Evžen Chmelař: Čech, který se stal admirálem rakousko-uherského námořnictva

Když se řekne rakousko-uherské námořnictvo, většina lidí si vybaví především Chorvaty, Rakušany nebo Italy. V jeho nejvyšších patrech však působil také muž narozený v českých zemích.

Evžen Chmelař se z rodáka z Nového Jičína vypracoval až na admirála císařského a královského námořnictva.

Velel velkým válečným lodím, námořní akademii i hlavní rakousko-uherské námořní základně v Pule.

A jeho kariéra tím neskončila. Po zániku monarchie se stal generálem československé armády.

Z Nového Jičína k námořnictvu

Evžen Chmelař se narodil 17. listopadu 1856 v Novém Jičíně. V německých pramenech se jeho jméno objevuje jako Eugen Eduard Emanuel Ritter von Chmelarž.

V roce 1872, tedy ve svých patnácti letech, nastoupil na c. k. námořní akademii v Rijece, tehdy známé jako Fiume.

Pro mladého muže z Moravy to znamenalo vstup do úplně jiného světa. Místo pěchoty nebo dělostřelectva si vybral námořnictvo.

V roce 1876 akademii dokončil a vstoupil do služby rakousko-uherského námořnictva.

Tehdejší habsburské námořnictvo bylo stejně jako celá monarchie mnohonárodnostní. Sloužili v něm Němci, Chorvati, Italové, Češi i příslušníci dalších národností.

Chmelař patřil mezi důstojníky, kteří dokázali v této složité hierarchii postupovat velmi vysoko.

Velitel válečných lodí

Jeho kariéra postupovala rychle. V roce 1900 se stal korvetním kapitánem, roku 1904 fregatním kapitánem a v roce 1907 kapitánem řadové lodi.

Zároveň získával velení nad významnými plavidly. V roce 1904 převzal velení pancéřového křižníku Kaiserin Elisabeth.

O dva roky později velel pobřežní obrněné lodi Monarch. V roce 1907 se stal velitelem obrněného křižníku Kaiser Karl VI. Později se jeho kariéra spojila také s loděmi Erzherzog Friedrich a Sankt Georg.

Nebyl tedy pouze štábním důstojníkem. Chmelař skutečně velel velkým válečným lodím rakousko-uherského loďstva. A postupně se dostával stále blíže k jeho vrcholu.

Pula – srdce císařského námořnictva

V roce 1910 převzal velení námořní akademie v Pule. Pula nebyla obyčejným vojenským přístavem.

Byla hlavní základnou rakousko-uherského válečného námořnictva a jedním z nejdůležitějších vojenských přístavů celé monarchie.

Právě zde se soustřeďovala velká část císařského loďstva. Chmelař se tak dostal přímo do centra námořní moci habsburské říše. V roce 1911 byl povýšen na kontradmirála. O rok později převzal velení eskadry. V roce 1913 se stal viceadmirálem.

A potom přišel ještě významnější post. V roce 1914 převzal velení válečného přístavu v Pule. Český rodák tak stál v čele základny, kde se nacházela velká část válečného loďstva monarchie.

Admirál v první světové válce

Vypuknutí první světové války zastihlo Chmelaře na vrcholu jeho kariéry. Rakousko-Uhersko bojovalo proti Srbsku, Rusku a později také proti Itálii.

Pro rakousko-uherské námořnictvo představovalo hlavní bojiště Jaderské moře. Jeho největším soupeřem se nakonec stalo italské námořnictvo.

Velké lodě monarchie však často zůstávaly v bezpečí svých základen. Už samotná existence silného loďstva představovala významný strategický faktor.

Na Jadranu probíhaly výpady proti pobřeží, operace lehkých plavidel a ponorek, minová válka i podpora pozemních jednotek.

Chmelař jako vysoký námořní velitel působil především při řízení a organizaci těchto sil. V květnu 1915 přišel další vrchol jeho kariéry. Evžen Chmelař byl povýšen na admirála.

Čech z Nového Jičína se tak dostal mezi nejvýše postavené muže celého rakousko-uherského námořnictva.

Admirál, který nevešel do dějin díky jedné bitvě Chmelařův příběh má přitom jeden zajímavý paradox. Přestože se stal admirálem, nevešel do dějin jako velitel nějaké slavné námořní bitvy.

Důvodem byla samotná strategie rakousko-uherského loďstva.

Velké lodě představovaly velmi cennou sílu a velení je nechtělo bezhlavě riskovat v rozhodující bitvě s italským loďstvem.

Rakousko-uherské námořnictvo proto většinu války působilo spíše jako fleet in being – tedy síla, která už svou samotnou existencí nutila protivníka počítat s možností jejího nasazení.

Velké lodě tak často zůstávaly v Pule a dalších základnách.

To ale neznamenalo, že válka na moři neprobíhala. Jadran byl dějištěm ponorkové války, minování, průzkumných operací, pobřežních útoků i bojů lehkých plavidel.

A právě zázemí, které umožňovalo tyto operace, muselo fungovat. Za jeho organizaci nesli odpovědnost lidé jako Chmelař.

Konec monarchie

V roce 1917 byl Chmelař z aktivní služby penzionován. O rok později však přišla událost, která ukončila celý svět, v němž strávil téměř půl století.

Rakousko-Uhersko se rozpadlo. Císařské námořnictvo přestalo existovat. Pro Chmelaře tím skončila kariéra v armádě habsburské monarchie, které sloužil od svých patnácti let. Jenže jeho vojenský příběh ještě nekončil.

Z admirála císaře československým generálem

Po vzniku Československa nastala pro bývalé rakousko-uherské důstojníky zvláštní situace.

Někteří odešli do civilního života. Jiní byli využiti při budování ozbrojených sil nového státu. Chmelař patřil mezi ty, kteří zůstali spojeni s armádou.

V roce 1920 obdržel hodnost generála III. hodnostní třídy ve výslužbě. A v roce 1927 byl jmenován armádním generálem ve výslužbě.

Jeho kariéra tak vytvořila velmi neobvyklý oblouk: rakousko-uherský admirál a poté československý armádní generál.

Muž, který kdysi velel císařským válečným lodím a hlavní námořní základně monarchie, se stal generálem republiky, která vznikla z jejího rozpadu.

Poslední roky

Chmelař žil ještě dlouho po skončení první světové války.

Zažil vznik Československa, první republiku, nástup nacismu, druhou světovou válku i její konec.

Zemřel 13. srpna 1945 ve Vídni ve věku 88 let. Dožil se tedy konce druhé světové války v Evropě.

Narodil se ještě za vlády císaře Františka Josefa I. a zemřel ve světě, v němž už neexistovalo ani Rakousko-Uhersko, ani nacistické Německo.

Mezi těmito dvěma okamžiky uplynulo téměř devadesát let a Evropa se mezitím několikrát změnila k nepoznání.

Zapomenutý český admirál

Evžen Chmelař dnes patří mezi téměř zapomenuté postavy českých vojenských dějin.

Přitom jeho kariéra byla mimořádná. Čech narozený na Moravě se dostal až na samotný vrchol rakousko-uherského námořnictva.

Velel pancéřovým lodím a obrněným křižníkům. Vedl námořní akademii.

Velel Pule, hlavní námořní základně monarchie. Stal se viceadmirálem a nakonec admirálem.

A po rozpadu Rakouska-Uherska byl přijat mezi nejvyšší představitele československé armády.

Jeho příběh tak připomíná, že Češi nebyli v habsburské monarchii pouze vojáky pěchoty a dělostřelectva.

Sloužili také na moři. A jeden z nich se dokázal dostat až mezi nejvyšší velitele císařského námořnictva.

Evžen Chmelař tak zůstává jedním z nejpozoruhodnějších českých námořních důstojníků přelomu 19. a 20. století.

Zdroje