Článek
Občanská válka v Súdánu se přelévá do svého třetího roku a dostává novou dynamiku. Po původních úspěších Jednotek rapidní podpory (RSF) se v posledních měsících iniciativa přelila na stranu súdánské armády. Hlavním bojištěm pak zůstává střední Súdán a primárně hlavní město Chartúm. Súdánská armáda si dlouhodobě udržuje relativně pevnou kontrolou nad východem země a centrem v Port Sudan, zatímco RSF dominují v západních oblastech, primárně pak v Dárfúru, kde původně jako paramilice Janjaweed vznikly.
Minulý týden vůdce súdánské armády gen. Burhán ohlásil dobytí Chartúmu, což značí jak důležité symbolické vítězství, tak i praktický posun ve vývoji celého konfliktu. V symbolické rovině sledujeme dva významné faktory, které dobytí hlavního města ovlivní. Zaprvé se boří aura, kterou kolem sebe budoval gen. „Hemedti“ Hamdalo, velitel RSF. Ten v loňském roce objížděl nejrůznější regionální summity a jednal s hlavami mnoha států. Snažil se působit jako státník, který je schopen vyvést Súdán z krize. Neschopnost udržet Chartúm a jeho ústup ze záře reflektorů představuje pro pozici RSF významný problém. Druhou symbolickou složkou je možnost súdánské armády utvořit pod svou kontrolou, oficiálně technokratickou, vládu a znovuotevřít parlament, což dodá Burhanovi mezinárodní legitimitu.
V praktické rovině je kontrola nad súdánským hlavním městem důležitá pro zajištění zásobování. Překročení Nilu je relativně obtížný manévr a schopnost armády kontrolovat chartúmské mosty významně znesnadňuje operace RSF ve středním Súdánu. I z tohoto důvodu sledujeme přelití konfliktu na území jeho jižního souseda. RSF se snaží využít nestability v Jižním Súdánu k zajištění zásobovacích tras přes jeho území. Dobytí hlavního města tak nejenže neznamená konec občanské války, ale může vést k další regionalizaci násilí. Ta již nyní ovlivňuje Čad sousedící s provincií Dárfúr ve které dochází k masivnímu užití násilí vůči civilnímu obyvatelstvu.
A je to právě externí dimenze války, která oddaluje jakékoliv snahy o ukončení bojů, které si vyžádaly životy desítek až nízkých stovek tisíc lidí a vedly k vysídlení populace větší, než je počet obyvatel České republiky. Prvně je třeba poukázat na schopnost primárně RSF operovat na území sousedních států, které mají nízkou schopnost kontrolovat své území. Propustná hranice primárně mezi Dárfúrem a Čadem, či pohyb osob a zboží mezi západním Súdánem a východní Libyí ovlivňují bezpečnostní situaci v regionu dlouhodobě a nejinak je tomu i v současné válce.
Druhou podobou externího vlivu je pak zapojení některých států na jedné či druhé straně konfliktu, což umožňuje oběma stranám získat dostatečné množství zásob, munice a dalších nezbytných prostředků pro pokračování v bojích. Na straně RSF se významně angažují hlavně Spojené arabské emiráty. Zatímco na začátku bojů byly milice významně podporovány i ze strany ruské paramilitární Vágnerovy skupiny, po její násilné restrukturalizaci se Moskva soustřeďuje primárně, avšak ne výhradně, na podporu súdánské armády s vidinou získání přístupu do přístavu Port Sudan. Súdánská armáda pak má podporu i například Turecka, Egypta či Íránu.
I přesto, že dobytí hlavního města je významným krokem v rámci občanské války, samo o sobě destruktivní boje nemůže ukončit. Stejně jako kontrola Chartúmu ze strany RSF nevedla k porážce armádních sil, které se koncentrovaly okolo populačních a ekonomických center na východě země, nepovede další změna kontroly nad hlavním městem automaticky k pádu RSF v Dárfúru. Neschopnost získat rozhodující vojenskou převahu spolu s protikladnými zájmy zapojených vnějších aktérů tak neslibuje od současného vývoje rychlé ukončení velmi destruktivního a dlouhotrvajícího konfliktu u řeky Nil.
