Článek
Po měsíčním odkladu proběhlo v neděli první kolo prezidentských voleb v Senegalu. V kontextu převratů ve většině států Sahelu a pokusů o ně v některých dalších státech západní Afriky vytváří klidný průběh voleb z této země významnou baštu optimismu. Přesto však i zde došlo k masivním problémům, které ale doposud na rozdíl od států na východ od Senegalu řešily politické a soudní instituce, nikoli armáda.
Senegal již vloni zasáhla vlna protestů a násilných demonstrací v reakci na dva kroky spojované s prezidentem Macky Sallem, kterému 2. dubna letošního roku končí druhý mandát. Prvním byla původně zvažovaná možnost, že by se ve volbách ucházel o třetí mandát. Ten právně zdůvodňoval tím, že v roce 2017 došlo k novelizaci ústavy, která zkracuje volební období prezidenta na pět let. Sall argumentoval, že v rámci nového ústavního pořádku držel prezidentský úřad pouze jednou a může se tak o znovuzvolení ucházet. Po masivní vlně odporu však od tohoto svého nápadu ustoupil.
Druhý zásadní moment pak ovlivnil jak průběh předvolebního klání, tak i konání voleb samotných. V loňském roce totiž došlo k zadržení a odsouzení populárního opozičního předáka Ousmana Sonko. Z vězení byl i v návaznosti na masivní protesty propuštěn v půlce března spolu se svým spojencem Bassirou Diomaye Fayem a jeho zadržení bylo částí podporovatelů opozice vnímáno jako snaha vyřadit populárního politika z voleb. Sonko pak na rozdíl od Faye nemohl ve volbách vůbec kandidovat – byl odsouzen za přečin, který mu kandidaturu znemožňuje.
Oficiálně z důvodů sporu ohledně zapojení opozičních kandidátů do volby se pak prezident Sall rozhodl odsunout konání voleb původně plánovaných na 25. únor. Ty se měly konat až v prosinci letošního roku, což by nejen prodloužilo mandát současného prezidenta, ale umožnilo mu získat podporu pro jím preferovaného nástupce – Amadou Ba.
Tím v Senegalu vypukla politická krize. Oddalování konání voleb je oblíbenou metodou přechodu k autoritářskému režimu, případně na něj v jiných státech reagovala armáda pučem. Ani jedno však v Senegalu nenastalo. Stát ukázal nejen institucionální vyspělost, ale i jeho armáda dostála pověsti jedné z nejprofesionálnějších na kontinentu. Odsun voleb za konec mandátu Macky Salla byl nejen napaden opozicí, ale odmítnut i Ústavním soudem. Ten rozhodl, že se volby musí konat před ukončením mandátu současného prezidenta a první kolo tak bylo poměrně spěšně zorganizováno na neděli 24. března.
I přes tyto problémy zprávy ze země nepoukazují na žádné zásadní problémy s průběhem voleb či jejich férovostí. Senegal má dlouhou tradici přechodu moci demokratickým způsobem. Předběžné výsledky voleb pak ukázaly, že i kvůli politické krizi, kterou v zemi Macky Sall vyvolal se stal favoritem Sonkův spojenec Faye. Toho podpořili i další potenciální relevantní kandidáti, jako třeba Karim Wade, který byl sám vyřazený z voleb kvůli tomu, že držel dvojí občanství – mimo senegalského i francouzské – což senegalský právní řád neumožňuje. Wade je synem bývalého senegalského prezidenta.
Opozice podporující Fayeho vyhlásila brzy po skončení hlasování vítězství svého kandidáta již v prvním kole a toto bylo ihned přijato i některými ze 17 kandidátů. Naopak kandidát podporovaný odstupujícím prezidentem, Amadou Ba, byl nejprve přesvědčen, že dojde ke konání druhého kola, kde se rozhodne právě mezi ním a Fayem. Volební systém v senegalských prezidentských volbách je stejný jako v ČR. Nakonec však svou porážku a volbu svého soka již v prvním kole uznal. Pro něj nepříznivý výsledek přijal brzy po sečtení většiny hlasů i odstupující Macky Sall. Faye se stal nejmladší demokraticky zvolenou hlavou státu v subsaharské Africe.
Faye slibuje provést masivní a radikální reformy. To byl mimochodem slib, který vynesl jemu a Sonkovi takovou masivní volební podporu. Stejně jako Sonko pracoval nově zvolený prezident mimo jiné jako výběrčí daní a jeho priority leží primárně ve snaze změnit dohody se zahraničními partnery tak, aby lépe odpovídaly potřebám rozvoje uvnitř Senegalu. V rámci této snahy chce Senegal vyvázat z používání CFA franku, který spravuje Francie a je navázán na euro. Cílem by měla být buď nová západoafrická, nebo samostatná senegalská měna. Faye také ohlásil, že Senegal zůstane zodpovědným partnerem v regionu.
Nová administrativa bude taktéž usilovat o potlačování korupce ve státě a ekonomické reformy, které napomůžou vyvézt více Senegalců z chudoby. Jak toto všechno změní vztahy s externími partnery Senegalu, primárně Francií, se ještě ukáže. Stejně jako úspěch slíbených reforem, které Faye a jeho viditelnějšího spojence, a v případě nevyloučení z volebního boje pravděpodobného prezidenta, Sonka přivedly k moci. Co však zůstává klíčové je, že senegalské instituce dokázaly vydržet a vyřešit krizovou situaci v rámci existujícího právního rámce a Senegal zůstal nadějí pro politickou stabilizaci a demokratizaci v západní Africe. Bez ohledu na další kurz senegalské politiky a úspěch reformního kandidáta prosadit svojí vizi to v tomto regionu není málo.
