Článek
Pod pojmem narkostát si většinou představíme některou ze zemí Latinské Ameriky postižených kartelovým násilím, případně Afghánistán, ekonomicky závislý na vývozu opia. Obchod s narkotiky však významně ovlivňuje i další oblasti světa.
V nedávné době bylo třeba poukázáno na provázanost syrského režimu na obchod s captagonem. V Africe se pak nejblíže jakékoliv z definicí narkostátu přibližuje malý západoafrický stát Guinea-Bissau. Příběh Guiney-Bissau navíc ilustruje i globalizaci ilegálních aktivit, které propojily mexické drogové kartely s džihádistickými povstalci v Mali. Dále poukazuje i na proces takzvaného zmocnění se státu elitami, ve kterém jsou nástroje státu využívány pro generování zisku úzké skupině mocných.
Když v roce 2022 proběhl v Bissau neúspěšný pokus o puč, byla to pouze jedna z řady násilných událostí doprovázející historii nezávislé Guiney-Bissau. Stát získal nezávislost na Portugalsku po jedenácti letech protikoloniální války vedené hnutím známým pod zkratkou PAIGC v roce 1974. Ovšem od té doby byl vnitřně vždy velmi slabý. V zemi dominovala armáda a mocenské spory často přerostly v násilí, které však až na plnohodnotnou občanskou válku z let 1998-9 nikdy nepřerostlo v rozsáhlejší boje.
Právě občanská válka znamenala milník v roli státu jako významného tranzitního místa pro obchod s kokainem mezi Latinskou Amerikou a Evropou. Samotná občanská válka vypukla v důsledku sporů elit ohledně prodeje zbraní povstalcům v Casamance na jihu sousedního Senegalu. Tímto pašováním došlo ke generování zisku pro zapojené osoby, avšak po provalení schématu vedly neshody ohledně pokračování v této podpoře rebelům až k vypuknutí bojů.
Využití slabého západoafrického státu pro pašování kokainu do Evropy pak začalo dávat latinskoamerickým kartelům stále větší smysl. Guinea-Bissau je vzdušnou čarou jedním z nejbližších afrických území od pobřeží Jižní Ameriky. Politické a vojenské elity jsou dlouhodobě zapojeny do ilegálního byznysu a pro kartely tak bylo snadné je uplatit výměnou za zajištění ochrany nad jejich obchodem. Kartely pak dále využily existujících obchodních a pašeráckých cest směrem na sever k přesunu zboží na evropský kontinent.
Objem kokainu, který státem proudil postupně narůstal a nejspíše stál i za návratem prezidenta Vieiry k moci v roce 2005. Vieira byl prezidentem Guiney-Bissau mezi lety 1980-1999 a zemi musel opustit v návaznosti na výsledek občanské války. V roce 2005 však dokázal vést velmi finančně nákladnou kampaň a po jeho vítězství se v zemi začali ve zvýšeném množství objevovat cizinci z Latinské Ameriky, což dále poukázalo na propojení Vieiry a drogového byznysu.
Elity v tomto období akumulovaly obrovské množství financí a přesun kokainu probíhal pod ochranou státu. V roce 2009 však nestabilita a spory ohledně vlivu na kokainový obchod vedly k vlně násilí, která nejprve stála život náčelníka generálního štábu Tagme Na Waie, oponenta prezidenta Vieiry. Ten byl pak následně sám zavražděn v odplatě za tento útok.
Drogový problém však tímto nebyl ani zdaleka vyřešen a politické a armádní elity i nadále na transportu kokainu zemí vydělávaly. To vedlo v roce 2013 k zátahu americké protidrogové agentury DEA u pobřeží státu, což na krátkou dobu donutilo pašeráky k přesunu části obchodních tras do sousední Guineji a dále do Sierry Leone (kokain je v menším množství pašován i skrze další státy v regionu, dle zprávy OSN primárně Ghanu ). K řešení problému však ani tato akce nevedla.
V roce 2019 pak došlo ke dvěma největším zátahům proti pašerákům v dějinách státu, ve kterých bylo zadrženo 800 kg, respektive necelé 2 tuny kokainu. Tyto zátahy však nepředstavovaly systematickou změnu v politice státu. Po roce 2020, v němž byl zvolen prezidentem Umaro Sissoco Embaló například došlo k okamžitému odvolání vlády, což svědčí o udržováni personalizované formy vlády. Sissoco je navíc osobně napojen na osoby spojované s narcobyznysem. A i přesto, že prezident rámuje pokus o převrat v roce 2022 jako odplatu za jeho kroky vedené proti pašerákům, v praxi žádnou změnu nevidíme. To lze ilustrovat na příkladu z přelomu let 2021/2. V listopadu 2021 bylo policií zadrženo 980 kg kokainu, ze kterého se však do února následujícího roku 975 kg ze skladů „ztratilo“.
Guinea-Bissau se stala významným článkem globalizovaného obchodu s narkotiky, který propojuje mnoho jinak různorodých aktérů. A i když dle odhadů Organized Crime Index dosáhl tento obchod vrcholu okolo roku 2009, v posledních letech znovu množství zboží proudícího státem roste. Přes Guineu-Bissau pak v jeden moment dle dostupných dat proudila až čtvrtina kokainu prodávaného na evropském trhu.
V rámci podobného regionu bylo v minulosti například poukázáno na význam obchodu s kokainem mezi Latinskou Amerikou a Spojenými státy pro financování libanonského Hizballáhu.
Guinea-Bissau však propojila jiný typ aktérů. Obchod s kokainem v zemi údajně dominuje mexický kartel Sinaloa. Při zátahu z března 2019 bylo dále zdokumentováno, že na africké straně obchod organizoval Mohammad Rougy. Ten je na sankčním seznamu OSN za svoji podporu malijskému radikálnímu hnutí al-Mourabitoun. To je od jejího vzniku součástí širšího uskupení Jama'at Nasr al-Islam wal Muslimin (JNIM) napojeného na al-Káidu. JNIM je po svém založení v roce 2017 nejsilnější povstaleckou skupinou v Mali.
V západní Africe tak můžeme tak pozorovat utilitární propojení drogového byznysu s povstaleckými skupinami spojovanými s propagací radikálního Islámu. Pro drogové kartely je toto spojení výhodné, jelikož jim umožní využívat tradičních pašeráckých tras skrze slabé státy západní Afriky a Sahelu a tím diverzifikovat koridory, kterými dopravují své zboží do Evropy. Povstalci pak díky podpoře tohoto obchodu získávají další finanční prostředky pro vedení svého boje.
No a pro elity v Guinei-Bissau jde o velmi jednoduchý zdroj bohatství. Jelikož jsou bezpečnostní složky pod silnou kontrolou politických a armádních špiček, je jednoduché zajistit volný průchod pašovaného kokainu výměnou za dostatečnou odměnu. Státní aparát Guiney-Bissau tak neslouží pro zajištění služeb a bezpečnosti populaci tohoto dvoumilionového státu, ale jako soukromý nástroj pro obohacení čelních představitelů státu a armády. Pokud se hovoří o narkostátech, Guinea-Bissau je jedním méně známým, ale velmi typickým příkladem.
