Nejlepší ukrajinský velitel druhé světové války? Ivan Čerňachovskij se stal generálem ve 37 letech

Když se řekne sovětský velitel druhé světové války, většině lidí se vybaví Žukov, Rokossovskij nebo Koněv.

Jen málokdo si ale vzpomene na Ivana Daniloviče Čerňachovského. Přitom právě on patřil mezi nejmladší a nejvýraznější sovětské velitele války.

Narodil se v roce 1906 v obci Oksanino nedaleko Umaně na území dnešní Ukrajiny. Do Rudé armády vstoupil už v roce 1924 a postupně prošel službou u tankových jednotek. Před válkou získal zkušenosti s mechanizovanými vojsky a rychle postupoval ve vojenské hierarchii.

Když v červnu 1941 Německo zaútočilo na Sovětský svaz, bylo mu pouhých 34 let.

O tři roky později už velel jednomu z největších sovětských frontů.

Od tankových jednotek k armádě

Začátek války pro Čerňachovského nebyl jednoduchý.

Stejně jako zbytek Rudé armády čelil ničivému německému útoku. Německé jednotky během prvních měsíců postupovaly hluboko na sovětské území a Rudá armáda utrpěla obrovské ztráty.

Čerňachovskij však postupně získával stále vyšší velení.

V roce 1942 převzal 18. tankový sbor a v červenci téhož roku se stal velitelem 60. armády.

Právě pod jeho velením začala 60. armáda získávat významné úspěchy. Účastnila se bojů u Voroněže, později bitvy u Kurska a následného sovětského postupu na západ.

Čerňachovského vojska překročila Desnu a Dněpr a v listopadu 1943 se podílela také na osvobození Kyjeva. Jeho kariéra začala nabírat téměř neuvěřitelné tempo.

Bagration: Čerňachovskij dostává obrovskou armádu

V dubnu 1944 přišel okamžik, který z něj udělal jednoho z nejvýznamnějších sovětských velitelů.

Čerňachovskij převzal velení 3. běloruského frontu. Bylo mu stále pouze 37 let.

Ve stejné době už velel obrovskému vojenskému uskupení, které mělo během následujících měsíců sehrát klíčovou úlohu při porážce německé Skupiny armád Střed. A pak přišla operace Bagration.

Německá Skupina armád Střed se hroutí

22.června 1944 zahájila Rudá armáda obrovskou ofenzivu v Bělorusku. Pro Němce se během několika týdnů změnila situace v katastrofu.

Jednotky 3. běloruského frontu udeřily ve směru na Vitebsk a Oršu. Následoval postup přes Bělorusko a dále do Litvy.

Čerňachovského vojska se podílela na osvobození Vitebska, Orši, Borisova, Minsku, Vilniusu a Kaunasu. Na konci léta 1944 dosáhla Rudá armáda hranic Východního Pruska.

Byl to jeden z největších sovětských úspěchů celé války. A Čerňachovskij za něj získal další významné ocenění.

29. července 1944 se stal podruhé Hrdinou Sovětského svazu.

O několik týdnů dříve, 26. června, byl povýšen na armádního generála. Bylo mu 37 let.

Nejmladší velitel frontu

Právě jeho věk je na celém příběhu možná nejpozoruhodnější. Čerňachovskij se stal nejmladším sovětským velitelem frontu během druhé světové války.

Front přitom nebyla malá jednotka. Šlo o obrovské uskupení armád, které mohlo mít stovky tisíc mužů.

Pro srovnání – 3. běloruský front měl v lednu 1945 přes 700 000 příslušníků. A jeho velitelem byl muž, kterému ještě nebylo ani čtyřicet.

Východní Prusko

Po zničení německé obrany v Bělorusku se válka přenesla přímo na německé území.

Východní Prusko bylo pro Němce jedním z nejdůležitějších regionů. A také jedním z nejtvrději bráněných.

V lednu 1945 zahájila Rudá armáda Východopruskou strategickou operaci.

Čerňachovského 3. běloruský front postupoval směrem ke Königsbergu. Německý odpor byl mimořádně tvrdý.

Sověti museli překonávat opevněné linie, silniční uzly i města, která se Němci snažili udržet za každou cenu.

Čerňachovskij přesto pokračoval v útoku. Jeho vojska postupně sevřela německé síly ve Východním Prusku a přiblížila se ke Königsbergu.

Jenže právě v této chvíli přišel konec jednoho z nejrychleji rostoucích vojenských talentů Rudé armády.

18. února 1945

Čerňachovskij se 18. února 1945 nacházel v prostoru Mehlsacku, dnešního Pieniężna v Polsku.

Inspektoval situaci na frontě a připravoval další operace. Poté se dostal pod německou dělostřeleckou palbu.

Střepina ho smrtelně zranila. Téhož dne zemřel. Bylo mu pouhých 38 let.

Do německé kapitulace zbývaly necelé tři měsíce. Königsberg ještě nebyl dobyt. Bitva o Berlín ještě nezačala. A Čerňachovskij už u toho nebyl.

Generál, který mohl být ještě větší

Je těžké říct, kam by se jeho kariéra dostala, kdyby přežil. V době své smrti už měl za sebou cestu od tankového velitele až k veliteli frontu.

Byl dvakrát Hrdinou Sovětského svazu. Velel statisícům mužů. Vedl velké operace v Bělorusku, Litvě a Východním Prusku.

A stále mu nebylo ani čtyřicet. Právě proto se o Čerňachovském dodnes mluví jako o jednom z nejvýraznějších mladých velitelů Rudé armády.

Ukrajinský velitel, nebo sovětský generál?

Tady je ale potřeba udělat jednu důležitou historickou poznámku.

Čerňachovskij se narodil na území dnešní Ukrajiny a v některých zdrojích je označován jako ukrajinský vojevůdce.

Historicky přesnější je označit ho za sovětského generála ukrajinského původu.

Celou svou vojenskou kariéru totiž spojil s Rudou armádou a Sovětským svazem.

Stejně tak není možné jednoduše říct, že byl bezpochyby „nejlepším ukrajinským velitelem druhé světové války“.

Vedle něj můžeme zmínit například Rodiona Malinovského nebo Pavla Rybalko, kteří také patřili k významným sovětským velitelům ukrajinského původu.

Ale Čerňachovskij měl něco, co ho skutečně odlišovalo. Věk.

34 let. 37 let. 38 let.

Když začala válka, bylo mu 34. Když převzal velení 3. běloruského frontu, bylo mu 37. Když se stal armádním generálem, stále ještě mu nebylo 38. A když zemřel, bylo mu 38.

Jeho kariéra trvala jen několik desetiletí, ale během války vystoupala z velitele tankových jednotek až k jednomu z nejvyšších postů Rudé armády.

A právě proto je otázka z titulku zajímavá.

Byl Ivan Čerňachovskij opravdu nejlepším ukrajinským velitelem druhé světové války?

To už záleží na tom, podle čeho „nejlepšího“ hodnotíme.

Podle věku? Podle rychlosti kariérního postupu? Podle rozsahu velení? Nebo podle konkrétních vojenských operací?

Jedno mu ale nikdo nevezme.Když mu bylo pouhých 37 let, velel celému frontu. A jen o několik měsíců později byl mrtvý.

Čerňachovskij tak patří k nejpozoruhodnějším příběhům sovětských velitelů druhé světové války – a zároveň k těm, u nichž si člověk při pohledu na datum narození a datum smrti uvědomí, jak neuvěřitelně mladí někteří velitelé ve válce skutečně byli.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje