Článek
Neuznaný Somaliland, prototyp neuznaného státu, je dlouhodobě vnímán jako symbol naděje pro Roh Afriky. Tato relativně bezpečná, politicky stabilní a demokratická entita usiluje o mezinárodní uznání již od roku 1991. Avšak i přes jinak poměrně pozitivní trendy vývoje v oblasti politické stability, rozvoje demokracie či zajištění bezpečnosti i zde nalezneme jeden velmi sporný moment táhnoucí se do období kolonialismu a vážící se ke způsobu uznávání států na africkém kontinentu. Spor mezi centrem v hlavním městě Hargeysa a východními provinciemi Sool, Sanaag a Cayn se ke konci loňského roku přelil v násilné střety, které se dále vyostřily na začátku letošního února a vyžádaly si již přes dvě stě obětí.
Pro pochopení současných střetů je třeba se nejprve zmínit o tom, co vlastně Somaliland je. Území obývaná somálským obyvatelstvem byla během devatenáctého a dvacátého století rozdělena na pět základních politických celků. Úplný jih pod okupací Velké Británie byl připojen ke Keni jako její severozápadní provincie, západ, takzvaný Ogaden, okupovaný habešským císařstvím k Etiopii a severovýchod pod správou Francie vyhlásil nezávislost jako Džibutsko. Zbylé dvě oblasti, sever pod správou Velké Británie a zbytek pobřeží pod správou Itálie pak tvoří dnes mezinárodně uznané Somálsko. Obě oblasti však získaly v roce 1960 nezávislost odděleně a následně došlo k jejich spojení v jeden federativní celek. Obě entity tak ještě před sjednocením získaly určitou míru mezinárodního uznání a je to právě tento fakt na základě kterého se Somaliland snaží získat svou nezávislost zpět. Tu entita, jak bylo zmíněno výše, vyhlásila v návaznost na somálskou občanskou válku vedenou režimem Siada Barrého v rámci jeho svržení v roce 1991. I přes značné porodní bolesti dokázala entita vytvořit relativně fungující demokratický politický systém a zajistit si faktickou nezávislost, kterou však neuznává ani jeden člen OSN.
Hranice nově vyhlášeného státu však kopírují koloniální delimitaci území, která nerespektuje klanové dělení somálské populace. Zatímco tak centrum Somalilandu ovládá klan Ishaak, východní území jsou obývána subklany klanu Darod, který je dominantním aktérem v sousedním Puntlandu, který je autonomní součástí federativního Somálska. Tento faktor a jistá míra vyloučení periferií z ekonomického rozvoje způsobuje v Somalilandu dlouhodobé problémy vedoucí k opakovaným nepokojům a snahám východních provincií o odtržení či vyšší míru autonomie. Zatímco by se zdálo, že logickým řešením by bylo zřeknutí se těchto oblastí ve prospěch lepší konsolidace státnosti, Somaliland by takovým aktem přišel o hlavní normativní nárok na nezávislost – dobrovolné opuštění společné federace. Vznik státu v Africe bez souhlasu centrální vlády s odtržením, jak tomu bylo u Eritrei v roce 1993 a Jižního Súdánu v roce 2011, je totiž pevně spojen s respektováním koloniálních hranic, které jsou obecně ve většině případů uznávané. Jejich změna by narušila hlavní argument Somalilandu, proč by mělo dojít k jeho mezinárodnímu uznání.
Současné nepokoje, se váží hlavně k bojům uvnitř a v okolí strategicky položeného hlavního města provincie Sool, Las Anod (alternativně Laascaanood). Zde došlo 26. prosince 2022 k zabití populárního opozičního předáka neznámými útočníky a následné nepokoje měly být vyřešeny místní radou starších. Ta však na začátku února doporučila vyhlášení samostatnosti v minulosti již několikrát neúspěšné entity, tentokrát pod názvem SSC (zkratka Sool-Sanaag-Cayn)-Khaatumo, který by byl federativní součástí mezinárodně uznaného Somálska. To vedlo k reakci somalilandské armády, která od té doby vede proti místním separatistům boje, které zasahují právě civilní obyvatelstvo v Las Anod.
Mezinárodně-právní dynamika konfliktu spojená se snahou Somalilandu získat mezinárodní uznání se dále pojí s ekonomickou otázkou. Východní oblasti jsou na jednu stranu významné pro obchod mezi Somalilandem a Puntlandem a samotný Las Anod leží na klíčové komunikaci mezi oběma entitami. Na druhou stranu však oblasti leží mimo primární oblast ekonomického rozvoje Somalilandu, která je definovaná spojnicí mezi přístavem Berbera na severu, hlavním městem Hargeisa a Etiopií. Somaliland byl dlouho opomíjenou oblastí, do které i kvůli chybějícímu uznání neproudilo velké množství humanitární a rozvojové pomoci, či zahraničních investic. To tlačilo místní elity na lepší správu dostupných zdrojů a tlačilo je k větší efektivitě, než je tomu například u elit v Mogadišu, které mají téměř neomezený přístup k zahraniční pomoci.
Strategický význam entity, a hlavně přístavu Berbera však v posledních letech toto změnil. Do rozvoje přístavu a navázané infrastruktury začaly ve velkém investovat Spojené arabské emiráty, k čemuž se následně připojila i Etiopie, která hledá alternativní možnosti pro spojení s mořem. V současnosti je téměř výhradně závislá na obchodu přes přístav v Džibuti, který však přestává kapacitně stačit a další možná alternativa v podobě eritrejských přístavů je vzhledem k povaze místního režimu velmi nestabilní. To umožňuje somalilandské vládě vyšší míru rozvoje, ale také jasněji poukazuje na vyloučení východních provincií z ekonomického života, který se soustřeďuje právě na centrum obývané členy klanu Ishaak.
Strukturální, historické a klanové souvislosti brání udržitelnému řešení současné situace. Vláda v Hargeyse se nevzdá nároku na východní provincie bez na to navázané řešení problematiky mezinárodního uznání. O tom nechce ani slyšet vláda v Mogadišu, která je sice více fiktivní než reálnou autoritou, avšak stále cílí na obnovení somálské státnosti. Ta je například vyjádřena bílou pěticípou hvězdou v somálské vlajce, znázorňující potenciální spojení pěti výše zmíněných oblastí obývaných somálským obyvatelstvem. Černá hvězda ve vlajce Somalilandu je pak symbolickým ukončením naděje na spojení Somálců v jedné entitě. Místní klany pak využívají nároků jak Puntlandu, tak Somalilandu na své území pro vlastní profit a budou dále usilovat o ekonomické zisky a rozvoj. Asi nejlogičtější řešení situace, uznání nezávislosti Somalilandu výměnou za postoupení východních provincií centrální vládě, je tak zatím jen utopií a další nepokoje v oblasti se dají očekávat. Somaliland, který má relativně dobře fungující systém vnitřní správy, ale naprosto chybějící formální mezinárodní uznání tak pravděpodobně zůstane nejvíc nejlepším neuznaným státem světa i do budoucnosti.
