Článek
V noci na 7. února 2018 se nad syrskou pouští začalo dít něco, co se ještě před pár hodinami zdálo nemožné.
Kolona obrněných vozidel a tanků postupovala k opuštěnému plynovému závodu u města Khasham na východě Sýrie. V jejím čele stáli bojovníci syrského režimu, ale mezi nimi byli i muži, kteří oficiálně neexistovali. Ruští žoldnéři ze soukromé vojenské společnosti Wagner.
Na druhé straně linie stálo jen několik desítek amerických vojáků a jejich spojenců ze Syrských demokratických sil. To, co následovalo, se během několika hodin proměnilo v jeden z nejtvrdších střetů mezi Američany a Rusy od konce studené války.
A přesto o něm většina lidí nikdy neslyšela.
Když se Sýrie změnila v geopolitickou šachovnici
Syrská občanská válka byla už v roce 2018 konfliktem, který dávno překročil hranice samotné země.
Na jedné straně stál režim prezidenta Bašára al-Asada podporovaný Ruskem, Íránem a řadou provládních milic. Na straně druhé operovaly různé opoziční skupiny, kurdské jednotky a také mezinárodní koalice vedená Spojenými státy.
Východní Sýrie kolem města Dajr az-Zaur byla strategicky důležitá především kvůli ropným a plynovým polím. Po porážkách takzvaného Islámského státu se právě tato oblast stala místem, kde se začaly střetávat zájmy velmocí.
Aby nedošlo k přímému konfliktu, vznikla mezi americkými a ruskými silami takzvaná „dekonfliktní linie“ podél řeky Eufrat. Teoreticky měla zabránit tomu, aby se vojáci obou mocností dostali do přímého boje. Praxe byla ale mnohem chaotičtější.
Kolona, která neměla existovat
Večer 7. února začaly americké drony sledovat nezvyklý pohyb na západním břehu Eufratu.
K místu zvanému Conoco, bývalému plynovému závodu se začala shromažďovat velká bojová skupina. Podle pozdějších odhadů mohla mít až 500 bojovníků. Byli mezi nimi syrští vojáci, provládní milice, ale také ruští kontraktoři ze skupiny Wagner, která byla dlouhodobě spojována s Kremlem.
Provincie Deir ez-Zor na východě Sýrie byla po porážce Islámského státu jedním z nejstrategičtějších území v zemi.
Plán byl jednoduchý: obsadit energetické zařízení, které držely Syrské demokratické síly podporované Spojenými státy. Problém byl v tom, že v areálu byli i američtí vojáci. Krátce před desátou večer začala dělostřelecká palba. Granáty dopadaly nedaleko základny, kde byli američtí poradci a speciální jednotky.
Američané okamžitě reagovali.
Telefonát, který měl zabránit válce
Ještě než zazněl první americký výstřel, zvedli velitelé koalice telefon. Na druhém konci byl ruský důstojník, který měl na starosti koordinaci operací v oblasti. Američané se zeptali na jednoduchou otázku: Jsou mezi útočníky ruští vojáci? Odpověď zněla: ne.
Teprve potom přišel rozkaz k protiútoku.
Čtyři hodiny pekla
Zpočátku bojovali Američané jen se zbraněmi, které měli na základně.
Protitankové střely, kulomety a minomety měly zpomalit postupující kolonu. Když ale útočníci pokračovali v útoku, přišla na řadu americká specialita, masivní kombinace letecké a dělostřelecké podpory.
Nad bojištěm se během krátké doby objevily útočné vrtulníky Apache, stíhačky F-15E, bezpilotní letouny MQ-9 a legendární gunship AC-130, letadlo vybavené těžkými kanóny pro podporu pozemních jednotek.
Americký letoun AC-130 poskytoval během střetu u Khashamu intenzivní palebnou podporu pozemním jednotkám.
Americká letadla útočila v několika vlnách. Dělostřelectvo z pozemních pozic zároveň zasypávalo postupující kolonu raketami. Boj trval zhruba čtyři hodiny. Když se prach nad syrskou pouští začal rozptylovat, výsledek byl jednoznačný.
Jednostranná bitva
Útočící síly utrpěly katastrofální ztráty.
Podle amerických odhadů mohlo být zabito 200 až 300 bojovníků, zatímco jiné zdroje uvádějí nižší čísla v desítkách až stovkách mrtvých. Mezi oběťmi byli i ruští žoldnéři ze skupiny Wagner.
Přesný počet ruských mrtvých nikdy nebyl oficiálně potvrzen, ale různé zdroje hovoří o desítkách zabitých kontraktorů. Americká strana naopak neutrpěla žádné ztráty na životech. Pro malou jednotku speciálních sil to byl mimořádný výsledek.
Bitva, kterou nikdo nechtěl
Z vojenského hlediska šlo o relativně malou operaci v rámci obrovské syrské války. Z geopolitického pohledu ale měla obrovský význam. Šlo totiž o jeden z prvních případů od konce studené války, kdy americké jednotky přímo bojovaly proti Rusům. Byť ne oficiálním vojákům, ale žoldnéřům.
Právě to umožnilo oběma státům incident politicky „ustát“. Rusko tvrdilo, že v oblasti nebyli žádní regulérní vojáci. Spojené státy zase zdůrazňovaly, že šlo o obrannou reakci na útok.
Diplomaticky tak bylo možné celou událost uzavřít bez eskalace.
Tichá kapitola moderní války
Bitva u Khashamu zároveň ukázala, jak se změnila podoba moderních konfliktů. Velmoci už spolu nevedou přímé války. Místo toho operují prostřednictvím spojenců, milic a soukromých armád, které vytvářejí šedou zónu mezi válkou a mírem.
Právě Wagnerova skupina byla jedním z nejvýraznějších příkladů tohoto trendu. V Sýrii působila jako nástroj ruského vlivu, aniž by Moskva musela oficiálně přiznat přítomnost vlastních vojáků.
Bitva u Khashamu ukázala, jak nebezpečná může taková strategie být.
Stačilo totiž málo – jeden špatně vyhodnocený rozkaz, jeden mylný telefonát a malá noční bitva v syrské poušti mohla přerůst v přímý konflikt mezi dvěma jadernými mocnostmi.
Zapomenutý střet
Dnes se o této bitvě mluví jen zřídka.Přehlušily ji další události syrské války i pozdější konflikty mezi Západem a Ruskem. Přesto zůstává varovnou připomínkou toho, jak blízko se svět může dostat k velké válce – někdy na místě, o kterém většina lidí nikdy neslyšela.
Uprostřed syrské pouště, u opuštěného plynového závodu jménem Conoco.
Zdroje
Battle of Khasham – Wikipedia
War on the Rocks: The Puzzle of Russian Behavior in Deir al-Zour
War History Online: The Battle of Khasham
The Guardian: Russian mercenaries reportedly killed by US airstrikes in Syria
Coffee or Die Magazine: Inside the Battle of Khasham
OSW Analysis: Russian losses near Deir ez-Zor
