Článek
Válka na Balkáně
Po okupaci Jugoslávie v roce 1941 se Balkán proměnil v jedno z nejnepřehlednějších bojišť druhé světové války. Vedle německé okupační správy zde působily místní režimy, partyzánské jednotky i různé ozbrojené skupiny, které mezi sebou bojovaly.
Násilí bylo každodenní realitou a civilní obyvatelstvo se často ocitalo mezi několika frontami. Právě v tomto prostředí vznikla jednotka, která dodnes budí velké kontroverze.
Vznik divize Handschar
V roce 1943 vznikla 13. horská divize Waffen-SS, známá jako „Handschar“. Šlo o první velkou jednotku SS složenou převážně z muslimského obyvatelstva Bosny.
Na jejím vzniku se výrazně podílel říšský vůdce SS Heinrich Himmler, který věřil, že muslimské obyvatelstvo může být využito v boji proti partyzánům. Podporu tomuto projektu vyjádřil i Amín al-Husajní, známý jako velký muftí jeruzalémský, který během války spolupracoval s nacistickým Německem a aktivně podporoval nábor muslimských dobrovolníků.
Divizi velel německý důstojník Karl-Gustav Sauberzweig, který měl zkušenosti z bojů na východní frontě.
Proč se přidávali
Motivace mužů, kteří do jednotky vstupovali, nebyla jednotná. V mnoha případech šlo o snahu ochránit vlastní rodiny a vesnice před násilím, které na Balkáně probíhalo. Jiní věřili německé propagandě, která slibovala ochranu islámu a lepší postavení.
Roli hrál i tlak okolí a celkový chaos války, kdy lidé často volili mezi špatnými možnostmi.
Nasazení v boji
Divize Handschar byla nasazena především na území dnešní Bosny a Hercegoviny. Jejím hlavním úkolem byl boj proti partyzánům, kteří představovali pro Němce i jejich spojence velkou hrozbu.
Šlo o náročný typ války, který se neodehrával na klasické frontě. Bojovalo se v horách, lesích i vesnicích a situace se rychle měnila.
Jednotka prováděla operace zaměřené na potlačení odporu a kontrolu území, často v obtížných podmínkách.
Kontroverze a násilí
Působení divize je dodnes předmětem sporů.
Existují důkazy, že se její příslušníci podíleli na represích proti civilnímu obyvatelstvu. V některých oblastech docházelo k vypalování vesnic a násilí během protipartyzánských operací.
Tyto akce nebyly výjimečné jen pro tuto jednotku, ale byly součástí širší strategie nacistického Německa na okupovaných územích.
Problémy uvnitř jednotky
Divize se potýkala i s vnitřními problémy. Disciplína nebyla vždy pevná a docházelo k dezercím.
Napětí vyvrcholilo v roce 1943 během výcviku ve Francii, kde část vojáků povstala proti svým velitelům. Povstání bylo rychle potlačeno, ale ukázalo, že jednotka není zdaleka tak stabilní, jak si Němci představovali.
Konec války
S postupem války se situace Německa zhoršovala a to se promítlo i do osudu divize.
Jednotka postupně ustupovala a ztrácela schopnost efektivně bojovat. Na konci války byla prakticky rozpadlá a její příslušníci se snažili přežít – ať už útěkem, nebo kapitulací.
Po válce
Po skončení války byli někteří členové jednotky souzeni za spolupráci s nacistickým režimem. Jiní se snažili vrátit do běžného života v poválečné Jugoslávii. Téma zůstalo citlivé a v regionu dodnes vyvolává silné emoce.
Příběh bosenských jednotek SS ukazuje, jak komplikovaná byla situace na Balkáně během druhé světové války.
Nešlo jen o jasné rozdělení na dvě strany. Lidé často jednali pod tlakem, ve strachu a v prostředí, kde nebyla jednoduchá řešení.
To ale nic nemění na tom, že šlo o součást nacistického systému, který nesl odpovědnost za rozsáhlé zločiny.
Zdroje a literatura
George Lepre: Himmler’s Bosnian Division, Schiffer Publishing, 1997
Marko Attila Hoare: Genocide and Resistance in Hitler’s Bosnia, Oxford University Press, 2006
Christopher Ailsby: SS: Hell on the Eastern Front, Zenith Press, 2003
