Článek
Sovětský průlom k Baltu
Na podzim roku 1944 se německá armáda na východní frontě ocitla v katastrofální situaci. Rudá armáda po drtivém úspěchu Operace Bagration postupovala Běloruskem, Polskem i Pobaltím a Wehrmacht ustupoval na všech frontách.
V říjnu 1944 dosáhly sovětské jednotky Baltského moře u litevského města Palanga. Tím přerušily pozemní spojení mezi německou Skupinou armád Sever a zbytkem německých sil.
V oblasti Kuronska na západě Lotyšska se tak ocitlo odříznuto více než 200 000 německých vojáků. V různých obdobích existence kapsy jejich počet přesahoval čtvrt milionu mužů, což z ní činilo jedno z největších obklíčených uskupení celé druhé světové války.
Hitler zakázal ústup
Mnozí němečtí generálové požadovali okamžitou evakuaci po moři. Zkušené divize mohly posílit obranu Východního Pruska, Pomořanska nebo později samotného Berlína. Hitler však odmítl ustoupit.
Tvrdil, že přístavy Liepāja a Ventspils mají strategický význam pro Kriegsmarine a že Kuronsko může jednou posloužit jako odrazový můstek pro budoucí protiútok.
Ve skutečnosti se však kapsa stala obrovskou vojenskou slepou uličkou. Desítky tisíc zkušených vojáků byly vázány v prostoru, který už nemohl ovlivnit výsledek války.
Mnozí historikové proto považují Hitlerovo rozhodnutí za jednu z největších strategických chyb posledního roku války.
Šest sovětských ofenziv
Rudá armáda se pokoušela německé postavení zlikvidovat mezi říjnem 1944 a dubnem 1945. Celkem proběhlo šest velkých ofenziv. Sovětské útoky však narážely na houževnatou obranu. Lesnatý a bažinatý terén Kuronska Němcům vyhovoval a umožňoval budovat silné obranné pozice.
Přestože Sověti disponovali početní převahou, utrpěli během útoků značné ztráty a postupovali jen velmi pomalu. Kapsa zůstala zachována až do posledních dnů války.
Poslední pevnost Třetí říše
Zásobování probíhalo po Baltském moři. Německé námořnictvo dopravovalo do Kuronska munici, pohonné hmoty a další materiál, zatímco ranění byli odváženi do Německa.
Postupem času se však situace zhoršovala. Docházely zásoby, klesala morálka a stále více vojáků si uvědomovalo, že válka je ztracena.
Přesto zde bojovaly některé z nejzkušenějších německých jednotek celé východní fronty, včetně několika divizí Waffen-SS a veteránů bojů z let 1941–1944.
Berlín padl, ale boje pokračovaly
Když 30. dubna 1945 spáchal Adolf Hitler sebevraždu a Berlín se hroutil pod sovětskými útoky, v Kuronsku stále bojovaly stovky tisíc vojáků. Dne 8. května 1945 Německo podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci.
Teprve následující den složil velitel Skupiny armád Kuronsko generálplukovník Carl Hilpert zbraně před Rudou armádou. Do sovětského zajetí padlo přibližně 180 000 až 200 000 německých vojáků.
Mnozí z nich strávili roky v pracovních táborech a domů se vrátili až na začátku padesátých let.
Síly a ztráty
V Kurlandské kapse se během její existence nacházelo přibližně 200 000 až 300 000 německých vojáků. Proti nim Sověti nasadili několik armád a stovky tisíc mužů.
Přesné ztráty nejsou dodnes zcela jasné. Historici odhadují, že během šesti sovětských ofenziv padly nebo byly zraněny desítky tisíc vojáků na obou stranách. Největší ztrátou Němců však bylo uvěznění obrovské armády, kterou již nebylo možné využít na jiných bojištích.
Symbol Hitlerovy neústupnosti
Kurlandská kapsa bývá často zastíněna bitvami o Berlín, Budapešť nebo Vratislav. Přesto šlo o jedno z největších izolovaných uskupení celé druhé světové války.
Zatímco Berlín hořel a Třetí říše se rozpadala, desítky tisíc německých vojáků stále držely zákopy na pobřeží Baltu. Kuronsko se tak stalo symbolem Hitlerovy posedlosti bojem do posledního muže i jedním z posledních bojišť východní fronty.
Zajímavosti
V Kurlandské kapse bojoval i estonský dobrovolnický sbor Waffen-SS, jehož vojáci se odmítali vzdát Sovětům kvůli obavám z represí po návratu sovětské moci.
Německé námořnictvo dokázalo po moři evakuovat desítky tisíc raněných a specialistů, přesto většina vojáků zůstala v Kuronsku až do kapitulace.
Některé německé jednotky zde bojovaly nepřetržitě více než sedm měsíců v úplném odříznutí od hlavních front.
Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.
Zdroje a literatura:
David M. Glantz – The Soviet-German War 1941–1945
Tempus Publishing, 2001
ISBN: 978-0752419909
Earl F. Ziemke – Stalingrad to Berlin: The German Defeat in the East
Center of Military History, 1987
ISBN: 978-0880290593
Samuel W. Mitcham – Retreat to the Reich
Praeger, 2007
ISBN: 978-0275992507
Prit Buttar – Between Giants: The Battle for the Baltics in World War II
Osprey Publishing, 2013
ISBN: 978-1780961637
Wikipedie: Courland Pocket, Army Group Courland, Carl Hilpert, Operation Bagration
