovici své rodiny a paní jeho matku.
Z Antonínových devíti dětí přežily do konce roku 1866 jen tři. Bohužel v roce 1867 potkala rodinu další rána - zemřela i dcera Viktorie, a to na plicní tyfus. Dospělosti se tak dožily jen dvě děti z devíti, synové František a Antonín.
I takový byl život našich předků…
