Hlavní obsah
Věda

Češi na Měsíci? Artemis není Kosmo

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: NASA / Harrison H. Schmitt//Wikipedia Commons

Česko se připojí k Úmluvě Artemis. I když toto rozhodnutí vzbudilo i vlnu posměchu, je to pro ČR dobrá zpráva.

Článek

Česká vláda 8. března rozhodla o přistoupení ČR k Úmluvě Artemis, projektu pod patronátem NASA cílícímu primárně na návrat člověka na Měsíc. I když se tento fakt setkal často s rozpaky či až posměchem, je připojení k Artemis důležitým krokem v oblasti české vesmírné politiky. I když se to totiž nemusí zdát, česká stopa ve vesmíru je poměrně významná a zapojení do Artemis není vědecko-fantastickým výmyslem ve stylu seriálu ČT Kosmo.

ČR se v oblasti vesmírné politiky angažuje hned v několika oblastech. Tou asi nejbližší uživatelům je rozvoj startupů a firem napojených na vesmírné technologie. ČR a zde sídlící společnosti v této oblasti podnikají rozmanité aktivity a české prostředí je v oblasti využívání vesmírných dat pro komerční účely velmi úspěšné. ČR je dále členem Evropské unie a Evropské vesmírné agentury (ESA). V prvním případě se Praha stala sídlem evropského navigačního systému Galileo, které bylo později rozvinut v centrálu Evropského vesmírného programu (EUSPA), který byl zřízen v roce 2019. Jako členi ESA, agentury, která nespadá pod EU i když s ní úzce spolupracuje, se pak Češi podílejí na mnoha celoevropských projektech. Jako člen NATO ČR vytvořilo Satelitní centrum při Vojenském zpravodajství, které zajišťuje pro alianci potřebné satelitní snímky a plánuje v nejbližší budoucnosti vyslat na orbitu i vlastní satelit. Rozsah českých aktivit je tedy široký a ČR má v oblasti rozvoje vesmírných aktivit čím přispět.

Samotná Úmluva Artemis je inciativou vedenou Spojenými státy, která má v první fázi vést k návratu člověka na Měsíc. I v symbolice Artemis jako legendární sestry Apollona nalezneme českou stopu, kdy posledního přistání na naší jediné přirozené družici právě v rámci projektu Apollo se v roce 1972 účastnil i Eugene Cernan, astronaut s československými kořeny, a to dokonce jako zatím historicky poslední člověk, který měsíční povrch opustil. Artemis však není jen snahou o obnovení zašlé slávy svého předchůdce, ale jejím cílem je vybudování trvalé infrastruktury na měsíčním povrchu, která by umožnila trvalou lidskou přítomnost. Ta by měla být dále podpořena vesmírnou stanicí Gateway, která by měla být umístěna na lunární orbitu. První člověk by pak v rámci projektu měl na lunární povrch vstoupit již v roce 2025. Na rozdíl od mise Apollo je pak plánovaným cílem jižní lunární pól, a to právě kvůli udržitelnosti aktivit na měsíčním povrchu.

Polární oblasti obsahují dva druhy regionů klíčových pro fungování lunární infrastruktury, alespoň v prvních fázích osídlení. Jedním jsou permanentně osvětlené oblasti. Vzhledem k synchronní rotaci se Zemí je nejenže jedna strana Měsíce k modré planetě stále přivrácená a druhá odvrácená, ale na měsíčním povrchu evidujeme přibližně čtrnáctidenní periody tmy a světla. To nejsou podmínky vhodné pro generování solární energie jako nejvhodnějšího zdroje elektrické energie mimo zemskou atmosféru uvnitř vnitřní sluneční soustavy. Geograficky velmi omezené permanentně osvětlené oblasti na okrajích kráterů v polárních oblastech takové generování umožňují. Druhým regionem jsou permanentně zatemněné oblasti na dnech vybraných kráterů, kam sluneční záření vůbec nedosahuje a kde je vzhledem k velmi nízkým teplotám vysoká pravděpodobnost koncentrace vodního ledu.

Přítomnost na měsíčním povrchu, i když v prvotní fázi hlavně motivovaná vědeckým poznáním, bude mít do budoucna významné praktické dopady. Prvním je schopnost produkovat náhradní díly, palivo a v budoucnu i celé satelity na měsíčním povrchu, čímž se vzhledem k nižší gravitaci a chybějící atmosféře značně sníží cena za jejich dopravu na zemské orbity. Na Měsíci je také teoreticky možné těžit některé suroviny, ale v tomto ohledu může naše oběžnice sloužit spíše jako odrazový můstek k těžbě asteroidů pohybujících se pravidelně v blízkosti zemské orbity. Cislunární infrastruktura pak může sloužit k pozorování a limitované kontrole pohybu jak na zemských orbitách, tak i mezi Zemí a Měsícem, což bude mít i své vojensko-strategické dopady. V neposlední řadě má pak měsíční základna sloužit i jako startovací bod pro pilotovanou misi na Mars. Toto je mimochodem dalším z dlouhodobých cílů projektu Artemis.

Artemis v tuto chvíli tvoří přes dvacet států z celého světa a představuje tak silný spojenecký blok v rámci kterého se jednotlivé státy mohou zapojit do celého rozsáhlého projektu i při jinak limitovaných kapacitách. Co je podstatné, Úmluva Artemis také řeší některé sporné body vesmírného práva. Prvním je právo na komerční těžbu surovin ve vesmíru. Toto téma je na mezinárodní úrovni značně problematické a na národní úrovni je komerční těžba surovin ve vesmíru explicitně povolena jen ve Spojených státech, Lucembursku, Spojených arabských emirátechJaponsku. Vybudování lunární infrastruktury a právního rámce pro těžbu je klíčové pro rozvoj těžby na nebeských tělesech, která může přinést jak finanční zisk, tak i strategickou nezávislost v oblasti získávání strategicky významných materiálů důležitých pro moderní ekonomiku a vojenství, ale i environmentální benefity. V současnosti se odhaduje, že těžba asteroidů nebude mít ani zdaleka takové dopady na kvalitu životního prostředí a klimatickou změnu, jako je tomu u těžby na planetě Zemi.

Druhým bodem je vytvoření takzvaných chráněných oblastí. Současné mezinárodní právo skrze Kosmickou smlouvu zapovídá nároky na suverenitu ve vesmírném prostoru, což je princip, který je široce respektován. Nicméně pro praktické fungování základen je třeba vytvořit dekonfliktní mechanismus, který by zajistil přístup k potřebným surovinám, či bezpečnost vědeckých experimentů. Artemis tak zavádí princip dočasných chráněných oblastí, které by byly spojeny s konkrétní aktivitou a umožnily by danému státu v časově omezeném období uzavřít nezbytně nutný region před ostatními aktéry. Obě tyto interpretace jsou pak odmítány Ruskem a Čínou, které sice představili svůj vlastní plán osídlení Měsíce v Mezinárodní lunární výzkumné stanici, ta však nemá žádné další účastníky, nenabízí detailní řešení potřebných právních sporů a její časová osa taktéž není ve srovnání s Artemis tak ambiciózní.

Participace ČR na Artemis tak dává velký smysl. Prvně se české firmy budou moci účastnit konkrétních projektů nejen v oblasti návratu na měsíční povrch, ale i budování a využívání cislunární infrastruktury, která má potenciál významně ovlivňovat budoucí podobu nejbližšího okolí naší planety. Za druhé se ČR může aktivně podílet na precizaci mezinárodních norem v oblasti využívání surovin a aktivit na nebeských tělesech, které jsou v současnosti značně problematické a vágní. V neposlední řadě se tím ČR dále přihlásí ke své pozici v transatlantickém prostoru a sounáležitosti se svými mezinárodními partnery a spojenci. Artemis tak jednoznačně není bizarním projektem ve smyslu Kosmo a česká účast na něm by měla být vnímána jako pozitivní a ne úsměvná.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz