V Africe vzniká nový stát. A je to dobrá zpráva

Začátek roku se v Rohu Afriky ponese v kontextu geopolitického otřesu, jaký region nezažil od počátku devadesátých let. Etiopie a mezinárodně neuznaný Somaliland podepsaly memorandum o porozumění v rámci něhož si Etiopie zajistí přístup k pobřeží Adenského zálivu a obratem má poprvé od roku 1991 prolomit politiku kolektivního neuznání Somalilandu. Ten od formálního opuštění federace se Somálskem totiž neuznává vůbec nikdo. To se může velmi dramaticky změnit.

Somaliland byl na mapě Afriky poprvé formálně vyznačen v průběhu koloniálního dělení dominantně somálského pobřeží a dalších teritorií. Zatímco většinově somálské Džibutsko připadlo Francii, Ogaden Etiopii a jižní Somálsko Itálii, Somaliland byl spravován Velkou Británií, která navíc část somálských území na úplném jihu Rohu Afriky připojila k dnešní Keni. Po roce 1945 v rámci procesu dekolonizace všechny oblasti obývané převážně somálským obyvatelstvem vyhlásily dle principu ius possidetis iuris nové státy, či byly spojeny s Etiopií a Keňou. Zatímco ale Džibutsko svoji nezávislost oddálilo až do roku 1977 tak, aby se vyhnulo spojení s Mogadišem, politické elity v bývalé britské části dohodu o spojení podepsaly velmi rychle a v roce 1960 tak vznikla federace dvou dříve nezávislých států. Podobně jinde na kontinentu vznikly dočasně například Federace Mali nebo o něco později Senegambie. Obě taktéž neúspěšné.

Společné soužití mělo k harmonickému vztahu velmi daleko a po velmi brutální občanské válce, která v zemi proběhla v osmdesátých letech a vedla mimo jiné k pádu vlády Siada Barreho a zničení hlavního města Somalilandu Hargeysy, se politické elity v Somalilandu rozhodly federaci opustit a vyhlásit nezávislost. Tento krok však nebyl na rozdíl od výše zmíněných případů přijat jak formální somálskou vládou, tak žádným jiným členem mezinárodního společenství. Přesto dokázal Somaliland vybudovat na regionální poměry stabilní politický systém, zajistit na většině území bezpečnost a do určité míry i dodržovat demokratické principy. Toto jsou totiž mimo právního nároku na nezávislost ležícím v dobrovolném opuštění federace vytvořené dvěma předtím nezávislými státy hlavní atributy, kterými se předáci Somalilandu snažili přesvědčit zbytek světa o svém nároku na státnost. A to obzvlášť v kontrastu s rozpadlým, mezinárodně uznaným Somálskem.

I přes uznání tohoto faktu však Somaliland nebyl schopen žádné mezinárodní uznání získat. A to i přes navázání praktické spolupráce. Normativní argumenty vládě v Hargeyse mezinárodní uznání nepřinesly. Všechny státy se zájmem o uznání Somalilandu čekaly na prvního odvážlivce, který politiku kolektivního neuznání prolomí. Kde normy selhaly vykopla dveře geopolitika. A jak se zdá, právě geografie a kombinace vnitropolitické a regionální situace vynesou Somalilandu první mezinárodní uznání. To má potenciál spustit kaskádu dalších takových aktů.

Etiopský premiér Abiy Ahmed se v loňském roce nechal slyšet, že je v životním zájmu Etiopie zajistit si přístup k moři. Ten totiž Addis Abeba ztratila v roce 1993 odtržením Eritree a jediný přístav, který ve větší míře využívá je ten v metropoli Džibutska. To nejenže vytváří strategickou zranitelnost, ale přístav je i na hranici svých kapacit. Tím brzdí rozvoj etiopské ekonomiky. Pozorovatelé se po tomto vyhlášení nejprve obávali možného obnovení bojů právě s Eritreou, avšak prvního ledna se ukázalo, že Abiy měl v rukou jiný trumf.

Memorandum podepsané na začátku roku má obsahovat několik důležitých bodů. Etiopie získá přístup k přístavu ve městě Berbera, který rekonstruuje a rozšiřuje společnost DP World ze Spojených arabských emirátů. Dále jí má být na dobu padesáti let propůjčen asi dvacetikilometrový pás pobřeží u Adenského zálivu nejspíše nedaleko hranic s Džibutskem. Na oplátku má Etiopie uznat Somaliland za stát a somalilandská vláda získá dvacetiprocentní podíl v Ethiopian Airlines a třetinový ve společnosti Ethio Telecom. Toto bude mít významný dopad na vnitřní, regionální i celosvětovou politiku.

Co se týká domácí politiky, bylo by uznání velkou výhrou pro somalilandského prezidenta Muse Bihi Abdiho a jeho stranu Kulmyie. Prezident již ve svém úřadě přesluhuje, jelikož se Somalilandu i vzhledem k pandemii COVID-19 nepodařilo v řádném termínu daném ústavou zorganizovat prezidentské volby (budou se nejspíše konat v listopadu tohoto roku). Dopad může mít uznání i na konflikt na východě entity, který Somaliland vede se sousedním Puntlandem, součástí Somálska. Tento konflikt je do velké míry motivován klanovou příslušností a místní klany, které nejsou nezávislosti nutně nakloněné se budou snažit ze situace nejspíše získat další výhody pro sebe a své členy.

Na regionální úrovni by uznáním nezávislosti Somalilandu došlo k potvrzení faktické situace na severu Somálska. Somaliland není od roku 1991 nijak s vládou v Mogadišu spojen. Je schopen navazovat vztahy s ostatními státy jako je Etiopie, Keňa či Džibutsko. Džibutsku sice ublíží otevření přístavů na somalilandském pobřeží světu, ale výsadní postavení Džibuti by nemělo být krátkodobě výrazně ohroženo. Somálská vláda, závislá na přítomnosti etiopských vojsk na území Somálska, je pak v podstatě v pozici sice nespokojeného, ale pouhého diváka. To dále dokazuje její slabost. Je pak velmi dobře možné, že Etiopii v jejím rozhodnutí může rychle následovat Keňa, která je se somalilandskými elitami v kontaktu dlouhodobě a úzce.

Světovou politiku pak situace v Adenském zálivu, průlivu Bab-al-Mandeb a Rudém moři ovlivňuje primárně z ekonomického hlediska. Tímto nestabilním regionem plyne velká část obchodu mezi Evropou na jedné straně a Perským zálivem a východní Asií na té druhé. Jak ukazují současné události spojené s agresivním chováním jemenských Hútijů, jedná se o klíčový geoekonomický region. Demokratický a stabilní Somaliland kontrolující asi 850 km pobřeží Adenského zálivu se může stát důležitým spojencem pro stabilizaci a zabezpečení těchto tras. Somaliland se také může stát partnerem v oblasti boje s pirátstvím či terorismem.

Státy mimo Africkou unii nechtěly do procesu uznání Somalilandu vstupovat, avšak po prolomení tabu ze strany Etiopie se dá očekávat vzrůstající podpora pro začlenění této entity mezi elitní klub mezinárodně uznaných států – členů OSN. Tento akt může přijít jak ze Spojených arabských emirátů, které v Somalilandu významně působí, od dalších afrických států jako je Jihoafrická republika, tak třeba z Londýna a Washingtonu, které mají výraznou somálskou menšinu, hlavně v případě Velké Británie primárně právě ze severu, či od severských států jako je Finsko a Švédsko.

Krok Addis Abeby, pokud bude dokonán, přepíše geopolitickou mapu Rohu Afriky velmi výrazným způsobem. Díky uznání faktického stavu se Somalilandu otevře velká škála příležitostí, na které Hargeysa nemohla kvůli svému neoficiálnímu statutu dosáhnout. Entita se může vymanit z embarg, která se vztahují na Somálsko a do země může začít plynout větší množství investic nebo rozvojové pomoci. V případě prolomení praxe neuznání legitimních a legálních nároků Somalilandu na nezávislost ze strany Etiopie, sídla Africké unie, by mělo dojít k následování tohoto kroku i od dalších států. Je to nejen odraz reálné situace, ale i narovnání nespravedlnosti z posledních více jak tří dekád a obrovská příležitost pozitivně ovlivnit situaci v Rohu Afriky a oblasti Adenské zálivu.