Článek
Co v Africe spojuje mistrovství světa v kopané, lanovku a zákon o daních? Jsou to protesty zástupců Generace Z. Protesty mladých, které zasáhly oblasti od Asie, přes Jižní Ameriku až po například Srbsko díky širokému přístupu k digitálním technologiím propukly i v některých afrických státech. Důvody pro jejich vypuknutí, jakož i následné reakce zasažených vlád poukazují na některé chronické problémy těchto afrických států a společností.
Afrika je nejmladším kontinentem – tím posledním, který si prochází výrazným nárůstem populace v důsledku zlepšování životní úrovně. S tím je spojena výzva v podobě zajištění důstojné životní úrovně, dostatečného vzdělání a uplatnění velkého množství mladých, kteří vstupují na pracovní trh. Stejně jako jinde ve světě jsou však africké politické systémy často dominovány starými, často autokratickými vůdci. Vždyť například v kamerunských „volbách“ znovu kandiduje dlouholetý vládce, dvaadevadesátiletý Paul Biya.
Zatímco všechny zmíněné protesty skrze regiony spojuje obava mladých z budoucnosti a jejich organizace je stejně jako jinde na světě zajištěna skrze digitální platformy spíše než pomocí lokální centralizované organizace, jejich samotné spouštěče se liší. Prvním protestem, který do trendu protestů Gen-Z zapadá, i když časově současné vlně předchází, byl ten v Keni. Během loňského června došlo k protestům, které byly vyvolány schválením kontroverzního daňového zákona. Část keňské populace, a to hlavně té mladé, se vydala do ulic a protesty se brzy staly násilnými.
Spor ohledně konkrétního zákona nakonec působil jako katalyzátor širší nespokojenosti s životní situací a nedostatkem vládní odpovědnosti za situaci ve státě. Vládě se sice i za použití násilí podařilo protesty potlačit, avšak přesně po roce došlo v letošním roce k jejich obnovení. Zatímco hlavním spouštěčem byla připomínka událostí z roku 2024, lidé vyšli do ulic primárně kvůli hlubším strukturálním problémům. Ty zahrnují vysokou nezaměstnanost mladých, vysoké náklady na živobytí, neodpovědnost vlády nebo vysokou daňovou zátěž. Proti protestům bylo znovu použito násilí, které vedlo k dalším desítkám úmrtí. Vláda poukázala na jistý autoritářský reflex i v oblasti médií, kdy se pokusila zamezit publikování zpráv o střelbě do demonstrantů. Na rozdíl od jiných států v regionu, se jí to však nepovedlo i kvůli intervenci soudů, které jsou v Keni na rozdíl od mnoha jiných států kontinentu relativně svobodné a silné.
V Maroku vlna protestů reagovala na jiný spouštěč. Tím byla smrt několika žen během porodu císařským řezem. Převážně mladí protestující poukazují na fakt, že zatímco vláda v souvislosti s pořadatelstvím mistrovství světa ve fotbale v roce 2030 utrácí horentní sumy za stadiony a luxusní hotely pro návštěvníky, základní služby v zemi selhávají. To vše se pak spojuje s širšími problémy jako je vysoká nezaměstnanost mladých (v Maroku nezaměstnanost mladých pod 25 let přesahuje jednu třetinu), které jsou společné pro všechny protesty Gen-Z.
Zajímavým faktem je pak rozpor mezi důrazem starší generace politiků na statusovou infrastrukturu a žitým nedostatkem mladé generace, co se základních služeb týká. Africké vlády jsou široce nakloněny budování nákladných projektů jako jsou stadiony a pomníky (jako je například Severokorejci vybudované sousoší v Dakaru). Ty jsou pro ně znamením síly a moci státu či jich osobně. To je však vnímáno stále více problematicky hlavně v nejmladší generaci, která má díky přístupu k digitální infrastruktuře lepší informace a srovnání s ostatními regiony světa. A tak stejně jako před mistrovstvím světa v Brazílii, je i v Maroku i přes všeobecnou lásku ke kopané pořadatelství této mega-akce minimálně kontroverzní.
Marocká vláda pak například začala zatýkat účastníky protestů jen za poskytování rozhovorů médiím. To znovu značí nepochopení pro způsob organizace protestů a informování o nich. Protesty nebyly inspirovány klasickými informačními toky, ale navazují na protesty, které započaly v Nepálu. Jsou pak organizovány skrze platformy, které bezpečnostní složky neumí regulovat, případně používají formu komunikace, které nerozumí. V případě Maroka tak byl hojně využíván Discord, v Keni Twitter/X.
Třetí stát, který byl v rámci Afriky vlnou protestů výrazně zasažen je Madagaskar. Protivládní protesty zde opět reagují na špatnou úroveň základních služeb, primárně chronické výpadky přístupu k elektřině a vodě. Protesty zažehlo zářijové zadržení dvou komunálních politiků, kteří chtěli organizovat poklidné protesty proti vládě. Tak jako v Maroku se symbolem nehospodárnosti stalo pořadatelství mistrovství světa, na Madagaskaru to je nově postavená lanovka v hlavním městě Antananarivo. Ta je nejen velmi drahá, ale navíc nikterak neslouží ke zlepšení životní situace ve městě.
Hněv protestujících se obrátil proti prezidentu Rajoelinovi, který ostrovnímu státu vládl nejprve krátce v roce 2009 a v současnosti je u moci od roku 2018. Už volby v roce 2023 byly kvůli rozsáhlým nesrovnalostem bojkotovány částí opozice a nynější protesty dále podkopávají autoritu současné hlavy státu. Rajoelina se rozhodl v návaznosti na protesty odvolat vládu, avšak také přišel se sadou výhrůžek proti demonstrantům. Do čela nové vlády navíc dosadil armádního generála Ruphina Fortunata Zafisamba, což je široce vnímáno jako snaha ukázat vůči demonstrantům sílu. Ti však nadále usilují o konec působení současného prezidenta, který podle nich nedokázal s nepříznivou situací v zemi ani po letech u vlády nic udělat.
Demografická křivka začíná dohánět některé kleptokratické a zkorumpované vlády afrických států. Mladí Afričané začínají stále silněji ovlivňovat dění ve svých státech a díky lepšímu přístupu k informacím a vzdělání očekávají, že jejich vlády budou řešit problémy ze základními službami a infrastrukturou, a ne si v odkazu na období studené války budovat pomníky své moci. Zatímco v Senegalu v loňském roce vlna protestů vedla k dodržení ústavních principů, a nakonec i vítězství opozice ve volbách (bez ohledu na její následné výsledky v úřadě), dopady současných protestů zůstávají nejasné. Vzhledem k demografickému vývoji, však můžeme čekat, že se mladí Afričané budou stále více ozývat.
