Pivo a politika v jižní Africe

Frank Zappa ve své teorii státnosti upozorňoval na to, že základem existence každého státu je vaření piva (ano, dále i vlastnictví aerolinek, ale to teď ponechme stranou). Ze středoevropského pohledu je tento požadavek poměrně ospravedlnitelný, ale může působit mírně eurocentricky. V rámci Afriky však nalezneme region, konkrétně její jih, kde pivo sehrálo a částečně stále sehrává i politickou roli. Zatímco v našem prostředí se o jihoafrickém pivním průmyslu hovořilo primárně ve spojitosti s bývalým vlastníkem Plzeňského Prazdroje SABMiller, v regionu má pivovarnictví svojí vlastní bohatou historii.

Přípravy pivních produktů má v regionu silnou tradici, která započala před obdobím kolonialismu a tradiční fermentované nápoje se v mnoha oblastech vyrábějí dodnes. V mnoha komunitách širšího regionu jižní Afriky docházelo historicky k fermentaci nápojů, které svým základem do jisté míry pivo připomínaly a oblast tak byla otevřena i novým postupům pro výrobu zlatavého moku, které do oblasti přinesli kolonizátoři z Evropy. Ze Zappovy perspektivy by se tak v současnosti o státnost nemusela bát nejen Jižní Afrika, která vyrábí nepřeberné množství pivních značek (nejznámějším je asi Castle), ale třeba i Botswana se svým lehkým St. Louis, eSwatini (dříve Svazijsko) s výborným ležákem Sibebe, či Namibie, nejvýznamněji reprezentovaná značkou piv Windhoek. A je to právě Namibie, kde se politická rovina pivovarnictví projevila nejvýrazněji.

Namibie, dříve také známá jako Německá jihozápadní Afrika nebo, po nahrazení německé správy nad územím jihoafrickou, Jihozápadní Afrika, byla jedním z regionů s tradiční „pivovarnickou“ tradicí. Ta byla v devatenáctém století masivně posílena vlivem německého kolonialismu, který vedl k vybudování prvních pivovarů evropského stylu v oblasti, které se staly zajímavým ekonomickým artiklem. Pivovarnická tradice se tak se stažením německé administrativy neztratila a na území pokračoval zájem o její další udržení. V návaznosti na ekonomické potíže spojené s koncem První světové války došlo ke sloučení pivovarů, které konflikt přežily, do South West Breweries (SWB), které bylo později přejmenováno na Namibia Breweries Limited a dominuje namibijskému pivovarnickému trhu dodnes.

Namibie se na rozdíl od většiny kontinentu nedočkala dekolonizace ani po skončení Druhé světové války a zůstala pod nadvládou jihoafrického apartheidního režimu, který území Namibie využíval primárně jako nárazníkové pásmo vůči povstalcům v Angole. Snaha o zisk nezávislosti, kterou Namibie získala až v návaznosti na vnitropolitické změny v JAR samotné v roce 1990, byla primárně spojena s ozbrojenou aktivitou hnutí SWAPO. Hnutí je pak u moci v Namibii od vzniku nezávislosti, a to i přes konání pravidelných demokratických voleb. Odpor byl však znatelný i právě v oblasti pivovarnictví, skrze které si Namibijci pomáhali udržovat identitu oddělenou od svého jižního souseda. Primární snahou bylo zachovat nezávislý namibijský pivovarnický průmysl, který by reflektoval snahu entity o nabytí práva na sebeurčení.

První snahou o omezení výroby piva a pivních produktů byla na konci čtyřicátých a v padesátých letech jistá forma prohibice, která byla na Namibii uvalena. Dle dostupných zdrojů, které uvádí ve své práci Tycho van der Hoog, pak valná většina prohřešků a pokut udělených v tomto období v dnešní Namibii spočívala právě v nelegální výrobě a konzumaci alkoholických nápojů. Tradice produkce a konzumace pivních nápojů a piva samotného byla velmi silná napříč obyvatelstvem. Po ukončení (v té době již silně rasisticky orientovaných) zákazů na konzumaci „evropského“ piva na konci šedesátých let došlo k dalšímu útoku na namibijskou pivovarnickou tradici.

Jihoafrický producent SAB (který se později transformoval právě ve výše zmíněný SABMiller) byl v té době bezkonkurenčně nejsilnějším producentem piva v celém regionu. Tento regionální gigant pak začal s SWB, které měla silně lokální profil, soupeřit a začal blokovat možný nárůst produkce a další expanzi. SWB mělo za cíl v boji se svým mnohem silnějším konkurentem udržení se na trhu, a zajištění pokračování nezávislé produkce, která by si zachovala namibijská specifika. Společnost si nakonec udržela svojí pozici a nezávislost i díky originálnímu přístupu k vaření piva spojenému s historií německého kolonialismu, čímž se dále bránila převzetí další části namibijské identity svým sousedem. Hlavním prvek se stalo dodržování Reinheitsgebot, německých zákonů o čistotě piva. Díky tomu dokázala SWB nabízet vlastní unikátní produkt, což platí dodnes.

Namibijské pivovarnictví se stalo jedním ze symbolů odporu místních vůči jihoafrické nadvládě. I přes relativně menší rozsah produkce dokázali místní sládci a majitelé přežít pokusy jak o vykořenění pivovarnictví, tak i jeho pohlcení až do nezávislosti na konci studené války. Namibie je v regionu s vařením piva silně spjata a historie německého kolonialismu pak paradoxně skrze tradici Reinheitsgebot napomohla nezávislému pivovarnictví přežít i období nadvlády sousední Jižní Afriky.

To však neznamená, že by došlo k masivní proměně v objemu produkce v regionálním měřítku. Jihoafrický trh je nadále dominován jihoafrickými producenty, kteří například v devadesátých letech vedli takzvané pivní války s keňským Kenya Breweries Ltd. Pokračování tohoto trendu je evidentní na nedávné kampani Vágnerovců ve Středoafrické republice, kteří začali v zemi vařit skrze First Industrial Company své první pivo Ti L´Or a vedou velmi agresivní kampaň vůči jihoafrickému pivovaru Castle. Ekonomika, politika a v případě Namibie pak i národní identita se stejně jako v Evropě často propojují a vedou ke konfliktům, které přesahují pouhý zájem mas o konzumaci piva samotného.

Přes všechny anebo právě kvůli různým politickým konotacím má rozhodně cenu jihoafrickému pivovarnictví věnovat pozornost. Z vlastní zkušenosti si dovolím říct, že důraz na vlastní identitu a tlak od velkých korporací měl na pivovarnictví v Namibii ve výsledku blahodárný vliv. Pokud region navštívíte, rozhodně tak doporučuji schladit žízeň ležákem Windhoek. A pokud jste fandové „modernějších“ pivních stylů? Pak Vám třeba před výjezdem na botswanské safari přijde vhod některý z produktů pivovaru BigSip nacházejícího se v Gaborone. Tak na zdraví!