Článek
Frank Zappa ve své teorii státnosti upozorňoval na to, že základem existence každého státu je vaření piva (ano, dále i vlastnictví aerolinek, ale to teď ponechme stranou). Ze středoevropského pohledu je tento požadavek poměrně ospravedlnitelný, ale může působit mírně eurocentricky. V rámci Afriky však nalezneme region, konkrétně její jih, kde pivo sehrálo a částečně stále sehrává i politickou roli. Zatímco v našem prostředí se o jihoafrickém pivním průmyslu hovořilo primárně ve spojitosti s bývalým vlastníkem Plzeňského Prazdroje SABMiller, v regionu má pivovarnictví svojí vlastní bohatou historii.
Přípravy pivních produktů má v regionu silnou tradici, která započala před obdobím kolonialismu a tradiční fermentované nápoje se v mnoha oblastech vyrábějí dodnes. V mnoha komunitách širšího regionu jižní Afriky docházelo historicky k fermentaci nápojů, které svým základem do jisté míry pivo připomínaly a oblast tak byla otevřena i novým postupům pro výrobu zlatavého moku, které do oblasti přinesli kolonizátoři z Evropy. Ze Zappovy perspektivy by se tak v současnosti o státnost nemusela bát nejen Jižní Afrika, která vyrábí nepřeberné množství pivních značek (nejznámějším je asi Castle), ale třeba i Botswana se svým lehkým St. Louis, eSwatini (dříve Svazijsko) s výborným ležákem Sibebe, či Namibie, nejvýznamněji reprezentovaná značkou piv Windhoek. A je to právě Namibie, kde se politická rovina pivovarnictví projevila nejvýrazněji.
St. Louis
Namibie, dříve také známá jako Německá jihozápadní Afrika nebo, po nahrazení německé správy nad územím jihoafrickou, Jihozápadní Afrika, byla jedním z regionů s tradiční „pivovarnickou“ tradicí. Ta byla v devatenáctém století masivně posílena vlivem německého kolonialismu, který vedl k vybudování prvních pivovarů evropského stylu v oblasti, které se staly zajímavým ekonomickým artiklem. Pivovarnická tradice se tak se stažením německé administrativy neztratila a na území pokračoval zájem o její další udržení. V návaznosti na ekonomické potíže spojené s koncem První světové války došlo ke sloučení pivovarů, které konflikt přežily, do South West Breweries (SWB), které bylo později přejmenováno na Namibia Breweries Limited a dominuje namibijskému pivovarnickému trhu dodnes.
Namibie se na rozdíl od většiny kontinentu nedočkala dekolonizace ani po skončení Druhé světové války a zůstala pod nadvládou jihoafrického apartheidního režimu, který území Namibie využíval primárně jako nárazníkové pásmo vůči povstalcům v Angole. Snaha o zisk nezávislosti, kterou Namibie získala až v návaznosti na vnitropolitické změny v JAR samotné v roce 1990, byla primárně spojena s ozbrojenou aktivitou hnutí SWAPO. Hnutí je pak u moci v Namibii od vzniku nezávislosti, a to i přes konání pravidelných demokratických voleb. Odpor byl však znatelný i právě v oblasti pivovarnictví, skrze které si Namibijci pomáhali udržovat identitu oddělenou od svého jižního souseda. Primární snahou bylo zachovat nezávislý namibijský pivovarnický průmysl, který by reflektoval snahu entity o nabytí práva na sebeurčení.
První snahou o omezení výroby piva a pivních produktů byla na konci čtyřicátých a v padesátých letech jistá forma prohibice, která byla na Namibii uvalena. Dle dostupných zdrojů, které uvádí ve své práci Tycho van der Hoog, pak valná většina prohřešků a pokut udělených v tomto období v dnešní Namibii spočívala právě v nelegální výrobě a konzumaci alkoholických nápojů. Tradice produkce a konzumace pivních nápojů a piva samotného byla velmi silná napříč obyvatelstvem. Po ukončení (v té době již silně rasisticky orientovaných) zákazů na konzumaci „evropského“ piva na konci šedesátých let došlo k dalšímu útoku na namibijskou pivovarnickou tradici.
Jihoafrický producent SAB (který se později transformoval právě ve výše zmíněný SABMiller) byl v té době bezkonkurenčně nejsilnějším producentem piva v celém regionu. Tento regionální gigant pak začal s SWB, které měla silně lokální profil, soupeřit a začal blokovat možný nárůst produkce a další expanzi. SWB mělo za cíl v boji se svým mnohem silnějším konkurentem udržení se na trhu, a zajištění pokračování nezávislé produkce, která by si zachovala namibijská specifika. Společnost si nakonec udržela svojí pozici a nezávislost i díky originálnímu přístupu k vaření piva spojenému s historií německého kolonialismu, čímž se dále bránila převzetí další části namibijské identity svým sousedem. Hlavním prvek se stalo dodržování Reinheitsgebot, německých zákonů o čistotě piva. Díky tomu dokázala SWB nabízet vlastní unikátní produkt, což platí dodnes.
Namibijské pivovarnictví se stalo jedním ze symbolů odporu místních vůči jihoafrické nadvládě. I přes relativně menší rozsah produkce dokázali místní sládci a majitelé přežít pokusy jak o vykořenění pivovarnictví, tak i jeho pohlcení až do nezávislosti na konci studené války. Namibie je v regionu s vařením piva silně spjata a historie německého kolonialismu pak paradoxně skrze tradici Reinheitsgebot napomohla nezávislému pivovarnictví přežít i období nadvlády sousední Jižní Afriky.
To však neznamená, že by došlo k masivní proměně v objemu produkce v regionálním měřítku. Jihoafrický trh je nadále dominován jihoafrickými producenty, kteří například v devadesátých letech vedli takzvané pivní války s keňským Kenya Breweries Ltd. Pokračování tohoto trendu je evidentní na nedávné kampani Vágnerovců ve Středoafrické republice, kteří začali v zemi vařit skrze First Industrial Company své první pivo Ti L´Or a vedou velmi agresivní kampaň vůči jihoafrickému pivovaru Castle. Ekonomika, politika a v případě Namibie pak i národní identita se stejně jako v Evropě často propojují a vedou ke konfliktům, které přesahují pouhý zájem mas o konzumaci piva samotného.
Přes všechny anebo právě kvůli různým politickým konotacím má rozhodně cenu jihoafrickému pivovarnictví věnovat pozornost. Z vlastní zkušenosti si dovolím říct, že důraz na vlastní identitu a tlak od velkých korporací měl na pivovarnictví v Namibii ve výsledku blahodárný vliv. Pokud region navštívíte, rozhodně tak doporučuji schladit žízeň ležákem Windhoek. A pokud jste fandové „modernějších“ pivních stylů? Pak Vám třeba před výjezdem na botswanské safari přijde vhod některý z produktů pivovaru BigSip nacházejícího se v Gaborone. Tak na zdraví!
BigSip