Hlavní obsah
Věda a historie

Hitler za ostnatým drátem: Němečtí zajatci v USA vraždili vlastní spoluvězně

Foto: Wikimedia commons/ public domain

Němečtí váleční zajatci měli být v amerických táborech pod kontrolou. Místo toho si někteří vytvořili vlastní nacistickou hierarchii, pořádali tajné soudy a vraždili spoluvězně označené za zrádce. Přitom zároveň pomáhali zachraňovat americké farmy.

Článek

Nacisté za ostnatým drátem

Během druhé světové války skončilo ve Spojených státech téměř 400 000 německých válečných zajatců. Američané je rozmístili do stovek táborů po celé zemi – od Texasu přes Kansas až po Wisconsin. Mnoho Američanů tehdy očekávalo, že zajatci budou představovat bezpečnostní riziko. Skutečnost však byla ještě zvláštnější. V některých táborech si sami Němci vytvořili vlastní nacistický režim.

Foto: wikimedia commons/Conseil Régional de Basse-Normandie / Archives Nationales du CANADA public Domain

Americká armáda zpočátku podcenila sílu nacistické ideologie mezi zajatci. V řadě táborů totiž získali dominantní postavení nejfanatičtější stoupenci Adolfa Hitlera. Ti začali mezi spoluvězni vytvářet neoficiální hierarchii.

Věrní nacisté vyžadovali od ostatních zajatců projevy loajality. Docházelo k hajlování, oslavám Hitlerových narozenin nebo zpěvu nacistických písní. Vojáci, kteří otevřeně kritizovali režim nebo se snažili s Američany spolupracovat, byli označováni za zrádce.

Američané dlouhou dobu nechápali, jak silný vliv mají nacističtí fanatikové na ostatní zajatce.

Tajné soudy a vraždy

Nejradikálnější skupiny zašly ještě dál. V některých táborech vznikly neoficiální „soudy“, které rozhodovaly o osudu údajných zrádců.

Nejslavnějším případem byl německý námořník Werner Drechsler. Poté, co poskytl Američanům informace o německém námořnictvu, byl ostatními zajatci označen za zrádce. V roce 1944 byl v táboře v Arizoně zavražděn vlastními krajany.

Podobných případů bylo více. Historici odhadují, že němečtí zajatci v amerických táborech zavraždili nejméně několik desítek spoluvězňů. Oběťmi byli zpravidla vojáci, kteří se od nacismu distancovali nebo byli podezřelí ze spolupráce s Američany.

Americká armáda nakonec začala nejfanatičtější nacisty oddělovat od ostatních zajatců a vytvářet speciální tábory pro radikální jedince.

Nahradili Američany na polích

Přestože byli zajatci pod dohledem, představovali zároveň cennou pracovní sílu.

Po vstupu USA do války narukovaly miliony Američanů do armády a na farmách začaly chybět pracovní síly. Němečtí zajatci proto byli nasazováni na sklizeň bavlny, kukuřice, cukrové řepy nebo ovoce.

Foto: Wikimedia commons/public domain

V mnoha státech doslova zachránili zemědělskou produkci. Farmáři často vzpomínali, že němečtí vojáci pracovali spolehlivě a disciplinovaně. Někteří zajatci dokonce navázali s místními obyvateli přátelské vztahy.

Kromě zemědělství pracovali také v lesnictví, konzervárnách, potravinářských závodech nebo při údržbě infrastruktury.

Lepší život než doma

Podle pravidel Ženevské úmluvy z roku 1929 museli být váleční zajatci řádně stravováni a ubytováni. Někteří Němci byli překvapeni, jak dobře se jim v amerických táborech žilo.

Měli dostatek jídla, sportovní aktivity, knihovny i kulturní programy. Zatímco jejich rodná města byla bombardována a Německo se hroutilo pod tlakem války, oni žili relativně bezpečně tisíce kilometrů od fronty.

Právě tento kontrast vedl některé zajatce k pochybnostem o nacistické propagandě, která Spojené státy vykreslovala jako zemi barbarů.

Návrat do poraženého Německa

Po skončení války byli zajatci postupně repatriováni. Mnozí se nejprve ocitli ve Francii nebo Velké Británii, kde ještě nějakou dobu pracovali, a teprve poté se vrátili do Německa.

Někteří vzpomínali na pobyt v USA jako na okamžik, kdy poprvé začali pochybovat o Hitlerovi a nacismu. Jiní zůstali přesvědčenými stoupenci režimu až do konce.

Příběh německých zajatců v Americe ukazuje pozoruhodný paradox druhé světové války. I za ostnatým drátem, tisíce kilometrů od Berlína, dokázala nacistická ideologie vytvářet vlastní hierarchii, šířit strach a trestat odpůrce. Zároveň však právě pobyt ve Spojených státech mnoha německým vojákům otevřel oči a ukázal jim svět, který byl zcela odlišný od toho, jak jej líčila Hitlerova propaganda.

Zajímavost

V amerických zajateckých táborech bylo internováno téměř 400 000 Němců. Přibližně polovina z nich pracovala v zemědělství a průmyslu. V některých oblastech Spojených států by bez jejich práce sklizeň během války prakticky nebyla možná. Ironií osudu tak vojáci bojující za Hitlera pomáhali živit zemi, která usilovala o porážku nacistického Německa.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje a literatura:

Arnold Krammer – Nazi Prisoners of War in America
Stein and Day, 1979
ISBN: 978-0812826099

Arnold Krammer – Prisoners Without Bars: POWs in America 1942–1945
Free Press, 1978
ISBN: 978-0025665002

Matthias Reiss – The Good German Soldier? German Prisoners of War in America and Their Experiences during World War II
Berghahn Books, 2015
ISBN: 978-1782389569

John C. Blankenship – The Treatment of German POWs in America
University Press of Kentucky, 1993

U.S. National Archives – German Prisoners of War in the United States

Library of Congress – German POW Camps in America

The National WWII Museum – German Prisoners of War in the United States

Wikipedie: German prisoners of war in the United States, Werner Drechsler

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz