Azul je jednoduchou a nádhernou vstupní hrou, která učaruje všem

Tohle není žádná herní novinka, ale stále je spousta lidí, které stojí za to strhnout stranu barevných kamenů.

Azul je určen pro 2-4 hráče od 8 let (ale i mladší vám krásně zavaří) s herní dobou kolem 30 minut.

Dnes s oblibou Azul doporučuji na počkání širokému spektru začínajících hráčů, kteří chtějí okusit moderní deskovky, přesto moje vlastní cesta k němu byla značně trnitá.

Azul je už léty prověřená a oblíbená hra a možná i to byl jeden z důvodů, proč se mi do něj dlouho nechtělo. Jenže mi postupně začalo vrtat hlavou, jestli na něm skutečně něco nebude. Něco, co sice nevidím, ale musí prostě fungovat.

Loni na jaře jsem si proto založila účet na BGA, zkusila zahrát jednou, dvakrát, třikrát… a láska byla na světě! Vydržela jsem u uspávání dětí hrát hodiny a hodiny, odpoledne se děti probouzely ještě, než jsem se odplížila, večer jsem odcházela z pokojíčku rozlámaná kolem půlnoci. Tak obrovské herní pohlcení jsem nečekala.

Postupně jsem zkusila naučit Azul i ostatní členy rodiny. Nejprve tatínka, kterého jsem zlákala na čokoládovou vatiantu, pak jsem se prostě rozhodla odměnit (už vlastně ani nevím za co, ale je celkem pravděpodobné, že to bylo za měsíc bez nákupu her) a pořídila Azul Mini, který nadchl i dcery, a tak jsme všichni společně v různých hráčských kombinacích prohráli už desítky hodin. Azul se stal naší rodinnou láskou.

Nedávno přešla licence Azulu pod Blackfire a nám se díky recenzování domů konečně dostala klasická varianta hry a rovnou i s rozšířením. Takže nebudu dál ztrácet čas s okolní omáčkou a hurá na to!

V principu je Azul velmi jednoduchá abstraktní hra (tj. logická hra, která nepotřebuje příběh), jejíž kouzlo tkví právě v její jednoduchosti a přímočarosti.

V krabici najdeme 4 hrací desky, 9 výloh nabídky, 5 druhů barevných dlaždic - každý po 20 kusech, dlaždice začínajícího hráče, 4 žďupliky na označování bodů a látkový pytlík na kameny. To vše v jednoduchém plastovém insertu, který tu je, aby komponenty neležely přímo na kartonovém dně.

Každý hráč si vezme svou hrací desku, doprostřed se mezi všechny vyloží výlohy nabídky podle počtu hráčů (2 hráči 5 výloh, 3 hráči 7 výloh, 4 hráči 9 výloh), na každou výlohu se náhodně vylosují 4 dlaždice a doprostřed mezi všechny výlohy se položí dlaždice začínajícího hráče. Příprava je tedy skutečně blesková.

Samotné herní kolo se skládá z dvou částí:

1. V té první si hráč vždy vybere jednu z výloh, z níž si vezme všechny dlaždice jedné barvy a ostatní odsune doprostřed. (Od druhého hráče je pak možné si vybrat dlaždice také ze středu, kde se postupně hromadí zbylé dlaždice, ovšem kdo si zde vezme jako první, získá minusový bod, ale zároveň právo začínat v dalším kole.) Vybrané dlaždice pak umístí do jednoho řádku v levé části své hrací desky. Ve vybírání dlaždic se hráči střídají, dokud se všechny dlaždice nerozeberou.

2. Poté následuje druhá fáze, ve které se počáteční dlaždice z hotového řádku přesune na pravou část hrací desky, kde postupně vzniká mozaika, a započítají se za ní body. Splněné řádky se vyčistí od dlaždic, rozestavěné řádky se nechají do dalšího kola, na výlohy se rozdají další kameny a hraje se dál.

Hra končí ve chvíli, kdy jeden z hráčů splní některý z řádků tak, aby ve druhé fázi bylo možné propojit všech 5 dlaždic v řádku na pravé straně. Dohraje se kolo, započítají se body, mínusové body i bonusové body a… může se hrát znova!

Možná teď můj výklad zní trochu zmatečně, ale hra taková není. Zvládá ji hrát i naše pětileťačka.

Jak už jsem psala, tak celé kouzlo je v jednoduchosti. Azul vysvětlíte za pár minut a během první hry všichni pochopí jak na to. A pak začne ta pravá zábava.

Je zde ukryta velká možnost pro taktizování, škození a kalkulování. V začátcích možná ne tak silná, ale po několika partiích začne každý vidět budoucí tahy a odkrývat způsoby, jak protihráčům zhatit jejich plány a nasekat jim spousty mínusových bodů. Přesto je potřeba počítat s jistou mírou náhody, protože nikdy nevíte, co z pytlíku vytáhnete.

Svým Azulovým nadšením jsem nakazila celou rodinu a k pár partiím si s nadšením sedáme odpoledne, večer i ráno před snídaní. Azulem jsou okouzleni hráči i absolutní nehráči. Už několikrát jsem hru věnovala jako dárek a na letošek už mám dalšího adepta, který si zaslouží nechat se pohltit barevnými dlaždicemi. A kdo je tak bláhový a nechá si ode mě vyprávět o hrách, tak nakonec kouká, že se hrabe v pytlíku a skládá mozaiku.

Právě barevné dlaždice jsou největším tahounem celé hry. Ponořit ruku mezi hromadu hladkých kamenů je nádherný pocit, který se hned tak neomrzí. Stejně tak mnout kameny v dlani a vykládat je na hrací desku. Azul prostě útočí na všechny smysly (snad kromě čichu).

Tak jako v Praze nesmíte vynechat návštěvu Karlova mostu, tak v případě moderních deskových her byste neměli minout Azul. Dnes už opravdu chápu, proč je takovou stálicí a svým způsobem i herním fenoménem. Uchvátí skutečně každému a věřím, že jestli ještě ne dnes, tak jednou se zapíše mezi herní klasiky, které přetrvají generace.

K základní hře je možné si za pár kaček dokoupit rozšíření Křišťálová mozaika. Není vyloženě potřeba ho mít, ale hodí se. Ocenit by ho mohli hlavně rodiče, protože obsahuje 4 průhledné kryty desek hráčů, díky kterým se dlaždice hned nerozlétnou, když se omylem drkne do stolu. A že to umí zkazit celou partii. Jsou sice vyrobeny z tenkého plastu, ale svůj účel splní.

Vyhranější hráči naopak ocení nové hrací desky, které přinášejí nové způsoby vykládání dlaždic, nebo bonusová políčka pro získání vyššího počtu bodů. Po cca 200 partiích už to totiž trochu chce zkusit skládat dlaždice zase trochu jinak.

Za poskytnutí hry děkujeme vydavatelství Blackfire.