Článek
V létě 1942 se německá armáda vydala na jednu z nejambicióznějších operací celé války.
Po neúspěchu před Moskvou se Hitler rozhodl soustředit hlavní německý úder na jih Sovětského svazu. Cílem byly oblasti kolem Donu, Volhy a především kavkazská ropná pole.
Německé velení vědělo, že bez dostatku pohonných hmot bude další vedení války stále obtížnější. Sovětský svaz přitom získával obrovské množství ropy právě na Kavkaze.
Proto vznikl plán, který měl Němce zavést až k Baku. Cesta začínala u Majkopu.
Útok na jih
Dne 28. června 1942 zahájila německá armáda velkou letní ofenzivu. Skupina armád Jih se začala valit na východ a jihovýchod. Německé velení mělo tentokrát mnohem konkrétnější cíl než při předchozím pokusu o dobytí Moskvy. Ropu.
Hitler doufal, že obsazení kavkazských nalezišť současně připraví Sovětský svaz o životně důležitý zdroj a umožní Německu získat palivo pro další válku.
Skupina armád A pod velením Wilhelma Lista dostala za úkol postupovat směrem na Kavkaz.
Její hlavní údernou silou byla 1. tanková armáda generála Ewalda von Kleista. A ta postupovala rychle.
Majkop se blíží
Po překročení Donu a rychlém postupu na jih se německé tankové jednotky začaly přibližovat k prvnímu velkému cíli. Majkop.
Město leželo přibližně 300 kilometrů jižně od Rostova a v jeho okolí se nacházela významná ropná naleziště. Pro Němce mělo město obrovský význam.
Kdyby se podařilo obnovit těžbu, mohli získat vlastní zdroj paliva přímo v dobytém území.
Jenže Němci postupovali tak rychle, že sovětské jednotky dostaly jen omezený prostor k vytvoření nové obrany. A potom přišel útok.
9. srpna 1942: Majkop padá
Na začátku srpna dorazily německé jednotky k Majkopu. 9. srpna 1942 město obsadily německé jednotky 1. tankové armády.
Samotné dobytí města však nebylo tím největším německým vítězstvím. Pro Hitlera bylo důležité něco úplně jiného. Ropná pole.
Němečtí specialisté měli začít co nejrychleji obnovovat těžbu. Jenže když dorazili na místo, čekalo je nepříjemné překvapení.
Sověti ropu zničili
Před ústupem sovětské jednotky provedly rozsáhlou destrukci ropné infrastruktury.
Zařízení byla poškozena nebo zničena a těžba byla přerušena. Němci tak získali ropnou oblast, ale nikoliv ropu, kterou potřebovali.
A tím začal jeden z největších problémů celé kavkazské operace. Německo sice obsadilo Majkop, ale nedokázalo z něj včas udělat fungující zdroj pohonných hmot.
Následovala práce německých technických a těžebních specialistů, kteří se snažili zařízení opravit a těžbu obnovit.
Jenže všechno trvalo příliš dlouho. Chyběly stroje. Chyběl materiál. Chyběla doprava. A především se stále zhoršovala situace.
Majkop měl být pouze začátek
Němci se rozhodně nechtěli zastavit u Majkopu. Plán byl mnohem odvážnější.
Majkop → Groznyj → Baku.
Na východě měl německý postup pokračovat směrem ke Groznému. Ještě větší kořistí mělo být Baku na pobřeží Kaspického moře.
Právě oblast Baku patřila k nejdůležitějším ropným centrům Sovětského svazu.
Pokud by Němci získali kavkazská ložiska, Sovětský svaz by přišel o zásadní část svých energetických zdrojů. Německo naopak doufalo, že by si zajistilo palivo pro pokračování války.
Na mapě vypadal plán impozantně. V realitě byl ale téměř neproveditelný.
Stovky kilometrů od zásobovacích základen
Čím dál Němci postupovali, tím větší problém představovalo zásobování. Kavkaz nebyl rovná evropská nížina.
Německé jednotky se dostávaly do rozsáhlého horského prostoru, kde byly komunikace omezené a doprava stále složitější.
Německé zásobovací trasy se natahovaly na stovky kilometrů. Spotřeba paliva rostla.
A paradoxně právě v okamžiku, kdy Němci útočili na sovětská ropná pole, začínal jejich vlastní nedostatek pohonných hmot stále více komplikovat další postup.
Deutsches Historisches Museum uvádí, že obrovské územní zisky byly doprovázeny vážnými problémy se zásobováním palivem a municí.
K Baku se Němci nedostali
Německá vojska se dostala hluboko na Kavkaz. V srpnu 1942 dokonce němečtí vojáci vztyčili říšskou vlajku na vrcholu Elbrusu, nejvyšší hory Kavkazu.
Bylo to propagandisticky působivé. Vojensky však téměř bezvýznamné. Skutečný problém byl jinde.
Němci se nedokázali dostat ke Groznému. A už vůbec ne k Baku.
Postup se zastavil. Na některých místech se německé jednotky dostaly až přibližně 450 kilometrů od sebe a jejich zásobování bylo stále obtížnější.
Kavkazský sen začínal mizet.
Stalingrad rozhodl
Na podzim 1942 už bylo zřejmé, že německá ofenziva nedosáhla svých hlavních cílů.
A potom přišla katastrofa u Stalingradu. Sovětská operace Uran v listopadu 1942 obklíčila německou 6. armádu.
Pro německá vojska na Kavkaze to znamenalo obrovské nebezpečí.
Pokud by zůstala příliš hluboko na jihu, mohla být odříznuta od svých zásobovacích tras.
Hitler proto nakonec musel nařídit ústup. Německá armáda začala Kavkaz opouštět.
Sověti se vracejí
Majkop byl znovu dobyt Rudou armádou 29. ledna 1943. Německé jednotky ustupovaly na západ a kavkazská ofenziva se definitivně rozpadala.
V březnu 1943 se hlavní německé síly stáhly přibližně na linii, ze které předchozího léta zahájily svůj postup.
Z obrovského plánu na ovládnutí kavkazské ropy tak zůstal pouze zlomek.
Němci sice obsadili Majkop a další rozsáhlá území, ale nejdůležitější cíle – Groznyj a Baku – nedobyli. A samotný Majkop jim neposkytl takové množství ropy, jaké Hitler očekával.
Vítězství, které nestačilo
Majkop je proto jedním z nejlepších příkladů rozdílu mezi územním vítězstvím a strategickým úspěchem.
Němci město dobyli. Jejich tanky pronikly stovky kilometrů na jih.
Obsadili významnou ropnou oblast. Na mapě to vypadalo jako obrovské vítězství. Jenže hlavní cíl se jim nepodařilo splnit. Ropu potřebovali – ale nedokázali ji v potřebném množství získat.
A mezitím se jejich armáda dostala příliš daleko od vlastních zásobovacích základen.
Kavkazský sen
Kavkazská ofenziva roku 1942 patřila k nejambicióznějším německým operacím celé druhé světové války.
Německo se pokusilo současně získat obrovská území, připravit Sovětský svaz o ropu a otevřít si cestu ke Kaspickému moři.
Majkop byl první velkou cenou. Ale zároveň ukázal problém celého plánu.
Němci dokázali ropnou oblast dobýt. Nedokázali však dostat její ropu do své válečné mašinérie.
A než mohli postupovat dál ke Groznému a Baku, sovětský odpor zesílil, zásobovací trasy se protáhly a katastrofa u Stalingradu donutila německou armádu k ústupu.
Majkop tak zůstal v německých rukou jen několik měsíců.
A kavkazský sen, který měl Hitlerovi zajistit palivo pro pokračování války, se rozpadl stejně rychle, jako německé tanky předtím projely jižním Ruskem.
Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.
Zdroje
- Deutsches Historisches Museum (DHM) – německá letní ofenziva 1942 a postup na Kavkaz.
- United States Holocaust Memorial Museum – Holocaust Encyclopedia – východní fronta a strategický význam kavkazské ropy.
- Bitva o Kavkaz: Wikipedie
