Hlavní obsah
Věda a historie

Bitva u Ilomantsi (1944): Poslední velké finské vítězství nad Rudou armádou

Foto: Wikimedia Commons/public domain

V létě 1944 se zdálo, že Finsko stojí před porážkou. Rudá armáda postupovala a sovětské velení chtělo zlomit finský odpor definitivně. V lesích u Ilomantsi však Finové připravili protivníkovi past, která skončila jedním z jejich největších vítězství.

Článek

Sověti chtěli dokončit porážku Finska

Po mohutné sovětské ofenzivě v červnu 1944 byla situace Finska kritická. Rudá armáda prorazila finské linie na Karelské šíji, dobyla Vyborg a zdálo se, že finská obrana je na pokraji zhroucení.

Sovětské velení chtělo využít úspěchu a zasadit Finsku rozhodující úder. Na severokarelský směr proto vyslalo především 176. a 289. střeleckou divizi. Jejich úkolem bylo proniknout přes oblast Ilomantsi a otevřít cestu do vnitrozemí.

Dne 21. července 1944 dosáhly sovětské jednotky hranice z roku 1940. Byl to jediný případ během celé ofenzivy, kdy Rudá armáda pronikla tak hluboko do finského prostoru.

Generál Raappana chystá past

Finské velení vyslalo do oblasti zkušeného generála Erkkiho Raappanu, veterána zimní války i pokračovací války.

Foto: Wikimedia Commons/public domain

Raappana dobře věděl, že přímý střet s početně silnějším protivníkem by znamenal katastrofu. Rozhodl se proto využít tradiční finskou taktiku známou jako „motti“. Jejím cílem bylo rozdělit nepřátelské jednotky na menší izolované skupiny, odříznout je od zásobování a následně je postupně zničit.

Na konci července přešli Finové do protiútoku.

Lesy, močály a jezera

Bojiště u Ilomantsi bylo pro Sověty mimořádně nepříjemné. Husté lesy, močály a desítky jezer výrazně omezovaly pohyb tanků i těžké techniky.

Finové naopak dokonale znali místní terén. Pohyblivé jednotky lyžařů, pohraničních myslivců a lehké pěchoty pronikaly hluboko do týlu protivníka, ničily zásobovací kolony a přerušovaly spojení mezi jednotlivými sovětskými jednotkami.

Již 1. srpna byla přerušena hlavní zásobovací cesta 176. střelecké divize. O dva dny později se obě sovětské divize ocitly v částečném obklíčení.

Finské dělostřelectvo drtilo protivníka

Významnou roli sehrálo také finské dělostřelectvo. Během bojů vypálily finské baterie více než 36 000 granátů.

Foto: Wikimedia Commons/public domain

Přesná koordinace palby způsobovala sovětským jednotkám těžké ztráty. Finské hlídky navíc opakovaně napadaly zásobovací trasy, takže Rudé armádě často chyběla munice i pohonné hmoty.

Sovětská převaha v lidech a technice se v obtížném terénu postupně vytrácela.

Sovětský útok se mění v ústup

Sovětské velení se pokusilo obklíčené jednotky zachránit vysláním dalších sil. Ty však narážely na houževnatý finský odpor. Část sovětských vojáků se nakonec dokázala probít zpět ke svým liniím. Museli však zanechat velké množství techniky, děl, vozidel i zásob.

Foto: Wikimedia Commons/public domain

Dne 13. srpna 1944 boje definitivně utichly. Bitva skončila jednoznačným finským vítězstvím.

Síly a ztráty

Na sovětské straně bojovalo přibližně 20 000 až 25 000 vojáků. Finové nasadili asi 13 000 až 15 000 mužů.

Sovětské ztráty jsou odhadovány na více než 5 000 padlých, raněných a nezvěstných. Finové přišli přibližně o 1 000 vojáků. Rudá armáda navíc ztratila desítky děl, stovky vozidel a velké množství další výzbroje.

Vítězství, které pomohlo zachránit nezávislost

Historici považují Ilomantsi za poslední velkou bitvu mezi Finskem a Sovětským svazem během druhé světové války. Úspěch finské obrany přesvědčil sovětské vedení, že další útoky by si vyžádaly vysoké ztráty. Moskva navíc potřebovala soustředit hlavní síly proti Německu.

Krátce po bitvě začala jednání o příměří. Dne 4. září 1944 Finsko ukončilo bojové operace proti Sovětskému svazu.

Země sice musela přijmout tvrdé podmínky míru a postoupit část území, ale uchovala si nezávislost, demokratický systém i vlastní armádu. Právě proto bývá Ilomantsi označováno za jednu z nejdůležitějších bitev moderních finských dějin.

Zajímavosti

Bitva u Ilomantsi byla posledním velkým finským vítězstvím druhé světové války.

Finové během bojů ukořistili značné množství sovětské techniky, munice a výzbroje, kterou později sami používali.

Mezi účastníky bitvy byl i budoucí finský prezident Mauno Koivisto. Generál Erkki Raappana je ve Finsku dodnes považován za jednoho z nejlepších velitelů bojů v lesním terénu.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje a literatura

William R. Trotter – A Frozen Hell: The Russo-Finnish Winter War of 1939–1940
Algonquin Books, 1991
ISBN: 978-1565122499

Carl Van Dyke – The Soviet Invasion of Finland 1939–40
Routledge, 1997
ISBN: 978-0714643120

Henrik O. Lunde – Finland's War of Choice
Casemate Publishers, 2011
ISBN: 978-1612000374

Chris Mann, Christer Jorgensen – Hitler's Arctic War
Ian Allan Publishing, 2002
ISBN: 978-0711028999

Wikipedie: Battle of Ilomantsi, Erkki Raappana, Continuation War, Mauno Koivisto

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz