Článek
Bezpečnost obchodních tras vedoucích skrze Adenský záliv a Rudé moře do Evropy je opakovaně skloňovaným tématem. Zatímco před několika lety byl tento problém spojován primárně se spolehlivostí infrastruktury Suezského průplavu a problematikou jeho ucpání v důsledku nehody, či cíleného útoku, v současnosti se hovoří spíše o útocích jemenských Hútíů u průplavu Bab al-Mandeb. V neposlední řadě se regionální námořní bezpečnost diskutuje s ohledem na snahu Ruska získat přístup k přístavní infrastruktuře v Súdánu či Eritreji. Jeden klíčový aktér je však často opomíjen – Spojené arabské emiráty (SAE).
SAE jsou v posledních dvou dekádách stále více ambiciózním regionálním aktérem. Díky své schopnosti přetavit zisky z prodeje ropy ve vojenskou a ekonomickou sílu a jejich malé rozloze se jim přezdívá „Malá Sparta“. Stát se angažuje v několika iniciativách od intervence v Jemenu po výcvik somálských jednotek (částečně motivovaný soupeřením s Katarem, který je v oblasti také přítomný) bojujících proti radikálnímu hnutí al-Šabáb. Pro potřeby tohoto textu se však soustředíme na jejich přítomnost v přístavní infrastruktuře.
Emirátské společnosti začaly být aktivní ve své snaze proniknout do přístavní infrastruktury v regionu v druhé polovině první dekády jednadvacátého století. V roce 2008 takto například společnost DP World vstoupila do přístavu v jemenském Adenu, kde hrála významnou roli do roku 2012, kdy byl kontrakt ukončen. SAE se snaží v posledních letech do přístavu vrátit, což je na jednu stranu umožněno jejich významným postavením v rámci bývalého Jižního Jemenu, avšak na druhou čelí opozici primárně kvůli nařčení z korupce. Jemen je však tak významně geostrategicky položeným státem, že se snahy SAE nesoustřeďují jen na Aden, ale i další přístavy na jeho pobřeží. V neposlední řadě můžeme sledovat stále vzrůstající roli emirátských firem na ostrově Sokotra, který je nominálně také jemenským územím a leží v blízkosti významných námořních tras v regionu.
SAE se dále významně angažují v oblasti Rohu Afriky. V roce 2009 získala DP Port třicetiletý kontrakt na provoz a rozšíření přístavu Doraleh v Džibuti. Tento významný přístav byl však SAE odebrán již v roce 2018 a to primárně v souvislosti se snahou Číny angažovat se podél námořní trasy, na které závisí její obchod s Evropou. Peking následně projekt převzal. Na to však SAE reagovaly přesunem svých aktivit do sousedních států. Již v roce 2015 postavily Emiráty vojenskou základnu v přístavu Assab v Eritreji, odkud podporovaly své vojenské aktivity v Jemenu. Tento přístav však pravděpodobně opustily již v roce 2021 kvůli omezení svých aktivit ve válce zmítaném státu na jihu Arabského poloostrova.
Z ekonomického, ale potenciálně i politického hlediska je pak klíčové zapojení SAE do modernizace a rozvoje přístavní infrastruktury v autonomních oblastech Somálska – Somalilandu a Puntlandu. V roce 2018 v návaznosti na vypovězení z Džibutska podepsala DP World kontrakt na investici ve výši asi 440 milionů USD na rozvoj přístavu Berbera v mezinárodně neuznaném Somalilandu. V roce 2022 pak došlo k dohodě s vládou autonomní provincie Puntland ohledně modernizace a rozšíření přístavu Bosaso, kde se společnost angažuje do současnosti. I z tohoto důvodu SAE stále více posilují spolupráci s Etiopií. Ta má také zájem na využití přístavní infrastruktury v těchto dvou provinciích. SAE například podporovaly dodávkami materiálu etiopskou vládu ve válce proti Tigraji. Také se spekuluje, že Emiráty mohly být do určité míry konzultovány při podepsání memoranda o porozumění z ledna 2024, které mělo zajistit Addis Abebě přístup k pobřežní infrastruktuře v Somalilandu v návaznosti na uznání za nezávislý stát. SAE takto již například uznává somalilandské pasy.
V neposlední řadě jsou SAE aktivní v již více jak dvouletém konfliktu v Súdánu. V rámci toho se Emiráty vyprofilovaly v klíčového spojence Jednotek rychlé podpory (RSF), které kontrolují primárně oblasti na západě země. Zatímco krátkodobé ekonomické cíle této podpory leží primárně v oblasti těžby zlata, dlouhodobé cíle mají i potenciální vliv na rozšíření vlivu SAE okolo klíčových obchodních tras. V otázce ilegální těžby zlata se SAE, a specificky Dubaj, objevují dlouhodobě. Do Dubaje měly proudit a přes ní se legalizovat například zisky z nelegálního obchodu se zlatem ze Zimbabwe. Tento emirát taktéž nejspíš hraje roli přepravního uzlu pro část zlata vyváženého z konfliktních oblastí Ruskem. V případě úspěchu RSF v konfliktu mají mít společnosti ze SAE přislíben přístup do súdánské přístavní infrastruktury.
Oblast Adenského zálivu, Rudého moře a Rohu Afriky je klíčová pro ekonomickou a surovinovou bezpečnost Evropy. Propojení s Asií a oblastí Perského zálivu skrze tento region výrazně zkracuje obchodní trasy v porovnání s těmi mířícími kolem Mysu Dobré naděje a dlouhodobá stabilita v regionu je tak bytostně v evropském zájmu. Politicko-ekonomická situace je však stále více komplexní. Infrastrukturní limity se propojují s bezpečnostními hrozbami a velmocenským soupeřením. V rámci něj musíme sledovat stále více aktérů. Spojené arabské emiráty jsou jedním z těch nejvýznamnějších.
