Guderian u Smolenska: Německé tanky prorazily stovky kilometrů na východ. Moskva byla stále blíž

22.června 1941 zahájilo nacistické Německo operaci Barbarossa. Na Sovětský svaz se během jediného rána vrhly miliony vojáků, tisíce tanků a letadel.

První týdny vypadaly pro Němce téměř neuvěřitelně.

Sovětské armády byly obklíčeny u Białystoku a Minsku, statisíce vojáků padly do zajetí a německé tankové kolony postupovaly hluboko na východ.

V čele jednoho z hlavních úderů stál generál Heinz Guderian. Jeho tanková skupina se po překonání stovek kilometrů přibližovala ke Smolensku.

A za Smolenskem už ležela Moskva.

Guderianův tankový klín

Guderian velel 2. tankové skupině, která byla součástí německé Skupiny armád Střed.

Na severu postupovala proti sovětským pozicím 3. tanková skupina generála Hermanna Hotha. Německý plán spočíval v rychlém průniku obou tankových uskupení hluboko do sovětského týlu a následném obklíčení velkých částí Rudé armády.

Stejná taktika už přinesla Němcům obrovský úspěch u Białystoku a Minsku.

Tam se německým tankům podařilo uzavřít obrovský kotel kolem čtyř sovětských armád. Do 9. července padlo do německého zajetí přes 300 000 sovětských vojáků.

Teď měl přijít další úder.

Cíl: Smolensk.

Město na cestě k Moskvě

Smolensk nebyl jen další město na mapě.

Ležel na významné trase vedoucí směrem k Moskvě a představoval důležitý železniční i silniční uzel.

Pro německé velení měl ještě jeden význam.

Za Smolenskem už nebyla žádná další velká přirozená překážka, která by německé tankové kolony okamžitě zastavila. Moskva byla vzdálená přibližně 400 kilometrů.

Po katastrofách prvních týdnů války se proto zdálo, že německá armáda může sovětský stát zlomit dříve, než se stačí vzpamatovat.

Jenže tentokrát už byla Rudá armáda připravena klást mnohem tvrdší odpor.

Rudá armáda staví novou obranu

Sovětské velení si uvědomovalo, že další německý postup musí zastavit právě u Smolenska.

Do oblasti bylo postupně přesunuto kolem 42 sovětských divizí.

Sověti se pokusili vybudovat obranné linie kolem města a zároveň připravovali protiútoky proti německým tankovým hrotům.

Jenže problém byl v rychlosti německého postupu. Guderianovy tankové jednotky se nesnažily prorazit nejsilnější místa obrany.

Objížděly je. Hledaly slabá místa. A potom se vrhaly hluboko do týlu.

Guderian překračuje Dněpr

Jednou z hlavních překážek byla řeka Dněpr.

Sověti očekávali německý útok na některých nejsilněji bráněných přechodech, především v prostoru Orši a Mogileva.

Guderian však využil pohyblivosti svých tankových jednotek a pokusil se tyto pozice obejít.

Německé tankové jednotky překročily Dněpr a pokračovaly směrem ke Smolensku.

Pro německé tankisty to byl další obrovský úspěch.

Jenže zároveň se začínal objevovat problém, který měl německé armádě v dalších měsících způsobit obrovské potíže.

Vzdálenost. Některé německé jednotky urazily během několika týdnů stovky kilometrů.

Tanky potřebovaly opravy. Nákladní automobily potřebovaly palivo. Dělostřelectvo potřebovalo munici. A za nimi se táhly stovky kilometrů stále delších zásobovacích tras.

16. července 1941: Smolensk padá

Boje o samotné město byly tvrdé. Německé jednotky pronikaly do Smolenska a bojovaly se sovětskými obránci přímo v ulicích.

16. července 1941 byl Smolensk dobyt německou armádou. Pro Hitlera a německé velení to byl obrovský úspěch.

Guderianovy tanky se dostaly hluboko do Sovětského svazu. Moskva byla vzdálená přibližně 400 kilometrů.

Německá propaganda mohla oprávněně tvrdit, že operace Barbarossa postupuje podle plánu. Jenže ve skutečnosti byla bitva teprve v polovině.

Smolenský kotel

Německým cílem nebylo pouze obsadit město. Chtěli zničit co největší část sovětských sil v okolí.

Guderianovy tanky postupovaly z jihu a Hothovy jednotky ze severu. Za nimi postupovala pěchota, která měla uzavírat obklíčení.

Do 24. července se německým jednotkám podařilo mezi Smolenskem a Oršou uzavřít rozsáhlý kotel.

Uvnitř se ocitlo 15 sovětských divizí. Pro Němce to vypadalo jako další obrovské vítězství.

Jenže sovětské armády tentokrát nečekaly pasivně na zničení. Začaly útočit.

Sovětský protiútok

Rudá armáda vrhla do bojů další jednotky. Útočila na německé komunikace a snažila se prolomit obklíčení.

Těžké boje probíhaly například v prostoru Jartseva a Jelnji.

Německé tankové jednotky sice dokázaly sovětské útoky odrážet, ale cena za postup začala růst.

Každý další kilometr znamenal větší problém s palivem, municí a náhradními díly.

A především se ukazovalo, že Sovětský svaz dokáže stále přivádět nové vojáky. Němci ničili jednu sovětskou armádu. A za ní se objevovala další.

Guderian chtěl Moskvu

Pro Guderi­ana byla situace jasná. Pokračovat. Co nejrychleji. Směr Moskva.

Německá generalita chtěla využít toho, že sovětská obrana byla po katastrofách prvních týdnů stále dezorganizovaná.

Jenže mezi vojenskými veliteli a Hitlerem začal vznikat stále větší spor o další postup.

Měli Němci okamžitě zaútočit na Moskvu? Nebo nejdříve zničit sovětské síly na jiných úsecích fronty?

Hitler se nakonec rozhodl pro druhou možnost. A právě toto rozhodnutí mělo zásadně ovlivnit další průběh války.

Hitler otáčí tanky na jih

Po skončení smolenské operace Hitler rozhodl, že hlavní úsilí nebude okamžitě pokračovat přímo na Moskvu.

Silné německé mobilní jednotky měly zasáhnout na jihu proti sovětským silám na Ukrajině.

Guderianova tanková skupina byla proto později přesunuta na jih, kde se zapojila do obrovské bitvy o Kyjev.

Tento manévr měl katastrofální následky pro Rudou armádu.

Německým jednotkám se podařilo uzavřít obrovský kotel a do zajetí padly stovky tisíc sovětských vojáků.

Současně však Němci ztratili něco, co už nedokázali získat zpět.

Čas.

Guderian dostává další vyznamenání

Smolensk zároveň upevnil Guderianovu pověst jednoho z nejúspěšnějších německých tankových velitelů.

17. července 1941, tedy během smolenských bojů, obdržel za své dosavadní úspěchy dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže.

Jeho tankové jednotky za několik týdnů urazily obrovské vzdálenosti.

Jenže Guderian nebyl jediným mužem, který o německém postupu rozhodoval.

Nad ním stáli velitel Skupiny armád Střed Fedor von Bock, náčelník generálního štábu Franz Halder a především Adolf Hitler.

A právě jejich rozdílné představy o dalším směru útoku začaly německý postup brzdit.

Smolensk byl vítězstvím. Ale také varováním

Německo u Smolenska zvítězilo. Rudá armáda utrpěla obrovské ztráty.

Deutsches Historisches Museum uvádí, že během celé smolenské operace přišla Rudá armáda mimo jiné přibližně o 3 000 tanků a více než 300 000 vojáků skončilo v německém zajetí. Konečná fáze bojů trvala až do 5. srpna.

Přesto to nebylo vítězství, které by Němcům otevřelo cestu k rychlému konci války. Právě naopak. Smolensk ukázal, že sovětský stát se navzdory katastrofálním ztrátám nezhroutil.

Rudá armáda dokázala vytvořit nové jednotky. Dokázala přisunout posily. Dokázala opakovaně útočit. A především dokázala ustupovat do prostoru, který byl pro německou armádu stále obtížnější.

Moskva stále stála

Když němečtí vojáci 16. července vstoupili do Smolenska, mohlo se zdát, že cesta k Moskvě je otevřená.

Nebyla. Město sice leželo pouze přibližně 400 kilometrů od sovětského hlavního města, ale mezi německými tanky a Moskvou stála obrovská vzdálenost, vyčerpané jednotky a stále silnější sovětská obrana.

A německé velení právě ztratilo několik drahocenných týdnů.

Když se na podzim konečně rozběhla operace Tajfun, jejímž cílem byla Moskva, situace už byla jiná.

Sověti měli více času. Německé jednotky byly opotřebované. Zásobovací trasy byly extrémně dlouhé.

A potom přišel podzimní déšť, bláto a nakonec ruská zima. Německá armáda se k Moskvě skutečně dostala. Ale nedobyla ji.

Místo, kde se blesková válka začala zpomalovat

Smolensk proto představuje zvláštní okamžik druhé světové války. Na mapě vypadal jako další velké německé vítězství. A skutečně jím byl.

Guderianovy tanky prorazily hluboko do sovětského území a německá armáda zničila obrovské množství sovětských jednotek.

Jenže zároveň se začalo ukazovat něco zásadního.

Sovětský svaz nebyl Francie. Nebyl možné jej porazit jediným rychlým průlomem.

Nebyl možné jej obklíčit na jednom místě a očekávat okamžitý kolaps celého státu.

Za každým zničeným sovětským svazem vznikaly nové jednotky. Za každou obsazenou oblastí následovala další. A za Smolenskem čekala Moskva.

Guderian u Smolenska

V létě 1941 se Heinz Guderian stal symbolem německého tankového válčení.

Jeho tanky během několika týdnů překonaly stovky kilometrů a dostaly se hluboko do Sovětského svazu.

Dobytí Smolenska bylo jedním z největších německých úspěchů prvních měsíců války.

Jenže právě zde začal německý bleskový postup ztrácet svou původní rychlost.

Německé tanky sice prorazily až ke Smolensku. Ale Moskva stále zůstávala nedobyta.

A než se německá armáda znovu vydala přímo proti ní, Sověti získali čas, který měl během několika měsíců změnit celý průběh války.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje