Jazýčky ven! Tuhle hračkohru budou děti milovat

Měla jsem už od léta plán, co pořídím nejmladší dceři pod stromeček. Ale pak k nám hra doputovala ještě před Vánoci na recenzi, takže nápad padl. Na druhou stranu ji teď můžu s klidným svědomím doporučit svým známým, kteří mají taky malé děti. Protože je přesně taková, jak jsem doufala. Hezká, milá a zábavná. A věřím, že zaujme i spoustu dalších dětí.

Hra je určena pro 2-4 hráče od 3 let s herní dobou kolem 10 minut.

Malí a začínající hráči jsou specifickou skupinou, pro kterou je velmi zajímavé vybírat hru. Častokrát jsou totiž nejlepší volbou hračkohry. Tedy takové, kde se trochu hraje podle pravidel, ale zároveň se hraje jako s hračkou.

Pár takových už doma máme a nejsou to nijak náročné věci. Jejich pořizování se vůbec nebráním, protože když dojde dětská trpělivost a nechce se už hrát, tak se hra aspoň nemusí hned uklidit, ale poslouží dál jako součást něčeho dalšího. A to je prima!

V případě hry Jazýčky ven tomu není jinak. V trochu větší krabici se schovává 12 gumových mopsíků, kteří směle aspirují na roztomilouše roku. Oni jsou tak… ňuňu, že je prostě potřebuju ňuchňat! Až je dostanete do ruky, tak tahle poťouchlá slova pochopíte.

Není se tedy čemu divit, že hlavním herním prvkem je právě mačkání mopsíků. A oni potom vyplazují barevné jazýčky.

Pamatujete, jak se dřív prodávaly takové klíčenky v rozličných tvarech a po zmáčknutí jim lezly oči z důlku (a v některých případech něco lezlo i na druhé straně…)? Tak tohle je stejné, jen to není slizké.

A jaký je princip hry? Je to podobné pexesu, ve kterém bývají děti kolem 3-4 let absolutními přeborníky, ale trochu vylepšené.

Každý má svou zahrádku, kam chce umístit co nejvíc pejsků, kteří se jen tak potulují po stole (gauči, posteli, podlaze, kdekoliv). Hráč, který je na řadě, proto hodí dvěma kostkami, na kterých padnou dvě barvy lízátek. Následně může zmáčknout přesně dva mopsíky a podívat se, jakou barvu mají jejich jazýčky a jestli se shodují s barvou lízátek.

Pokud ano, pejsek míří do zahrádky. Pokud se trefí v obou případech, tak může házet znovu. Kdo jako první naplní svou zahrádku, nebo bude mít nejvíc pejsků a na stole už další nebudou, tak vyhrává.

Jak vidíte, tak je to skutečně jednoduchá hra, kterou pochopí i malý cvrček. A děti skutečně baví! Dcery mopsíky ráda vytáhnou jak na hru, tak i na svoje hraní. A nechávám je, protože na nich není skoro nic k zničení. Je to baví, mě to baví, a to je hlavní.

Za poskytnutí hry pro ňuňání, mačkání a tuto recenzi děkuji vydavatelství Blackfire.