Muž, který zachránil Osmanskou říši. Liman von Sanders zmařil invazi na Gallipoli

Německý generál v osmanských službách

Otto Liman von Sanders se narodil 17. února 1855 v pruském Stolpu (dnešní polský Słupsk). V německé armádě prošel téměř všemi velitelskými stupni a získal pověst schopného štábního důstojníka i organizátora. Nebyl považován za geniálního stratéga, vynikal však důsledností, disciplínou a schopností připravit armádu na boj.

Po porážkách v balkánských válkách z let 1912–1913 byla osmanská armáda ve špatném stavu. Chyběla jí moderní organizace, výcvik i zkušené velení. Osmanská vláda proto požádala Německo o pomoc.

Na konci roku 1913 dorazil do Cařihradu (dnešního Istanbulu) Liman von Sanders jako vedoucí německé vojenské mise. Jeho úkolem bylo reorganizovat osmanskou armádu a připravit ji na případný budoucí konflikt.

Generál, který vyvolal mezinárodní krizi

Jeho příchod okamžitě vyvolal ostrou diplomatickou reakci.

Nejvíce protestovalo Rusko, které se obávalo, že Německo získá faktickou kontrolu nad obranou Bosporu a Dardanel – strategických průlivů spojujících Černé a Středozemní moře. Právě tudy vedla jediná námořní cesta z ruských černomořských přístavů do Středomoří.

Po mezinárodním tlaku muselo Německo ustoupit. Sanders se vzdal přímého velení nad První armádou a stal se generálním inspektorem osmanské armády. Ve skutečnosti si však zachoval značný vliv na její reorganizaci i výcvik.

Připravoval armádu na válku

Po vypuknutí první světové války pokračoval ve výcviku osmanských jednotek. Zlepšil systém velení, zvýšil důraz na disciplínu a snažil se odstranit řadu nedostatků, které odhalily balkánské války.

Když Osmanská říše na podzim 1914 vstoupila do války po boku Německa a Rakouska-Uherska, byla armáda v lepším stavu než o rok dříve. Přesto ji většina spojeneckých velitelů stále považovala za slabého protivníka.

Brzy se ukázalo, jak velmi se mýlili.

Gallipoli – zkouška jeho života

Na jaře 1915 zahájily britské a francouzské síly rozsáhlou operaci s cílem obsadit poloostrov Gallipoli, prorazit Dardanelami a dobýt Konstantinopol. Otevření průlivů mělo obnovit přímé spojení s Ruskem a zároveň vyřadit Osmanskou říši z války.

Liman von Sanders byl jmenován velitelem nově vytvořené 5. osmanské armády, která měla průlivy bránit.

Na rozdíl od mnoha osmanských velitelů odmítl rozmístit většinu vojáků přímo na pobřeží. Obával se, že nebude možné odhadnout místo hlavního vylodění. Proto ponechal významnou část sil v záloze, připravenou zasáhnout tam, kde bude situace nejkritičtější.

Ukázalo se, že právě toto rozhodnutí bylo klíčové.

Mustafa Kemal a rozhodující protiútok

Když se 25. dubna 1915 spojenci vylodili na Gallipoli, Sanders okamžitě začal přesouvat své zálohy.

Jedním z velitelů, kteří sehráli rozhodující roli, byl plukovník Mustafa Kemal, pozdější zakladatel moderního Turecka.

Jeho jednotky zastavily postup vojáků ANZAC u výšin Chunuk Bair a Conkbayırı. Díky rychlým protiútokům se podařilo zabránit spojencům proniknout do vnitrozemí.

Po následujících osm měsíců se Gallipoli proměnilo v krvavou zákopovou válku. Ani jedna strana nedokázala získat rozhodující převahu.

Velké vítězství Osmanské říše

Na přelomu let 1915 a 1916 se spojenci rozhodli poloostrov vyklidit.

Evakuace proběhla překvapivě úspěšně, vojensky však znamenala jedno z největších britských neúspěchů celé první světové války.

Celá operace si vyžádala přibližně půl milionu padlých, raněných a nemocných na obou stranách.

Pro Osmanskou říši šlo o jedno z největších vítězství celé války. Zastavení spojenecké invaze výrazně posílilo morálku armády a z Mustafy Kemala udělalo národního hrdinu.

Významný podíl na tomto úspěchu měl právě Liman von Sanders.

Spory s osmanským velením

Přesto nebylo jeho působení bez problémů.

Často se dostával do konfliktů s ministrem války Enverem Pašou, který prosazoval odvážnější a riskantnější operace. Sanders naopak preferoval pečlivou přípravu a obranu založenou na realistickém odhadu situace.

Napjaté byly také jeho vztahy s některými německými důstojníky působícími v Osmanské říši. Opakovaně žádal o odvolání, ale Berlín i Istanbul jej vždy přesvědčily, aby ve funkci zůstal.

Poslední tažení

V roce 1918 převzal velení německo-osmanských sil v Palestině.

Situace však byla zcela jiná než u Gallipoli. Britská vojska generála Edmunda Allenbyho měla převahu v lidech, technice i zásobování. Po bitvě u Megidda se osmanská obrana zhroutila a válka na Blízkém východě se rychle blížila ke konci.

Život po válce

Po kapitulaci Osmanské říše byl Liman von Sanders internován Brity na Maltě. Vyšetřovalo se jeho možné zapojení do válečných zločinů během arménské genocidy, obvinění se však nepodařilo prokázat a v roce 1919 byl propuštěn.

Zbytek života strávil v Německu, kde sepsal paměti Fünf Jahre Türkei (Pět let v Turecku). Zemřel v roce 1929 ve věku 74 let.

Muž, který změnil průběh války na Blízkém východě

Liman von Sanders dnes nepatří mezi nejznámější generály první světové války. Přesto jeho působení výrazně ovlivnilo dějiny.

Reorganizoval osmanskou armádu, sehrál klíčovou roli při obraně Gallipoli a pomohl zabránit spojencům v průlomu Dardanelami. Kdyby se jim podařilo obsadit Konstantinopol a otevřít námořní cestu do Ruska, mohl se vývoj první světové války vyvíjet zcela jinak.

Právě proto je Liman von Sanders dodnes považován za jednoho z nejvýznamnějších zahraničních velitelů, kteří kdy stáli v čele osmanské armády.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje