Černé pondělí, 11. září 1944. Nad Krušnými horami se rozpoutala krvavá letecká bitva

Krátce po poledni se obloha nad Kovářskou změnila v bojiště

Na jedné straně letěly americké bombardéry B-17 Flying Fortress, mohutné čtyřmotorové stroje, které měly za sebou dlouhou cestu z Anglie. Doprovázely je stíhačky P-51 Mustang. Proti nim vzlétly německé Messerschmitty Bf 109 a Focke-Wulfy Fw 190.

Během několika minut se z běžné bombardovací mise stala krvavá letecká bitva.

Cíl: německé továrny na palivo

Americké letectvo se v roce 1944 stále více zaměřovalo na ničení německé výroby pohonných hmot. Bez benzinu a leteckého paliva se německá armáda i Luftwaffe dostávaly do stále větších problémů.

Proto 11. září odstartovala rozsáhlá mise 8. letecké armády proti několika průmyslovým cílům.

Jedním z hlavních cílů byla rafinerie v Ruhlandu, respektive závod na výrobu syntetického paliva Schwarzheide. Právě na Ruhland mířily také bombardéry slavné 100. bombardovací skupiny, které startovaly z anglického Thorpe Abbotts.

A zajímavostí je, že mezi cíli celé mise byl také Brüx – dnešní Most, tedy průmyslová oblast s významnými závody na výrobu syntetického paliva. Americké útoky tak toho dne směřovaly i proti strategickým závodům v severních Čechách.

Nešlo tedy o náhodný průlet amerických bombardérů nad Krušnými horami. Letadla mířila proti samotnému srdci německého válečného hospodářství – výrobě paliva, bez kterého nemohly dlouhodobě fungovat tanky, nákladní automobily ani letadla.

Němci čekali na svou příležitost

Německá Luftwaffe už nebyla silou, která na začátku války ovládala evropské nebe. Stále však dokázala proti americkým bombardovacím svazům nasadit zkušené a nebezpečné stíhací jednotky.

Z německých letišť vzlétly stroje Jagdgeschwader 4.

Proti americkým bombardérům zamířily především Fw 190 a Bf 109.

Němečtí piloti čekali na okamžik, kdy bude americká formace nejzranitelnější. A potom zaútočili.

Krátce po poledni se nad Krušnými horami rozpoutalo peklo. „Pauke! Pauke!“

Američtí letci později vzpomínali na okamžik, kdy se v jejich blízkosti objevily desítky německých stíhaček.

Z výšky se řítily Fw 190 a Bf 109. Jejich hlavním cílem nebyly americké Mustangy, ale těžké bombardéry B-17.

Ty sice byly mohutně vyzbrojené kulomety a dokázaly přežít i značné poškození, proti soustředěnému útoku stíhaček však nebyly nezranitelné.

Němečtí piloti se vrhli na americkou formaci. A během několika minut začaly z nebe padat první bombardéry.

Hořící palivo, kusy konstrukce a padáky amerických letců se snášely k zemi.

Lidé v okolí Kovářské sledovali scénu, která musela působit jako něco z jiného světa. Obloha byla plná letadel.

A některá z nich se během několika sekund měnila v hořící trosky.

Desítky letadel v jediném střetu

Do boje se zapojily desítky amerických a německých letounů.

Podle Muzea letecké bitvy nad Krušnohořím bylo během střetu sestřeleno více než 50 letadel. Jen v bezprostředním okolí Kovářské havarovaly čtyři americké B-17 a nejméně pět německých stíhaček.

Americká 100. bombardovací skupina utrpěla mimořádně těžké ztráty. Do mise vyslala 36 B-17 a podle amerického vojenského zdroje jich bylo 14 ztraceno.

Německá JG 4 rovněž utrpěla mimořádně vysoké ztráty. A nejhorší bylo, že velká část letadel padala na poměrně malém prostoru.

Krušné hory se staly hřbitovem letadel

Okolí Kovářské je dodnes spojeno s desítkami příběhů jednotlivých letadel a jejich posádek.

Trosky byly rozptýleny po lesích, loukách a údolích na obou stranách dnešní česko-německé hranice.

Některé posádky boj nepřežily. Jiným letcům se podařilo z poškozených strojů vyskočit. Někteří se snesli na padácích do německého týlu a skončili v zajetí. Jiní zemřeli ještě ve vzduchu.

Jedním z letců, jehož osud je dnes možné dohledat v dokumentech 100th Bomb Group Foundation, byl navigátor poručík Roy M. Lynch. Jeho B-17 mířila právě na Ruhland a Lynch během mise zahynul.

Za každým sestřeleným strojem tak nebylo jen číslo. Byla za ním posádka. Deset mužů v B-17.

Každý z nich měl jméno, rodinu a svůj vlastní příběh.

Šest B-17 skončilo u Kovářské

Jedním z nejznámějších případů byl B-17, který dopadl přímo v Kovářské.

Podle amerických vojenských materiálů přišel během bitvy o život také Staff Sergeant John C. Kluttz, zadní střelec jednoho z bombardérů. Jeho letoun se zřítil přímo na místní školu. Přestože děti v okolí sledovaly leteckou bitvu, při samotném pádu nebylo podle vzpomínek zraněno žádné z nich.

Pro obyvatele obce tím válka přestala být něčím vzdáleným. Doslova spadla na jejich školu.

Válka dopadla přímo mezi lidi

Pro obyvatele Krušnohoří nebyla válka pouze něčím, co znali z novin nebo rozhlasu. Najednou padala letadla přímo za jejich domy.

Hořící trosky dopadaly do lesů. Nad krajinou se ozývaly exploze. Lidé mohli sledovat souboje vysoko nad sebou a padáky letců, kteří se snažili zachránit život.

Válka, která se odehrávala stovky kilometrů daleko, byla během několika minut přímo nad jejich hlavami.

A někteří místní obyvatelé se dostali k místům havárií ještě dříve, než tam dorazily německé úřady.

Další letadla padala i následující den

Krušné hory nezažily letecké drama pouze 11. září.

O den později, 12. září 1944, havaroval poblíž Jáchymova další americký B-17, který se účastnil náletu na Most.

Stroj byl těžce poškozen protiletadlovou palbou a jeden člen jeho posádky zemřel.

Letecká válka tak v prostoru Krušných hor pokračovala i v dalších dnech.

Co zůstalo v lesích?

Po bitvě zůstaly v Krušných horách trosky desítek letadel.

Motory. Kusy křídel. Části trupů. Nábojnice. Přístroje. Osobní věci letců. A někdy také lidské ostatky.

Některé trosky byly po válce odklizeny, jiné zůstaly desítky let ukryté v půdě.

Postupem času začali historici, archeologové a amatérští badatelé jednotlivá místa systematicky dokumentovat.

Ukázalo se, že okolí Kovářské je doslova plné příběhů.

Každý nalezený kus kovu mohl patřit konkrétnímu stroji. A každý stroj měl svou posádku.

Po 53 letech se nepřátelé znovu setkali

Na příběhu Kovářské je možná nejpozoruhodnější jeho úplný konec.

V roce 1997 bylo v Kovářské otevřeno muzeum věnované letecké bitvě.

Při jeho otevření se po 53 letech setkali lidé, kteří v roce 1944 stáli na opačných stranách války – američtí a němečtí veteráni.

Muži, kteří se kdysi snažili jeden druhého zabít, stáli po více než půl století vedle sebe.

Už ne jako nepřátelé. Ale jako lidé, kteří přežili jednu z nejhorších zkušeností svého života.

Právě proto není muzeum v Kovářské pouze sbírkou trosek letadel. Je také připomínkou toho, jak absurdní může být válka.

Nešlo o největší leteckou bitvu nad Českem

Kovářská je někdy označována za největší leteckou bitvu nad českým územím. Přesnější je ale mluvit o jednom z největších a nejkrvavějších leteckých střetů.

Ještě větší vzdušný souboj se odehrál 17. prosince 1944 nad Hanou, v prostoru mezi Olomoucí, Přerovem a Prostějovem.

Tam se střetly stovky amerických a německých letounů a podle dostupných údajů bylo ztraceno celkem 67 letadel.

Kovářská přesto zůstává mimořádná. Nejen počtem zničených strojů, ale především koncentrací havárií na relativně malém prostoru.

Černé pondělí

11.září 1944 se do historie Krušných hor zapsal jako Černé pondělí.

Během jediného odpoledne se zde střetly americké bombardéry, jejich stíhací doprovod a německé stíhačky.

Desítky letadel byly sestřeleny nebo zničeny. Desítky letců zemřely. Další skončili v zajetí.

A v lesích na obou stranách dnešní česko-německé hranice zůstaly trosky jejich letadel.

Dnes je těžké si představit, jak musela obloha nad Kovářskou vypadat.

Místo rachotu motorů je slyšet vítr v korunách stromů.

Místo střelby je slyšet ticho.

Jen občas se při průzkumu objeví další kus hliníku, část motoru, nábojnice nebo jiný pozůstatek stroje, který zde před více než osmdesáti lety skončil.

Krušné hory tak dodnes ukrývají stopy jednoho z největších leteckých střetů, které se kdy odehrály nad českým územím.

A právě v tom je příběh Černého pondělí tak silný. Neodehrál se někde daleko v Německu nebo ve Francii.Odehrál se přímo nad českými horami.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje