Článek
K finanční podpoře rodin mnohem lépe poslouží výrazně vyšší slevy na dítě. Třeba až do současné výše rodičovské dávky. Možnost odečíst si 300 tisíc z daní by byla, na rozdíl od aktuálního stavu, skutečně udržitelnou investicí do budoucnosti nás všech.
Proč něco měnit, ptáte se, když to tak funguje už dlouho?
Jenže ono to nefunguje. V současné době mají více děti hlavně dvě skupiny lidí. Ti, kteří četné potomstvo za každou cenu prostě mít chtějí. A měli by i bez peněžních darů od státu. Jsou ochotni tomu ledasco obětovat. I osobní rozvoj, psychické zdraví a zejména ženy pak možnost jakékoli realizace mimo domácnost.
Problém s nízkou porodností nemívá ani druhá skupina rodičů. Tedy ti, pro které je příspěvek ve výši pár set tisíc korun ohromná suma. Jackpot a živobytí bez práce. Tři děti, tři jackpoty.
Pro normální chod společnosti je ale potřeba, aby děti rodily hlavně aktivní, vzdělané ženy ze střední třídy. Abychom měli dostatečně početnou skupinu „normálních občanů“ - těch co pracují, platí u nás daně a žijí spořádané životy. Tyhle ženy ale právem často nechtějí a nemůžou odložit svou práci a poslání, a strávit deset let v ústraní domova. Ostatně, my potřebujeme, aby do práce chodily. Stomatoložky, architektky, zdravotní sestry, pedagožky, všech je žalostně málo. Nemůžeme si dovolit je odklidit z veřejného prostoru. Zavalit plenami a příkrmy.
Zároveň jsou to právě jejich děti, které ke zdravému chodu společnosti bezpodmínečně potřebujeme. K udržení sociálního smíru, k záchraně důchodového systému. Budou to právě jejich děti, kdo nám za pár let zaplatí a pravděpodobně i odoperují kyčelní kloub. Poskládají se nám na důchody.
Paradoxně je to zároveň přesně ta skupina, na kterou tzv. prorodinná politika zapomíná.
Jsou potřeba jesle a školky? No, to nemáme, ale dostanete možnost až čtyři roky pobírat sociální dávky. Chcete pracovat? Jo, to by možná šlo. Podařilo se zavést změny u zkrácených úvazků. (Za to patří vládě určitě pochvala.) Ale samotný rodičovský příspěvek je navržen tak, aby ženy od návratu do práce odrazoval. Důkazem je pozastavení jeho výplaty, pokud rodič dítě mladší dvou let umístí do předškolního zařízení na více než 92 hodin měsíčně. Tohle je naprosto zcestné.
Stát, který myslí na svou budoucnost musí podporovat činorodé, pracovité ženy. Pamatovat na ně a vyslyšet jejich potřeby. Zajistit jim vhodné podmínky pro zakládaní rodin a dobrý život. Abychom měli silnou, zdravou a prosperující střední třídu. Ta pak dokáže skrze daně udržet spolehlivou záchrannou sít pro potřebné. Financovat dostupnou zdravotní péči, důchody. Demokratický stát a sociální jistoty.
Stejně jako kyslíkovou masku musí mít nasazenou nejprve ten silnější, chce - li pomoci i těm, co to sami nezvládnou. Jinak se nezachrání nikdo.
