Článek
Západní Afrika je v posledních letech symbolem politické nestability, včetně vojenských převratů. Po pučích v Nigeru, Mali, Burkině Faso nebo Guineji se v posledních týdnech objevily další dva státy, kde k pokusu o převrat (údajně) došlo také – Sierra Leone a Guinea-Bissau. I přesto, že Libérie sousedící právě s prvním jmenovaným státem ve stejném období dokázala vyměnit prezidenta v soutěživých volbách mírovou cestou se tak zdá, že politická nestabilita region jen tak neopustí. Přesto je však i nadále důležité věnovat pozornost specifikům jednotlivých takových událostí. Tak jako byly příčiny převratu v Nigeru odlišné například od Gabonu, jsou tyto různé i v těchto dvou případech.
Dříve svůj pokus stihli ozbrojenci v Sierra Leone. Země, která se stále vzpamatovává z dlouhotrvající občanské války, ale třeba i epidemie Eboly, je jednou z nejchudších na světě. Špatná ekonomická situace a obecná nespokojenost se situací v zemi v ozbrojených složkách napomohly vypuknutí pokusu o převrat. Zásadní příčina je zde však politická.
V červnových prezidentských volbách obhájil svůj post Julius Bio a dle oficiálně zveřejněných výsledků zvítězil s asi 56 % už v prvním kole volby. Opozice však upozorňovala na mnohé problémy s volbou jako takovou. Ty mimochodem zmiňovali i zahraniční partneři. Opoziční představitelé pak žádali konání druhého kola. K tomu nedošlo a opozice poté čtyři měsíce bojkotovala jednání parlamentu. K urovnání situace nakonec došlo až díky mediaci zástupců uskupení ECOWAS. Politické napětí však bylo v zemi cítit i dále.
26.11. došlo nejdříve k útoku na kasárna a následně zbrojnici položenou nedaleko od prezidentského paláce. Následně pučisté zaútočili na dvě věznice v hlavním městě Freetown. Odtud se podařilo uniknout více jak dvěma tisícům trestanců. V průběhu těchto událostí zemřelo minimálně osmnáct členů bezpečnostních složek. Jedním z hlavních organizátorů událostí měl být bývalý šéf exprezidentovy bezpečnosti Amadu Koita. Byli to pak lidé z okolí bývalého prezidenta Koromy, kteří byli v souvislosti pokusu o puč zadrženi – vyslýchán byl i sám bývalý prezident, jenž slíbil policii spolupráci ve vyšetřování.
V souvislosti s přípravou puče bylo zadrženo dle posledních dostupných informací 57 osob. Je však otázkou, zda tím byla potenciálně širší síť definitivně pacifikována. Také je otázkou, zdali se podařilo zajistit alespoň většinu ukořistěného vojenského materiálu. Ve vyloupené zbrojnici totiž nebyl k dispozici funkční kamerový systém a není úplně jasné, co vše pučisté dokázali odnést. V současnosti se však zdá, že je situace alespoň dočasně uklidněná. Vysoká politizace státní správy v kombinaci se špatnou socio-ekonomickou situací a etnickou roztříštěností však představuje velmi riskantní koktejl. Vláda ve Freetown proto musí velmi opatrně našlapovat, aby nedošlo k obnovení násilí. Jak však ukazuje sousední Libérie, která si prošla podobným vývojem, pád do občanského konfliktu není nevyhnutelný.
Druhým státem, kde byl údajně k vidění pokus o puč byla Guinea-Bissau. Zde došlo k vypuknutí násilnosti na úplném konci listopadu. Stát je politickým násilím zmítaný chronicky. Navíc tímto pobřežním územím proudí významné pašerácké trasy z Jižní Ameriky, které primárně cílí na dovoz kokainu do Evropy. To dále destabilizuje stát, který je někdy nazývaný první africkým narkostátem. Poslední pokus o převrat v něm proběhl v únoru 2022 a byl také veden proti stávajícímu prezidentovi. Současná vlna násilí je znovu spojena s politickým bojem mezi prezidentem a opozicí ovládající parlament.
Boje v rámci letošní vlny násilností proti sobě vedli příslušníci národní gardy podřízené ministerstvu vnitra a prezidentské gardy. Členové národní gardy údajně usilovali o propuštění ministra financí Sulejmana Seidiho a náměstka pro rozpočet Antónia Monteira, kteří byli zadrženi kvůli nejasnému využití asi deseti milionů amerických dolarů ze státní kasy. Členové národní gardy je osvobodili z policejní vazby, ale byli napadeni členy prezidentské gardy, což vedlo k zahájení bojů. Prezident Umaro Embaló byl navíc v té době na jednání Klimatické konference OSN (COP28) v Dubaji.
Po násilnostech prezident prohlásil násilí za pokus o puč, slíbil odvetu a rozpustil parlament. K tomu došlo už tři dny po zmíněných událostech. Kdy dojde k novým volbám či znovuustavení zákonodárného sboru je zatím otevřenou otázkou. Relativně rychle byl také zadržen Victor Tchongo, který vedl národní gardu. I to vedlo k dalšímu uklidnění situace. Zda se jednalo o pokus o puč, nebo jen prezident využil násilností k rozpuštění opozicí ovládaného parlamentu však není v tuto chvíli jasné.
Země západní Afriky jsou obecně křehké a politické násilnosti v nich nejsou výjimkou. Jak je však vidět na dvou výše zmíněných událostech, toto násilí je potřeba vnímat v konkrétním kontextu. Zatímco v případě Sierra Leone šlo pravděpodobně skutečně o snahu vyřešit vnitropolitické napětí vojenskou cestou, u Guiney-Bissau je to nejisté. Vzhledem k extrémní nestabilitě režimu a vysokému napojení politických, ekonomických a vojenských elit na organizovaný zločin je velmi dobře možné, že prezident Embaló nepřehledné situace jen využívá k upevnění své pozice.
Celková nestabilita však nutně neznamená, že v regionu nemůže docházet k mírovému předání moci. Jak bylo jasně vidět na podobně křehké Libérii, vždy záleží na konkrétních osobnostech. Ať už mělo volební období George Weah jakékoliv problémy, o mírové předání moci se po prohraném druhém kole volby přičinil hlavně on. Jsou to totiž právě slabé státy, v nichž mají osobní rozhodnutí velkou váhu. A právě politicky výrazné osobnosti budou do velké míry rozhodovat o dalším vývoji v jednotlivých státech regionu.
