Článek
Ruská vojenská přítomnost je na africkém kontinentu primárně vedena skrze na stát napojené „nestátní“ organizace typu Vágnerovy skupiny či Africa Corps. Ty jsou pak často označovány za soukromé vojenské společnosti. Toto označení je však zavádějící, nepřesné a může mít reálné implikace pro režimy, které s ruskými jednotkami spolupracují. V následujícím textu se pokusím přiblížit, proč je přesnější mluvit o těchto uskupeních jako o paramilitárních skupinách.
Soukromé vojenské společnosti jsou typem aktéra, který poskytuje vojenské služby výměnou za plat. Může jít jak o výcvik či podporu, tak i o přímé zapojení do bojů. Jejich aktivity se pak řídí jasně daným právním rámcem jak státu, ze kterého pochází, tak i toho, který si je najímá. Soukromá vojenská společnost má jasně daný rámec, ve kterém operuje, úkoly, které má plnit a může být ze země vypovězena. Jde tak o legální byznys vedený jasnými pravidly. Zapojení těchto skupin má jasně dané cíle, jejichž naplnění je napojeno na finanční odměnu.
Specificky v Africe jsou takové organizace využívány poměrně často. Asi nejznámějším příkladem jsou jihoafričtí Executive Outcomes, kteří se pod vedením Eebena Barlowa od devadesátých let zapojili do bojů v Angole, Sierra Leone, Nigérii nebo Středoafrické republice. Situaci v severním Mosambiku pak po odchodu ruských jednotek pomáhali po určitou dobu řešit členové další jihoafrické společnosti Dyck Advisory Group.
Na rozdíl od těchto a mnoha dalších však Vágnerovci, Africa Corps, či Medvědi, kteří se nedávno stáhli z Burkiny Faso, nenaplňují základní charakteristiky soukromých vojenských společností. V Rusku není zakládání takových společností legální. Tyto organizace jsou často napojeny na další netransparentní aktivity, kterými často narušují právní řád zemí, ve kterých působí. Ve státech jako Súdán či Libye pak přímo podporují skupiny bojující proti mezinárodně uznané vládě, čímž se staví proti základním principům, na kterých aktivita kontraktorů stojí. Nečekané stažení z Burkiny Faso, či neschopnost ochránit mezinárodní letiště v hlavním městě Mali Bamako bez jakýchkoliv následků pak poukazují na chybějící odpovědnost vůči jakémukoliv kontraktu, který tyto skupiny s dotyčnými vládami podepsaly.
Svojí aktivitou tak připomínají spíše paramilitární organizace. Ty jsou sice oficiálně na státu nezávislé a mohou vznikat ilegálně, alespoň část státního aparátu s nimi však spolupracuje. Jejich cíle pak vedou k podpoření cílů vlád států, ze kterých pochází, i za užití ilegálních aktivit – právní rámec vnímají jako překážku vůči prosazení svých cílů, a ne rámec ve kterém přirozeně fungují. Často pak propojují vojenské a polovojenské aktivity s často ilegální ekonomickou činností. Přesně to pozorujeme i u ruského působení v Africe.
V historii se často objevily diskuze nad problematikou privatizace bezpečnosti a efektivitě užívání soukromých vojenských společností. Tyto diskuze poukázaly na slabiny tohoto přístupu i legitimně kritizovaly některé praktiky, jako tomu bylo u Blackwater v Iráku. Tato diskuze by však neměla být směšována s ruskými aktivitami v Africe, Sýrii či na Ukrajině. Zejména v prvních dvou případech totiž toto působení vytváří jiná dilemata, než je tomu u legálně fungujících společností.
Vágnerovci, Africa Corps a další paramilitární organizace totiž nectí kontrakt s vládou určitého státu, ale snaží se podpořit zahraničně-politické a bezpečnostní zájmy Moskvy. Sekundárně pak zájmy mocenské sítě, která stojí za jejich organizací a má z působení těchto skupin další profit. Jejich prvotní loajalita je k ruskému režimu a jejich aktivity necílí primárně na výdělek výměnou za provedenou službu. Jejich působení je tak pro africké režimy značně rizikové. To se projevuje zvýšenou nespokojeností s ruským působením a údajnými pokusy o puč ve Středoafrické republice či Burkině Faso. Tam, kde by legálně fungující společnosti jednoduše odešly, paramilitární skupiny zůstávají. Tam kde mají soukromé vojenské společnosti jasně dané cíle, tyto fungují více autonomně. Tam kde soukromé vojenské společnosti cílí na efektivitu, aby byly najaty znovu, tyto cílí na prosazení ruských zájmů bez ohledu na dopad na státy, ve kterých působí. Nazývejme tedy ruské působení v Africe pravými jmény, pomůže nám to lépe pochopit jeho podobu.
