Článek
Píše se 22. únor 2025. Čtyřiašedesátiletý Jevgenij Prigožin stojí v čele jednotek Orchestra, rozprostírajících se na kopcích v okolí Bangui. Po roce operací na území Středoafrické republiky se bývalý ruský magnát, nyní středoafrický warlord, snaží na tříleté výročí počátku „speciální vojenské operace“ obsadit hlavní město bývalé francouzské kolonie a konečně se stát hlavou státu.
Vždyť tomu není tak dávno, když mu byl na dosah jiný trůn. Poté, co byl v důsledku porážek v rámci letní ofenzívy ukrajinské armády v červenci 2023 zabit Vladimír Putin neměl bývalý vůdce Vagnerovy skupiny daleko k tomu převzít moc v Rusku. Přeci jenom v rámci nově vypuknuvšího konfliktu měl k dispozici jednotky, které měly ambici postavit se jak vnitřně rozložené armádě, tak ostatním milicím a soukromým armádám.
Jak se však ukázalo, Přigožin byl pro ostatní strany konfliktu příliš toxický a jeho síly se staly společným cílem jinak znepřátelených aktérů ruské občanské války. V této situaci měl však „Putinův kuchař“ štěstí v neštěstí. Na rozdíl od Ramzana Kadyrova měl kam uprchnout a nebyl vláčen za koněm centrem Grozného opozičními čečenskými silami, které po dvaceti letech působení v exilu vstoupily na sever Kavkazu. Prigožin sesbíral zbylé jednotky Vágnerovy skupiny a využil je k započetí nové kariéry díky sítím, které dříve vybudoval v Africe. Zatímco však situace v Mali a Burkině Faso spěla k naprostému kolapsu a chaosu, Prigožinovi spojenci na opačné straně Sahelu dokázali svému partnerovi přispěchat na pomoc.
Na začátku listopadu 2023 se Prigožin ocitl v Dárfúru, v té době stále pod kontrolou milicí RSF vedených Mohamedem Dagalem zvaným Hemedti. Aby si zajistil vlastní přežití, Prigožin se rozhodl stáhnout si k sobě ze zbytku kontinentu nejschopnější bojovníky, kteří mu stále zůstali věrní a vytvořit nové mocenské centrum na hranicích Súdánu a Středoafrické republiky. Odtud podporoval Hemedtiho v konfliktu se súdánskou armádou. Vybudoval zde nové milice pod názvem Orchestra, které se na straně RSF zapojily do krvavých bojů po celé zemi.
Kvůli tomuto přeskupení však Prigožin ztratil formální vliv v mnoha částech Afriky. Chalífa Haftar začal po ztrátě vojenské podpory z Ruska úzce spolupracovat s Egyptem a Tureckem na vytvoření funkčního politického uspořádání v Libyi.
V Mali a Burkině Faso proběhly další puče, na které navázala intervence francouzských sil a jednotek ECOWAS v čele s Pobřežím slonoviny a Ghanou cílících na stabilizaci silně se zhoršující bezpečnostní situace v zemi.
Prigožin pak také na počátku roku 2024 ztratil svého spojence ve Středoafrické republice. Kvůli výraznému ztenčení přítomnosti ruských jednotek dobyli rebelové z CPC pod vedením stárnoucího Francoise Bozizého hlavní město. Faustin-Archange Touadéra byl popraven a Prigožinův vliv na vládu zmizel.
Vzhledem k porážkám RSF v Súdánu však Dárfúr brzo přestal být pro ruské milice bezpečným útočištěm. Prigožin si uvědomil bezvýchodnost situace a stejně jako v případě ruské občanské války se rozhodl z předem prohraného boje uniknout. Orchestra využila svých znalostí Středoafrické republiky a přesunula se na nekontrolovaný sever rozvráceného státu.
Povstalecká skupina, jejíž členové několik let bránili středoafrický režim proti rebelům z CPC, začala využívat stejných útočišť jako jejich někdejší nepřátelé z CPC. Skupina navíc dokázala získat informace od Armády Božího odporu Josepha Konyho, jiného postaršího warlorda, ohledně dalších útočišť v rozsáhlém pralesu v regionu střední Afriky.
Prigožinovy milice si začaly postupně budovat silnou základnu mezi nespokojenými obyvateli periferních oblastí Středoafrické republiky a uprchlíky z Konga a Súdánu. Díky svým zkušenostem z předchozích konfliktů pak ruský warlord dokázal v zemi vybudovat početnou a relativně dobře vycvičenou „armádu“. Na přelomu let 2024/5 pak uznal, že je čas vrátit se na výsluní.
Když v lednu započal velký pochod na Bangui, mezinárodní společenství zpozornělo. Bozizé, v podstatě loutka mocných v pozadí, kteří využívali senilního diktátora pro udržení mezinárodní legitimity, oficiálně požádal o pomoc čínskou vládu. Čína však i kvůli nedostatku kapacit zasáhnout v centru Afriky nezareagovala. Klika stojící za křehkým režimem se pak neodvážila do země rozvrácené léty ruské protievropské propagandy pozvat francouzská vojska.
Na konci února se tak Orchestra skládající se z ruských a středoafrických rebelů přiblížila hlavnímu městu. Samotná bitva o kontrolu nad metropolí nebyla dlouhá. Dezorganizovaná vládní vojska brzy z Bangui uprchla a přenechala ho plenícím milicím ruského warlorda. Jevgenij Prigožin tak po třídenní operaci na ovládnutí hlavního města vstoupil do prezidentského paláce.
Warlord vyčerpaný dlouhodobým pobytem v pro něj nehostinném prostředí středoafrického tropického pralesa však dlouho hlavou státu nezůstal. Dva měsíce po ovládnutí prezidentské paláce podlehl malárii, ponechávajíc rozvrácený stát a ruské milice svému osudu.
