Článek
Mali v rámci svého protipovstaleckého boje čelí dalšímu zásadnímu problému. Povstalci z uskupení JNIM, které je napojeno na al-Káidu, se v rámci svých aktivit úspěšně pokouší rozvrátit ekonomickou stabilitu zbytků území pod vládní kontrolou. Zatímco v uplynulých měsících se zaměřili primárně na ohrožení zdrojů příjmů vlády, posledních několik týdnů ohrožují celkovou ekonomickou stabilitu hlavního města Bamako a dalších klíčových center.
Co se týká prvního kroku, JNIM ohrožuje těžební aktivity v zemi dlouhodobě. Doly jsou cílem útoků primárně kvůli zamezení aktivit vlády a společností, které vláda daní. Kvůli tomu dochází k omezení množství finančních prostředků, které má junta k dispozici. JNIM se rozhodla i pro více systematické napadání ekonomických aktivit Mali. Všem zahraničním společnostem vydala ultimátum obsahující výzvu k získání povolení k těžbě od povstalců. Pokud neuposlechnou, budou jejich aktivity napadeny. A to se také děje. JNIM je na mnoha územích nejsilnějším bezpečnostním aktérem, kterého malijský stát za podpory ruských jednotek nedokáže vytlačit. Druhým důvodem pro útoky na těžební oblasti je přístup k minerálům, které povstalci mohou sami zpeněžit. Na rozdíl od ropy a zemního plynu, které není pro nestátní aktéry snadné dopravit na trhy, či železné rudy, jejíž cena za kilogram je tak nízká, že se pašovat nevyplatí, je zlato poměrně vhodným prostředkem k zisku zdrojů.
Vedle toho však JNIM v posledních týdnech také úspěšně obléhá obce Kayes a Nioro na západě státu. Ty leží na klíčových trasách spojující Mali a Senegal, což dále eskalovalo snahu o ekonomickou izolaci vnitrozemského státu. Strategií cílené izolace hlavního města se pak JNIM snaží vyvolat nepokoje proti vládnoucí juntě, kterých by mohla sama využít.
Senegal je spolu s Pobřežím slonoviny klíčovým ekonomickým partnerem Mali. Zmíněnou oblastí proudí mezi 60 a 80 procenty celkového malijského zahraničního obchodu. Senegal a Pobřeží slonoviny jsou zeměmi odkud se dováží v úhrnu až 95 procent všech pohonných látek, které má současné Mali k dispozici. Spojení se Senegalem a Guineou je pro Mali důležité i pro zajištění potravinové bezpečnosti. Cílem útoků povstalců jsou primárně konvoje dovážející pohonné látky do oblastí pod kontrolou malijské vlády. Africké centrum strategických studií v tomto kontextu představilo mapu, která útoky na ekonomickou infrastrukturu ukazuje v celé šíři a umožňuje nám pochopit rozsah současných problémů.
Ty zasáhly hlavní město Bamako plnou silou. Ve městě masivně dochází benzín a nafta v podstatě na všech čerpacích stanicích. To má vliv na mobilitu civilistů, ale i na ekonomickou aktivitu, která se nutně utlumuje. Cena zbylých dostupných pohonných hmot se několikanásobně zvedla.
Vláda si je dobře vědoma, že takto masivní ekonomické problémy nemůže ustát a snaží se o vyjednání konce blokády přímo s povstalci. Bez fungující ekonomiky se proti ní brzo obrátí i zbytek doposud loajální populace. Zde však naráží na dva problémy. Zaprvé je přímé jednání se skupinou napojenou na al-Káidu dlouhodobě odmítané. Komunikace skrze prostředníky je pak zdlouhavá a neefektivní. Zadruhé jsou některé údajné požadavky JNIM stěží přijatelné. Propuštění zkušených bojovníků či ústupky v aplikaci práva šaría by situaci pravděpodobně dlouhodobě jen zhoršily.
Malijská junta tak shodou okolností zažívá podobné problémy jako má ve svém vojenském tažení její ruský patron. Tam kde ukrajinská armáda svými útoky na ruské rafinérie zhoršuje přístup k pohonným látkám Rusům, kteří tak mohou pocítit dopady války na své vlastní kapsy se JNIM podařilo postoupit ještě o několik kroků dál. A stejně jako ruská armáda není schopná zabránit útokům na kritickou infrastrukturu na svém území, tak ani ruské jednotky v Mali nedokáží zajistit zabezpečení klíčových komunikací. Bamako, jak se zdá, si musí ze současné šlamastyky poradit samo a není jisté, jak toho může dosáhnout.
