Článek
Na jaře 1945 už bylo jasné, že se nacistické Německo blíží ke svému konci. Rudá armáda postupovala stále rychleji na západ a její jednotky se dostaly až k Baltskému moři. Na pobřeží však stále zůstávaly významné německé opěrné body.
Jedním z nejdůležitějších byl Gdaňsk, tehdy německý Danzig. Město mělo obrovský strategický význam. Bylo významným přístavem, průmyslovým centrem a zároveň jednou z posledních cest, kudy mohli Němci evakuovat vojáky i civilisty z východního Pruska.
Hitler proto nařídil Gdaňsk a celou oblast bránit co nejdéle. Z města se měla stát pevnost – Festung Danzig.
Rok 1945: Gdaňsk sevřený Rudou armádou
Útok na Gdaňsk byl součástí východopomořanské operace 2. běloruského frontu maršála Konstantina Rokossovského.
Pro Němce byla situace stále zoufalejší. Jejich vojska byla zatlačována k pobřeží a sovětský postup postupně oddělil Gdaňsk od dalších německých pozic. Německé síly v oblasti tvořila především 2. armáda, které velel generál Dietrich von Saucken.
Saucken patřil k nejzkušenějším německým velitelům. V březnu převzal velení armády v situaci, kdy už její jednotky ustupovaly a zásobování bylo možné stále více zajišťovat pouze po moři nebo ze vzduchu.
Přesto měl jasný rozkaz: Gdaňsk se nesmí vzdát.
Nejprve padla Gdyně
Sovětský tlak na pobřeží zesílil v polovině března.
Jedním z důležitých okamžiků bylo obsazení Sopot. Sovětská 70. armáda se po těžkých bojích dostala až k Baltskému moři a německé uskupení v oblasti Gdaňsku a Gdyně bylo rozděleno.
28.března padla Gdyně. Gdaňsk se tak ocitl prakticky odříznutý od západu. Němcům zůstávala možnost ustupovat především směrem k Visle nebo se pokoušet evakuovat po moři.
A právě evakuace byla jedním z hlavních důvodů, proč se německé velení snažilo město udržet.
V oblasti se totiž nacházely desetitisíce civilistů, kteří uprchli z východního Pruska před postupující Rudou armádou.
Přístavy Gdaňsk a Gdyně se staly součástí obrovské evakuační operace.
Začalo peklo
V polovině března začalo sovětské dělostřelectvo město systematicky ostřelovat.
Granáty dopadaly na německé obranné pozice, nádraží, komunikace i obytné části. A postupně se fronta přibližovala k samotnému centru.
Němci se snažili využít každou překážku. Obranu podporovaly zbytky pěších jednotek, tanků a dělostřelectva. Některé jednotky byly tvořeny vojáky, kteří ustoupili z východnějších částí fronty a už za sebou měli týdny těžkých bojů.
Proti nim postupovaly početné sovětské jednotky. A město se pomalu měnilo v pevnost.
Poslední obranná linie
Sovětský útok postupoval z několika směrů.
Německá obrana využívala vodní toky, kanály, železniční náspy i samotnou městskou zástavbu. Každá ulice zpomalovala sovětský postup.
Do bojů se zapojovaly tanky, dělostřelectvo i pěchota. Sověti zároveň nasadili obrovskou palebnou sílu.
Dělostřelecké granáty dopadaly přímo do historického centra. Budovy začaly hořet a některé části města byly doslova rozstříleny.
Gdaňsk se během několika dnů měnil v ruiny.
25. březen: začíná boj o centrum
Rozhodující fáze přišla na konci března.
25. března zahájily sovětské jednotky útok na historické centrum. V dalších dnech se bojovalo o ulice, křižovatky, nádraží i jednotlivé budovy.
Sovětské jednotky postupovaly stále hlouběji. Němečtí obránci ustupovali k Motławě a přístavním oblastem. Některé mosty byly zničeny, aby zpomalily sovětské tanky a pěchotu.
Současně město zachvátily rozsáhlé požáry. Historické centrum utrpělo katastrofální škody. Podle Muzea Gdaňsku bylo zničeno přibližně 90 procent historického centra a více než šest tisíc domů přestalo existovat.
Polská vlajka nad Danzigem
28. března se sovětské jednotky dostaly do samotného centra. Spolu s nimi bojovali také Poláci.
Součástí bojů byla 1. obrněná brigáda pojmenovaná po Hrdinech Westerplatte. Její příslušníci se účastnili bojů v Pomořansku a část jednotky zasáhla také přímo do bojů o Gdaňsk.
Právě 28. března se odehrála scéna, která se později stala jedním ze symbolů návratu Gdaňsku pod polskou správu.
Dva devatenáctiletí polští vojáci, podporučík Bronisław Wilczewski a praporčík Zbigniew Michel, pronikli k Dvoru Artusovu.
Původně chtěli vyvěsit polskou vlajku na věži hlavní radnice. Ta však byla poškozena. Proto vystoupili na střechu sousední budovy a na Dvoře Artusově nahradili německou vlajku s hákovým křížem polskou bílo-červenou.
Gdaňsk však v té chvíli ještě nebyl celý dobyt. Boje pokračovaly.
Dům za domem
Německé jednotky stále držely některé části města a ustupovaly směrem k Visle. Sovětská pěchota musela postupovat přes trosky.
Tanky se pohybovaly ulicemi, kde byly zřícené domy a barikády. Němečtí vojáci se snažili každý další postup co nejvíce zpomalit.
Jenže prostor pro obranu se neustále zmenšoval. Na německé straně už nebyla žádná možnost velkého protiútoku.
Zbývala pouze obrana. A ústup.
30. březen: Danzig padá
30. března 1945 oznámilo sovětské velení dobytí Gdaňsku. Po více než dvou týdnech bojů se německá obrana ve městě zhroutila.
Zbytky německých jednotek ustupovaly směrem k deltě Visly. Někteří vojáci se snažili uniknout po moři.
Sovětská 2. běloruská fronta tak odstranila jeden z posledních významných německých opěrných bodů v Pomořansku.
Ale ani 30. březnem boje v celé oblasti neskončily. Německé jednotky ještě držely některé pozice v okolí města. Například v Płoni Wielkiej se bojovalo ještě v noci z 6. na 7. dubna.
Město v troskách
Když boje skončily, Gdaňsk už nebyl městem, jaké znali jeho obyvatelé. Historické centrum bylo zničeno z více než 90 procent.
Zničeny nebo těžce poškozeny byly tisíce budov, kostelů, mostů i dalších historických staveb. Muzeum Gdaňsku uvádí, že v celém městě bylo podle poválečných údajů zničeno téměř 20 tisíc budov.
Danzig, jedno z nejvýznamnějších měst Baltu, se změnil v obrovské pole trosek. A s jeho zničením skončila také jedna historická éra.
Konec německého Danzigu
Po válce připadl Gdaňsk Polsku. Pro město to znamenalo nejen změnu státních hranic, ale také obrovskou změnu obyvatelstva.
Německé obyvatelstvo bylo postupně odsunuto a do města přicházeli Poláci – mimo jiné lidé vysídlení z bývalých polských území na východě.
Gdaňsk tak během několika let změnil nejen svůj stát, ale i jazyk, obyvatelstvo a společenský život.
To, co následovalo, už nebyla válka. Byla to obrovská poválečná přeměna města.
Město, které muselo znovu povstat
Možná nejpozoruhodnější je, co přišlo potom. Zničený Gdaňsk nebyl ponechán jako město duchů. Začala jeho obnova.
Historické centrum bylo postupně rekonstruováno a město se během dalších desetiletí znovu postavilo na nohy.
Dnešní návštěvník proto jen obtížně pozná, jakou katastrofou Gdaňsk v roce 1945 prošel.
Za nádhernými fasádami dnešního Starého Města se skrývá příběh města, které bylo na konci války téměř úplně zničeno.
Jeden z posledních velkých bojů východní fronty
Bitva o Gdaňsk patří mezi významné střety posledních měsíců druhé světové války.
Pro Němce znamenala zoufalý pokus udržet přístup k Baltu a získat čas pro evakuaci civilistů i vojáků.
Pro Sověty představovalo dobytí města odstranění důležitého německého opěrného bodu a získání významného přístavu.
A pro Poláky mělo ještě další význam. Po více než pěti letech války se nad Danzigem znovu objevila polská vlajka. Jenže za ní zůstávalo město v troskách.
O pouhé tři týdny později začala Rudá armáda rozhodující útok na Berlín. Nacistické Německo už mělo před sebou poslední týdny existence.
Gdaňsk padl 30. března 1945. Z Danzigu však nezbylo vítězné město. Zbyly ruiny.A právě z nich měl po válce vyrůst nový Gdaňsk.
Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.
Zdroje
- Muzeum II. světové války v Gdaňsku – dobytí Gdaňsku v roce 1945
- Muzeum Gdaňsku – Danzig/Gdańsk 1945
- Město Gdaňsk – 81. výročí vyvěšení polské vlajky na Dvoře Artusově
- Prezidentská knihovna – sovětské hlášení o dobytí Danzigu z 30. března 1945
- Dzieje.pl – dobytí Gdaňsku a účast polské obrněné brigády
