Článek
Jízdenky, prosím! Paříž jsou dalším počinem ze široké rodiny jízdenkových her. Jsou určeny pro 2-4 hráče od 8 let s herní dobou kolem 15 minut.
Beztak to je pečlivě promyšlený marketingový tah! Tvůrci pravděpodobně zanalyzovali trh, aby zjistili, kde jim ještě unikají potenciální hráči. A objevili skupinu žen, které nemají vztah k hraní s vlaky. A tak vlaky vyměnili za rozkošné autobusy a hru zasadili do romantické Paříže.
Téma hry je tak silné, až se divím, že po otevření krabice nejsou cítit bagety.
Zkusila jsem dát vlakům šanci
Přiznám se bez mučení, že mě nikdy Jízdenky, prosím! nelákaly. Ano, slyšela jsem hodně o oblibě hry i všech možných rozšíření a pokračování. Ale mně prostě téma nic neříkalo a her je tolik, že proč se zaobírat něčím takovým? Jediný ústupek byl, že jsem malé Jízdenky s tématem New Yorku pořídila synovcům k Vánocům. Teda… eee… Ježíšek.
No a nedávno se vylouply romantické Jízdenky z Paříže. Poprvé mě zaujala krabička a taky jsem byla trochu nahlodaná z prohlídky těch Vánočních. Takže čáry máry a Jízdenky byly doma. A mně se do nich najednou už zase nechtělo.
Nachystáno i zahráno je raz dva.
A pak přišlo jedno sobotní ráno, kdy jsme byli v dobrém rozpoložení, a tak jsme nad ně během ranního kafe s tatínkem sedli. Hlavě se nechtělo přemýšlet, takže párminutová jednoduchá pravidla, která pochopíte raz dva, byla výhodou.
A my vám v ten den už nehráli nic jiného! Tyhle mrňavé Jízdenky jsme během dne otočili 9×, odpoledne už i s nejstarší dcerou, a všechny partie jsem prohrála. Ale všichni jsme se pro hru nadchli a od té doby se k ní neustále vraceli.
Od malých k velkým
Netrvalo dlouho a musela jsem si půjčit i velké Jízdenky. A ty nás nadchly také! Velké jsou super pro velké hraní a malé pro to malé „kafíčkové“ hraní, jak s oblibou říkám. Objevili jsme prostě novou deskolásku.
Jízdenky, prosím! (v originále Ticket to Ride) celou mánii odstartovaly a Jízdenky, prosím! Paříž jsou momentáně nejmladším členem této početné rodinky.
Jestli vy, kteří to čtete, nad vyzkoušením hry váháte stejně jako tenkrát já, zkuste třeba tyhle malé. Jsou za pár kaček a za tu cenu parádně pobaví. A co víc, jakmile se naučíte hrát jedny, budete umět hrát i všechny ostatní. Principem jsou totiž stejné, jen počet vlaků a velikost mapy se mění.
A jaký že je princip hry?
Každý hráč si vezme 15 plastových autobusů (na výběr jsou 4 barvy). Dostanete všichni po 2 jízdenkách, na kterých je uvedeno které dvě památky v Paříži máte pomocí oněch autobusů propojit. K tomu dvě barevné karty a můžete hrát.
Místo vláčků zde jezdí autobusy.
Ve svém tahu můžete provést 1 ze 3 akcí:
1. Líznout si 2 barevné karty
2. Postavit jednu část trasy za pomoci odpovídajících kusů barevných karet a autobusů
3. líznout si novou jízdenku
Za každou postavenou trasu se získají body a další body navíc za každou vytvořenou francouzskou vlajku. Na konci hry se obodují splněné jízdenky a odečtou nesplněné.
Jízdenky jsou různé otížnosti i bodové hodnoty.
Skutečně se nejedná o nic těžkého. Je tu určitý podíl náhody, protože nevíte, co si líznete, ale se zbytkem se dá celkem obstojně kalkulovat a fungovat, aby vám šla hra na ruku.
Myslím, že celé kouzlo hry tkví právě v její jednoduchosti a přímočarosti, ale současně dostatečné možnosti pro taktizování co, kde a jak postavit.
Hra roku? Ach ano!
Nás si prostě Jízdenky získaly. Naprosto chápu proč tenkrát vyhrály toho „deskoherního Oscara“ (německou prestižní soutěž Spiel des Jahres, která každoročně oceňuje ty nejlepší deskové hry), proč už existuje tolik variant a rozšíření a hlavně proč se jich prodalo tolik milionů kusů. Jízdenky, prosím! prostě nejde nemilovat. A ty malé jsou krásnou vstupní hrou do onoho vláčkového světa.
Za poskytnutí hry děkujeme vydavatelství Blackfire. A taky převelice děkujeme, že jsme propadli celé herní myšlence a museli jsme si koupit další kopii - ony první Jízdenky, prosím!
Jakmile jednou vyzkoušíte, nebudete chtít přestat.
