Moderní lenost: Proč neustále odkládáme i to, co chceme

Většina z nás nemá problém s tím, že by nechtěla. Chceme se hýbat, mít více času pro sebe, zvládat věci v klidu. Jenže něco nás drží zpátky. A tak místo činu zůstáváme na místě, scrollujeme telefon a říkáme si: „Zítra to bude jinak.“

Odkládání nebolí hned. Ale bolí dlouhodobě. Vzniká tiché napětí mezi tím, co víme, že bychom měli dělat, a tím, co reálně děláme. A čím déle to trvá, tím více klesá naše sebehodnota. A tím víc se zase nic neděje.

Lenost už dávno neznamená, že se válíte na gauči s dekou. V roce 2025 má lenost novou podobu:

Psychologové tomu neříkají lenost, ale prokrastinace spojená s emočním odporem. A často je to důsledek úzkosti, strachu ze selhání nebo potřeby okamžitého pohodlí.

Každý začátek znamená, že něco neznáme. Nevíme, jak dopadneme. A mozek nemá rád nejistotu. Raději zůstává v bezpečí rutiny, i když ho to dlouhodobě ničí.

„Náš mozek nepozná rozdíl mezi hrozbou ze zkoušky a tygrem v křoví. Reaguje strachem.“ – Daniel Kahneman

Než si stihneme sednout ke knize, zazvoní notifikace. Mezi tím si pustíme video, pak zprávy, pak email, a den je pryč. Neustálé přepínání pozornosti nás vyčerpává, aniž bychom cokoli dokončili.

Podle studie University of California (2022) se člověk v běžném dni přepne mezi aktivitami až 300krát. Mozek pak nemá kapacitu na hlubší činnost. Třeba začít s něčím smysluplným.

Motivace je důsledek akce, ne její příčina.
Čekat, až se budete cítit připraveni, je jako čekat na ideální počasí. Občas přijde. Ale většinou ne. Rozhodnutí musí přijít první, motivace dorazí později.

Chceme být fit, ale nechceme cvičit. Chceme psát knihu, ale nechceme sedět sami nad prázdnou stránkou.
Moderní prostředí nás naučilo zkratkám. Ale život žádné zkratky nenabízí. Pouze proces, ve kterém roste naše síla.

Odkládání s sebou nese vinu. A ta nás paradoxně demotivuje ještě víc. Vzniká bludný kruh:

Nechce se vám běhat? Obujte si boty a projděte se kolem domu.
Chcete psát? Otevřete prázdný dokument a napište první větu.

Důležité je začít. Mozek si pak vytvoří impulz, který se snáze udrží v pohybu. Věda tomu říká „activation energy“. Potřebujete jen rozběh, ne sprint.

Dejte si 25 minut bez rušení. Nastavte si budík, vypněte notifikace, a věnujte se jen jediné věci. Poté si dejte 5 minut pauzu.

Tomuto stylu se říká Pomodoro technika a zvyšuje soustředění i výdrž. Místo tříhodinového odkládání vám najednou uteče 25 minut produktivity.

Perfekcionismus je maskovaná úzkost.
Nečekejte, že vše zvládnete okamžitě, bezchybně, s úsměvem. Cílem není být dokonalí. Cílem je být o trochu lepší než včera.

Pokud něco zabere méně než dvě minuty, udělejte to hned.
Pokud ne, rozdělte to na úkoly, které zaberou méně než dvě minuty. Mozek miluje dokončování.

Zprávy, sítě, videa, podcasty. To všechno může být užitečné ale i paralyzující. Mozek potřebuje prostor, aby si vybral, co chce dělat, ne neustálý tok podnětů, který rozhoduje za vás.

Moderní svět nabízí tolik cest, že se často nehýbeme žádnou. Ale právě v té nejmenší akci se skrývá klíč.
Není třeba být hned nový člověk. Stačí být člověk, který dnes udělal něco malého, co ho přiblížilo k tomu, co opravdu chce.

A pokud zrovna neuděláte nic? Tak si to odpusťte. A zkuste to znovu. Největší síla není v tom, že nikdy nespadnete. Ale že vstanete a klidně stokrát.

Použité zdroje: University of California, APA (American Psychological Association)