Článek
Haiti se zmítá v nestabilitě v podstatě po celou dobu své existence. V zemi historicky zasahovaly nejrůznější zahraniční mise, avšak politickou ani bezpečnostní situaci se nikdy nepodařilo dlouhodobě stabilizovat. To bylo způsobeno socio-ekonomickými či politickými problémy, nebo následkem zemětřesení z roku 2010, které zdevastovalo velkou část území státu. Po eskalaci násilí v roce 2021, kdy byl gangy zavražděn tehdejší prezident Jovenel Moïse a země se propadla do násilí, se nakonec do čela mezinárodní mise směřující na stabilizaci situace postavil na první pohled nečekaný aktér – Keňa. V neděli došlo u haitského města Pont-Sondé v rámci zásahu proti jednomu z gangů k zabití prvního keňského policisty zasahujícího v zemi.
Keňa je dlouhodobě jedním z nejvíce prozápadních afrických států. Její pozice jí jako jedinému státu subsaharské Afrika vynesla pozici takzvaného Major Non-NATO Ally Spojených států – tedy státu, který má nárok na výrazně užší vojenskou spolupráci, i když není členem Severoatlantické aliance. I z tohoto důvodu se v roce 2023 Nairobi přihlásilo k vedení mezinárodní mise na tomto ostrovním státě. Poté co byl plán schválen na půdě OSN, informovala keňská vláda o plánovaném vyslání nízkých tisíců speciálně vycvičených a vybavených policistů k vyřešení situace.
V tomto okamžiku však vyslání narazilo na první překážku. Soudy v Keni na začátku ledna 2024 vyslání mise zablokovaly, jelikož pro ně neexistoval právní mandát. Keňa má zkušenost s vysíláním vojenských sil do mírových misí například v sousedním Somálsku či Demokratické republice Kongo, avšak u policie je dle rozhodnutí soudů potřeba jiný právní rámec vyslání. Keňská vláda nutnou smlouvu nakonec narychlo s haitskou stranou podepsala, avšak tento krok byl znovu napaden u soudu i s odkazem na to, že v Haiti v podstatě vláda nefunguje, a tak není jasné na jakém základě a s kým takovou dohodu uzavřít. Soudní spor se táhl až do podzimu 2024 kdy byla na Haiti vyslána první várka keňských jednotek. Ty byly následně posíleny letos v lednu. Nairobi prozatím na Haiti vyslala asi 600 policistů, kteří slouží po boku menších kontingentů z El Salvadoru, Guatemaly, či Jamajky.
K těmto právním sporům se přidaly další obavy. Plán je keňskou opozicí kritizovaný jako snaha prezidenta Ruta získat další podporu na Západě, a ne jako opravdová snaha vyřešit bezpečnostní situaci na Haiti. Je poukazováno na problémy s dodržováním lidských práv. Mezinárodní mise na Haiti trpí těmito problémy dlouhodobě, a i keňské ozbrojené složky mají určitou historii zneužívání síly vůči civilistům. V neposlední řadě v Keni panuje obava z vysokých ztrát. Haitské gangy jsou díky napojení na obchod se zbraněmi ve Spojených státech dobře vyzbrojeny a část opozice upozorňuje na údajnou nepřipravenost keňských sil na nastalou situaci.
K těmto překážkám se v posledním měsíci navíc přidal i problém s financováním mise. Nasazení mezinárodních sil je totiž financováno skrze dobrovolné příspěvky členů OSN. Zatímco Spojené státy původně slíbily přispět asi 300 miliony dolarů, příspěvek nakonec dosáhl jen asi 15 milionů. Z toho asi 13 milionů nebylo vyčerpáno před masivním zablokováním jakékoliv zahraniční podpory Trumpovou administrativou. I když většinu z asi 110 milionů dolarů, které jsou v současnosti pro zajištění mise k dispozici, přispěla Kanada, mise se může dostat do finančních potíží. USA mají sice po chudé Dominikánské republice největší přímý bezpečnostní zájem na stabilizaci Haiti, avšak pod novou administrativou se zatím nehodlají na tomto projektu nijak podílet.
Toto je velmi zajímavé, jelikož Trump si z otázky migrace udělal jedno z hlavních lákadel své předvolební kampaně. Specificky imigranti z Haiti se stali terčem jedné z nejvirálnějších dezinformací kvůli jejich údajnému pojídání psů starousedlíků v Ohiu. Minulý týden pak nová americká administrativa ukončila ochranu pro asi půl milionu běženců z tohoto konfliktu nacházejících se na území Spojených států. V tomto momentě vidíme jisté paralely s evropským přístupem k migraci. Populistická prohlášení o řešení migrace v místě jejího vzniku znějí líbivě, ale konkrétní kroky často chybí. A to i přes velmi praktickou snahu jednoho východoafrického spojence pomoci.
