Článek
Je to teprve pár týdnů, co se nám naskytla příležitost vyzkoušet si jednu z nejočekávanějších her tohoto roku. Je jí Včelín, originálně pojatá hra určená pro 1-5 hráčů od 14 let (ale věřím, že to zvládnou i trošku mladší hráči, cca od 11) s herní dobou 60-90 minut (plus mínus autobus).
Vydejte se se včelami vstříc vesmírným dálkám.
První čtvrtletí tohoto roku se očividně nese v duchu věcí budoucích a předpokladů o druzích, které by mohly lidstvo nahradit, když by to s námi nedopadlo úplně nejlépe.
Depresivní? Ale ne, vlastně to je velmi zajímavé téma (aspoň nám sci-fi fandům), které, když se spojí se zvířaty, zní přímo fantasticky.
Včelín se odehrává v době, kdy lidstvo z neznámých důvodů prostě zmizelo a uvolněné místo se rozhodl zastoupit druh takřka nejméně očekávaný - včely. Nutno ale podotknout, že ne včely obyčejné. Jeden druh včely medonosné se totiž vyvinul ve vysoce rozvinutou společnost a sám sebe nazval Mellifera.
Mateřská loď je stejně důležitá jako královna.
I přes obrovský technologický pokrok a využití vědeckých a technických pozůstatků po lidech, včely stále nejsou schopné překonat informaci zákódovanou přímo v jádru sebe samých a vyvarovat se krátkému životu. Letem znavené včely sice hned nezemřou, ale musí se uchýlit do hibernace. Je možné i takto vesmír dobýt?
(Tahle jednoduchá příběhová informace ve mně natolik zarezonovala, že bych si k tomu strašně ráda přečetla i knihu. Pořádných sci-fi knížek je totiž pořád jako šafránu.)
V kostce se každý z hráčů ujme jedné z 20 unikátních frakcí, k tomu si vybere svou barvu včelek a postupným vysíláním dělnic zkoumá planety, shromažďuje suroviny, technologicky se vylepšuje a rozvíjí svůj úl, dokud nebude třeba uchýlit se k hibernaci. Čas se neúprosně krátí, kroků je málo, možností spousta a každá akce stojí včelky kus jejich drahocených životů.
Rozvíjet úl, shromaždovat suroviny a neustále se vyvíjet.
Hurá na hru!
Tentokrát se mi dostala na stůl hra, na kterou jsem se těšila od loňského roku a plánovala si ji vyzkoušet v sólu. Už je to holt kategorie, na kterou doma nikoho nenalákám, ačkoliv se v závěru nejedná o nijak složitou věc. Na druhou stranu mi to ani tolik nevadí. Trochu složitější počítací hry (eura) mám ráda a chvilku pobýt jen s mojí hlavou mi taky nevadí, ba naopak. Takže moje dojmy a názory budou skutečně čistě subjektivní a z pohledu sólohráče. (To ale neznamená, že by hra ve více hráčích byla snad špatná, jen to prostě nevím.)
Vše má své místo a nikde nic nelítá. A tak to má být.
Prvně se sluší pochválit již zakomponovaný insert, nad kterým očividně někdo přemýšlel, protože je fakt peckovní! Všechno má své místo a nic v krabici nelítá. Přesto chvilku zabere, než se hra nachystá. Není to nic dramatického, ale pro mě docela nezvyk.
Na začátku na mě vykouklo docela dost sešitů s pravidly. Ale ani to vlastně není nic hrozného. První sešit je pravidlový, druhý jsou pravidla pro automu, tex automatického protihráče, třetí je dodatkový s vysvětlením jednotlivých desek úlů, frakcí, karet a destiček. Poslední je jen pevnější čtvrtka, kde jsou zjednodušeně popsaná pravidla, aby se nemuselo neustále listovat, jednoduše řečeno Výuková příručka. Všechno je sepsáno jasně a srozumitelně.
Pravidel je dost, ale jsou napsaná jasně, srozumitelně a velmi dobře se chápou.
Zmíněná automa má sice svá vlastní pravidla, ale ve skutečnosti se jedná o naprosto jednoduchou a rychle pochopitelnou věc, jejíž obsluha zabere v každém tahu jen pár sekund a velmi rychle vleze pod kůži. Její jednoduchost mě překvapila a přímo nadchla, protože o dost klesla pravděpodobnost, že bych mezi svými jednotlivými tahy snad zapomněla co chci udělat.
A co se tedy dá provádět ve svém vlastním tahu? Na výběr je přesně ze dvou akcí: rozhoduje se mezi vysláním a stažením. Během vyslání se po jedné dělnici rozlétají včelky napříč herním plánem, aby plnily svěřene úkoly a pomáhaly prosperovat svému úlu. Během stažení se naopak vracejí domů, stárnou a zesilují.
Možností kam letět je víc než dost.
V rámci vysílání se umísťují dělnice na akční pole na herním plánu, která poskytují různé druhy výhod a možností. Počet akčních polí je ale omezen, proto, je-li včela vyslána na již obsazené pole, je předchozí včela odsunuta. Následně lze využít její hodnotu pro vlastní prospěch, nebo se vrací na desku hráče, aniž by daný hráč musel vynaložit kolo na její pohyb. Nikdo nikomu tedy nepřekáží a vlastně každý tah poskytuje odměnu.
Včely čtvrté úrovně poskytují navíc speciální bonus a je jen na nás kde bude nejvýhodnější ho využít.
Každou včelu lze vyslat maximálně 4×, pokud její život začíná na úrovni 1, což nemusí být vždy pravidlem. S každým zestárnutím (díky odsunutí či stažení) zesilují, což je krásně vyřešeno postupným otáčením dělnice, kdy na každé ze čtyř stran je uvedeno číslo, znázorňující kolikátý let to pro ní je. Jakmile se domů vrátí dělnice s nejvyšším číslem, ukládá se ke spánku a její místo může nahradit včela nová.
Jakmile se k hibernaci uloží sedmá včela jedné barvy, případně obsadí-li se všechna hibernační pole, zahraje se ještě poslední kolo, nastane konec hry a kýžené počítání bodů. Některé body se získávají už během hry, jiné až na jejim konci. Přesto nejde o nijak malicherná čísla, hra skutečně odměňuje za spoustu a spoustu kroků.
Ve Včelínu včely neumírají, ale po produktivním období se ukládají k hybernaci.
Jak na mě hra působila?
Na Apiary, tedy Včelín, jsem se skutečně těšila, protože téma je pro mě vysoce lákavé. Po několika zahráních můžu říct, že nejsem zklamaná.
Když to vezmu kolem a kolem, tak jsou vesmírné včelky zábavnou a chytlavou hrou, kterou mě baví hrát a baví mě na ni koukat. Figurky se mi líbí, ráda je chytám a pohybuji s nimi. Někdo hře mozná trochu vyčítá vzhledovou strohost a „tabulkovost“, ale pro mě to je naopak výhoda, protože potřebuju mít ve hře přehled, systém a řád.
Když jde o včely, tak šestiúhelníky nesmí chybět. Tyto navíc díky množství efektů dělají každý úl jedinečným.
Hlavně je ale Včelín chytrá a nenásilná hra, ktera vyžaduje trochu zapojit nevyužívané mozkové buňky a ponořit se do ní. Chvílema se sice dostane téma na vedlejší kolej a není tolik cítit, ale to už k tomuto typu her tak trochu patří a mě osobně to vlastně ani tolik nevadí.
Sólo je příjemné a svižné, pro automu lze zvolit z několika úrovní obtížností a i na nejjednodušší doporučovanou obtížnost pádí vesele kupředu a sbírá body jedna báseň. Kdo se tedy obává, že by hra byla až příliš lážo plážo, tak ne. Ale taky to není ani atomová fyzika.
Včelí automatický hráč je jednoduše a rychle ovladatelný, přesto stále solidním protivníkem, který nedá nic zadarmo.
Zkrátka a dobře je Včelín moc hezkou hrou, kterou v klidu zvládnou začátečnici, ale i pokročilí hráči si v ní najdou potřebnou hloubku.
Za poskytnutí hry děkuji vydavatelství ALBI.
