Článek
Když v únoru 1904 vypukla rusko-japonská válka, většina evropských mocností očekávala snadné vítězství Ruska. Carské impérium mělo několikanásobně větší populaci, obrovské přírodní zdroje i jednu z největších armád světa. Jen málokdo věřil, že asijské Japonsko dokáže evropskou velmoc porazit.
Po více než roce bojů však bylo jasné, že Rusko ztrácí iniciativu. Padl Port Arthur, ruská vojska ustupovala v Mandžusku a poslední nadějí cara Mikuláše II. se stala Baltská flotila. Ta měla po neuvěřitelné plavbě dlouhé téměř 30 000 kilometrů dorazit do Dálného východu a zvrátit průběh války.
Velitelem výpravy byl admirál Zinovij Rožděstvenskij. Jeho eskadra vyplula z Baltu v říjnu 1904 a čekala ji jedna z nejdelších bojových plaveb v dějinách. Lodě obepluly Evropu i Afriku, překročily Indický oceán a po více než sedmi měsících dorazily k Japonsku. Posádky byly vyčerpané, lodě zanesené uhlím a technicky opotřebované.
Během cesty navíc došlo k ostudnému incidentu známému jako doggerbankský incident. Ruští námořníci si v mlze spletli britské rybářské lodě s japonskými torpédovými čluny a zahájili palbu. Několik rybářů zahynulo a Rusko se ocitlo na pokraji diplomatické krize s Velkou Británií.
Admirál Tógó čekal jen na jedinou příležitost
Mezitím Japonci pečlivě sledovali každý pohyb ruské flotily. Jejich námořnictvu velel admirál Tógó Heihačiró, který připravil plán rozhodujícího střetnutí v Cušimském průlivu mezi Koreou a Japonskem. Právě tudy musela ruská flotila proplout do Vladivostoku.
Japonské loďstvo čítalo přibližně 89 plavidel všech kategorií, včetně čtyř moderních bitevních lodí, osmi obrněných křižníků, desítek torpédoborců a torpédových člunů. Ruská eskadra měla 38 válečných lodí, z nichž mnohé byly po sedmiměsíční plavbě ve špatném technickém stavu.
Ráno 27. května 1905 spatřily japonské průzkumné lodě ruskou eskadru. Tógó okamžitě vydal rozkaz k útoku a na své vlajkové lodi Mikasa nechal vyvěsit signál, který vstoupil do dějin:
„Osud říše závisí na výsledku této bitvy. Nechť každý splní svou povinnost.“
Jeho lodě byly rychlejší, modernější a jejich posádky měly za sebou měsíce intenzivního výcviku. Klíčovým manévrem se stalo takzvané „přeškrtnutí T“, kdy Japonci dokázali vést palbu ze všech hlavních děl, zatímco Rusové mohli odpovídat jen z předních věží.
Nejdrtivější námořní porážka své doby
Během několika hodin se ruská sestava změnila v chaos. Vlajková loď Kňaz Suvorov byla těžce poškozena, admirál Rožděstvenskij utrpěl vážná zranění a velení se prakticky rozpadlo. Japonské granáty způsobovaly ničivé požáry a jedna ruská bitevní loď za druhou mizela pod hladinou.
Boje pokračovaly i v noci. Japonské torpédoborce a torpédové čluny útočily na rozptýlené ruské lodě, které už nebyly schopny vytvořit souvislou obranu. Následující den bylo rozhodnuto.
Výsledek patří k nejdrtivějším námořním porážkám všech dob. Z přibližně 38 ruských válečných lodí bylo 21 potopeno, sedm zajato a šest internováno v neutrálních přístavech. Do Vladivostoku se probily pouze tři větší lodě. Rusko přišlo o více než 5 000 padlých námořníků, dalších přibližně 6 000 skončilo v japonském zajetí.

Japonci naproti tomu ztratili pouze tři torpédové čluny a necelých 120 mužů.
Poměr ztrát šokoval celý svět. Nikdy předtím nebylo moderní oceánské loďstvo zničeno tak rychle a tak jednoznačně.
Konec ruských nadějí
Porážka u Cušimy definitivně rozhodla rusko-japonskou válku. Carská vláda už neměla sílu pokračovat v bojích a byla nucena přijmout mírová jednání. V září 1905 byla v americkém Portsmouthu podepsána mírová smlouva, podle níž Rusko uznalo japonský vliv v Koreji, postoupilo Japonsku jižní část ostrova Sachalin a vzdalo se svých práv v oblasti Port Arthuru.
Ještě významnější byly politické důsledky. Vojenská katastrofa otřásla prestiží cara Mikuláše II. a přispěla k revoluci roku 1905, během níž se po celé říši šířily stávky, nepokoje i ozbrojená povstání. Car byl nakonec donucen přislíbit vznik parlamentu a omezené ústavní reformy.
Den, který změnil svět
Bitva u Cušimy zároveň změnila pohled světa na Japonsko. Poprvé v moderních dějinách porazil asijský stát evropskou velmoc v rozsáhlé průmyslové válce. Vítězství ukázalo, že disciplinované, technologicky vyspělé a dobře vedené ozbrojené síly mohou zvítězit i nad zdánlivě mnohem silnějším protivníkem.

Dodnes je Cušima studována na vojenských akademiích jako příklad dokonale připravené námořní operace. Během pouhých dvou dnů se zde změnila rovnováha sil ve východní Asii a začala nová kapitola světových dějin.
Pro carské Rusko představovala jednu z největších vojenských katastrof jeho existence. Pro Japonsko naopak znamenala definitivní vstup mezi světové velmoci.
Jen málokterá bitva dokázala během jediného dne změnit osud dvou říší tak zásadním způsobem jako právě Cušima.
Zdroje a literatura
- Geoffrey Jukes – The Russo-Japanese War 1904–1905
Osprey Publishing, 2002
ISBN: 978-1841764467 - Rotem Kowner – Historical Dictionary of the Russo-Japanese War
Scarecrow Press, 2006
ISBN: 978-0810859273 - Antony Preston – Tsushima 1905
Osprey Publishing, 2005
ISBN: 978-1841769691 - Denis & Peggy Warner – The Tide at Sunrise: A History of the Russo-Japanese War 1904–1905
Frank Cass Publishers, 2002
ISBN: 978-0714652535 - Evan Mawdsley – The Russo-Japanese War
Pearson Longman, 2005
ISBN: 978-0582216204 - Encyclopaedia Britannica – Battle of Tsushima
- Wikipedia – Battle of Tsushima, Russo-Japanese War






