Článek
Transakční politika nové americké administrativy výrazně proměňuje fungování světové politiky. Z pohledu střední Evropy je jejím výrazným prvkem dohoda o využití minerálů na Ukrajině výměnou za obnovení vojenské pomoci napadené zemi. Tento model, pro Evropu posledních několika desetiletí značně atypický, nachází své zájemce i jinde na světě, konkrétně ve střední Africe. Má však své jasné limity.
Demokratická republika Kongo (DRC) má ve svých východních a jižních oblastech rozsáhlá naleziště nerostných surovin od mědi či lithia, po kobalt a koltan. Ty jsou významné pro modernizaci světové ekonomiky a jsou jedním z míst globálního soupeření mezi Washingtonem a Pekingem. I přesto, že těžební oblasti v DRC dominuje právě Čína, pro Spojené státy se díky dlouhodobé nestabilitě, obnovení konfliktu mezi centrální vládou a jednotkami M23 a dalšími povstaleckými skupinami podporovanými Rwandou či Ugandou, a konžské snaze odklonit se od čínského působení otevírá možnost se do regionu výrazněji vrátit.
V regionu sledujeme snahy afrických partnerů DRC a Rwandy dlouhodobě vést aktivity směrem k vyřešení konfliktu. Například Angola, Keňa nebo regionální uskupení jako Východoafrické společenství nebo Jihoafrické rozvojové společenství hostily a mediovaly mnohé mírové rozhovory a zapojovaly se i přímo v oblasti bojů. Přesto se v posledních týdnech stávají hlavními aktéry mírových rozhovorů Katar, a právě Spojené státy. Druhý jmenovaný stát je pak v regionu přítomný dlouhodobě jak politicky, tak i ekonomicky. Jediná cesta bývalého prezidenta Joe Bidena na africký kontinent vedla do Angoly, kde propagoval koridor Lobito, který cílí na propojení nalezišť minerálu v DRC s angolskými přístavy, čímž chce konkurovat čínské infrastruktuře v regionu. I v návaznosti na toto, se americká diplomacie v čele s Massadem Boulosem, zmocněncem Donalda Trumpa pro Afriku, snaží zajistit dohodu podobnou té podepsané s Ukrajinou. Její podoba je značně nejistá, měla by však zajistit výrazný vstup západních společností do nestabilní oblasti Velkých jezer.
O podobnou dohodu by měla zájem i Kinshasa. Smlouva, která by zajistila regionu bezpečnost výměnou za zajištění přístupu externích aktérů k nerostným surovinám je velmi podobná zahraniční politice, kterou v regionu volí Čína. Zatímco však čínský model nabízel výměnou za suroviny vybudování infrastruktury, ten americký by měl regionu přinést bezpečnost. Už původní první model však vykazuje značné nedostatky. Jak bude naplněn ten americký je možná ještě více nejisté.
V rámci dohadování dalšího amerického zapojení se podařilo zajistit podpis společného prohlášení mezi DRC a Rwandou. To však neznamená ani dohodu o ukončení konfliktu, ani o zapojení Spojených států do konžského těžebního průmyslu, ani o ukončení bojů ze strany M23 či kterékoliv z dalších asi sta skupin, které v regionu působí. Dále je iluzorní si představit, že by Washington do regionu vyslal svoji armádu. Ukrajinský model je taktéž nepraktický. Dodávky zbraní a dalších zásob konžské armádě nemohou situaci vyřešit, protože konžská armáda nemá kapacity v regionu efektivně působit bez ohledu na dostupné vybavení.
Otevírá se však jedna další, avšak poměrně problematická možnost, jak případnou dohodu ze strany Washingtonu alespoň částečně naplnit. Do DRC se snaží již delší dobu proniknout společnosti Erica Prince, podporovatele současného prezidenta a zakladatele nechvalně známé soukromé vojenské společnosti Blackwater. Zajištění bezpečnosti v afrických konfliktech skrze aktivity soukromých společnosti není samo o sobě ničím neobvyklým. Problémem však je efektivita jednotlivých organizací. To převážně platí pro společnosti, které nepochází přímo z kontinentu, a tak nemají motivaci o dlouhodobější a udržitelné působení v regionu či jim chybí dostatek zkušeností a schopností hrát v afrických konfliktech efektivní roli.
Přesto se však otvírá okno příležitosti, které by Prince a další americké soukromé společnosti mohly využit ke vstupu do oblasti, minimálně na ochranu amerických investic. Jestli by tím však došlo k naplnění cílů DRC v oblasti zajištění stability v periferních oblastech je značně nejisté a spíše nepravděpodobné.
