Hlavní obsah
Věda a historie

Češi, kteří bojovali za císaře: zapomenutí důstojníci první světové války

Foto: Neznámý/wikimedia commons Public domain

Ne všichni Češi chtěli rozpad Rakouska-Uherska. Zatímco jedni bojovali v legiích, tisíce jiných zůstaly věrné císaři a po roce 1918 téměř zmizely z dějin.

Článek

Válka, která rozdělila

Ne všichni Češi viděli první světovou válku stejně. Zatímco část z nich odešla bojovat za vznik samostatného státu, jiní zůstali věrní přísaze i monarchii, ve které vyrostli.

Mlha se zvedala pomalu a neochotně. Kapitán Josef Metzger stál na okraji zákopu a díval se do šedé dálky haličské roviny. Někde tam vpředu byly ruské linie a možná i Češi, kteří se rozhodli bojovat na druhé straně.

On zůstal. Ne z nadšení, ale z přesvědčení, že důstojnická přísaha něco znamená.

Důstojníci mezi dvěma světy

Metzger nebyl výjimečný. Byl jedním z tisíců důstojníků z Čech a Moravy, kteří sloužili v rakousko-uherské armádě.

Mluvili dvěma jazyky, vyrůstali v mnohonárodním prostředí a svou kariéru spojili s institucí, která jim nabízela řád, postup i společenské postavení.

Pro ně nebyla monarchie cizí. Byla jejich svět.

Muž, na kterého se zapomnělo

Zatímco se v zákopech rozhodovali důstojníci jako Metzger, o desítky kilometrů dál velel armádě muž, jehož jméno dnes zná jen málokdo: Karl Křitek.

Rodák z českých zemí a velitel 4. armády patřil během války k nejvýše postaveným důstojníkům monarchie.

Foto: Wikimedia commons/ volné dílo

Karl Křitek

Na východní frontě vedl tisíce vojáků v bojích, které rozhodovaly o osudu celé říše. Jeho svět byl tvořen mapami, rozkazy a odpovědností za celé sbory.

Přesto sdílel s Metzgerem totéž základní východisko: loajalitu.

Paradox českých dějin

Právě v tom spočívá jeden ze zapomenutých paradoxů.

Ne všichni Češi v rakousko-uherské uniformě toužili po rozpadu monarchie. Ne všichni viděli svou budoucnost v samostatném státě.

Mnozí zůstali, protože věřili v kontinuitu, povinnost nebo jednoduše neměli důvod odejít.

Rok 1918: konec jednoho světa

Po roce 1918 se však tento svět zhroutil.

Nově vzniklé Československo stavělo svou identitu na odboji, legiích a vítězství nad habsburským státem. Pro důstojníky, kteří zůstali věrní císaři, v tomto příběhu nezbylo místo.

Zatímco legionáři se stali symbolem nového státu, muži jako Karl Křitek mizeli z veřejného prostoru.

A tisíce „Metzgerů“ — důstojníků bez velkých jmen zmizely úplně.

Zapomenuté osudy

Jejich kariéry skončily, jejich zkušenosti zůstaly nevyužity a jejich příběhy upadly v zapomnění.

Dějiny si vybraly své hrdiny a ostatní odsunuly stranou.

Dnes, s odstupem více než jednoho století, se jejich osudy začínají vracet do historického zájmu.

Ne jako protiklad legionářů, ale jako doplnění obrazu doby, která byla složitější, než jak ji později vykreslila národní paměť.

Kdo vypráví dějiny

Možná totiž nešlo o to, kdo stál na „správné“ straně dějin.

Možná šlo jen o to, kdo měl po roce 1918 možnost svůj příběh vyprávět a kdo o tuto možnost přišel.

Zdroje a literatura

Petr Čornej – Velké dějiny zemí Koruny české

Jiří Fidler – Češi ve válkách 20. století

Martin Sekera – Rakousko-uherská armáda

Wikipedie: Karl Křitek, Rakousko-uherská armáda, první světová válka

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz