Článek
Nový plán po neúspěchu u Moskvy
Když se v zimě 1941 zhroutila německá ofenziva před Moskvou, bylo jasné, že plán na rychlé poražení Sovětského svazu selhal. Wehrmacht sice ovládl obrovská území a způsobil Rudé armádě katastrofální ztráty, rozhodujícího vítězství však nedosáhl. Hitler proto změnil strategii.
Místo dalšího útoku na Moskvu se rozhodl soustředit na jih Sovětského svazu. Domníval se, že klíčem k vítězství nejsou hlavní města, ale hospodářské zdroje. Německo trpělo chronickým nedostatkem ropy a bez nových zásob nemohlo dlouhodobě vést moderní válku.
Hlavním cílem se tak stala kavkazská ropná pole v Majkopu, Grozném a Baku, která zajišťovala většinu sovětské produkce ropy.
Začíná operace Blau
28. června 1942 zahájila Skupina armád Jih letní ofenzivu s krycím názvem Fall Blau (Operace Modrá).
Do útoku bylo nasazeno více než 1,3 milionu vojáků Osy, přes 2 000 tanků, téměř 2 000 letadel Luftwaffe a tisíce děl.
Proti nim stála vojska Brjanského, Jihozápadního a Jižního frontu Rudé armády. První týdny připomínaly triumfy z roku 1941.
Německé tankové divize postupovaly rychle vpřed, sovětská obrana byla prolomena a Wehrmacht během několika týdnů obsadil rozsáhlé oblasti jižního Ruska i východní Ukrajiny.
Padl Voroněž, následovalo dobytí Rostova na Donu, označovaného za „bránu na Kavkaz“.
Na rozdíl od roku 1941 se však Sovětům většinou podařilo vyhnout velkým obklíčením. Rudá armáda sice ustupovala, ale zachovávala si většinu svých sil.
Právě to se později ukázalo jako jeden z rozhodujících faktorů celé kampaně.
Hitler rozděluje své síly
Po pádu Rostova učinil Hitler jedno z nejkontroverznějších rozhodnutí celé války.
23. července 1942 vydal Směrnici č. 45, kterou rozdělil Skupinu armád Jih na dvě samostatná uskupení.
Skupina armád A pod velením polního maršála Wilhelma Lista měla proniknout na Kavkaz a obsadit ropná pole.
Skupina armád B, jejíž hlavní silou byla 6. armáda generála Friedricha Pauluse, dostala za úkol dobýt Stalingrad a zabezpečit tok Volhy.
Mnozí němečtí generálové varovali, že rozdělení sil výrazně oslabí obě ofenzivy. Hitler jejich námitky odmítl.
Kavkaz i Stalingrad
Na Kavkaze dosáhl Wehrmacht zpočátku významných úspěchů.
Obsadil Majkop, pronikl hluboko do horských oblastí a 21. srpna 1942 němečtí horští myslivci vztyčili válečnou vlajku na vrcholu Elbrusu, nejvyšší hory Evropy. Šlo však především o propagandistický úspěch.
Před námi žádný nepřítel a za námi žádné zásobování
Ropná pole u Majkopu byla Sověty před ústupem z velké části zničena a Němci je nedokázali rychle obnovit. Ještě důležitější oblasti Groznyj a Baku zůstaly mimo jejich dosah.
Současně se rozhořela bitva o Stalingrad.
Město mělo obrovský strategický význam díky řece Volze, ale také symbolický – neslo Stalinovo jméno.
Hitler proto odmítal jakoukoli možnost ústupu. Boje se změnily v jednu z nejkrvavějších městských bitev historie.
Logistika začala kolabovat
Jak německé jednotky postupovaly stále hlouběji na jih Sovětského svazu, začaly narůstat logistické problémy. Fronta se natáhla na stovky kilometrů.
Železniční tratě bylo nutné přestavovat na evropský rozchod, silnice byly ve špatném stavu a zásobovací kolony nestačily dopravovat pohonné hmoty ani munici.
Tankové divize často musely zastavovat jen proto, že neměly dostatek benzínu.
Právě logistika se stala jedním z hlavních nepřátel Wehrmachtu.
Sovětský protiúder
Zatímco německé jednotky bojovaly ve Stalingradu, jejich dlouhá křídla chránily především rumunské, italské a maďarské armády.
Ty byly slabě vyzbrojené a měly jen minimum protitankových zbraní.
19. listopadu 1942 zahájila Rudá armáda operaci Uran. Sovětské tankové armády prorazily rumunské linie severně i jižně od Stalingradu a během několika dnů uzavřely kolem 6. armády obrovský kotel. Uvnitř zůstalo přibližně 250 000 vojáků Osy.
Hitler zakázal průlom. Věřil, že Luftwaffe dokáže armádu zásobovat ze vzduchu. Ve skutečnosti byla schopna dopravit jen zlomek potřebných zásob.
Konec operace Blau
2. února 1943 kapitulovaly poslední zbytky 6. armády. Do sovětského zajetí padl i nově jmenovaný polní maršál Friedrich Paulus.
Současně byly německé jednotky nuceny ustoupit z Kavkazu, aby samy neskončily v obklíčení.
Po měsících bojů nezískalo Německo ani kavkazskou ropu, ani kontrolu nad Volhou.
Operace Blau skončila naprostým strategickým neúspěchem.
Operace, která změnila válku
Operace Blau představovala vrchol německé vojenské síly na východní frontě.
Wehrmacht během několika měsíců postoupil stovky kilometrů, obsadil obrovská území a pronikl hlouběji do Sovětského svazu než kdykoli předtím.
Právě tento úspěch ale vedl Hitlera k přecenění vlastních možností.
Rozdělení sil mezi Kavkaz a Stalingrad, podcenění sovětských rezerv i stále horší zásobování způsobily, že Německo nedokázalo splnit ani jeden ze svých hlavních cílů. Katastrofa u Stalingradu se stala symbolem zlomu války.
Od roku 1943 už Wehrmacht na východní frontě převážně ustupoval a strategická iniciativa definitivně přešla do rukou Rudé armády, která o necelé dva a půl roku později dobyla Berlín.
Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.
Zdroje
- David M. Glantz, Jonathan House – When Titans Clashed: How the Red Army Stopped Hitler
- David Stahel – Case Blue: The Wehrmacht’s March to the Caucasus, 1942
- Antony Beevor – Stalingrad
- Earl F. Ziemke – Moscow to Stalingrad: Decision in the East
- John Erickson – The Road to Stalingrad
- Richard Overy – Russia’s War
- Geoffrey Jukes – The Second World War: The Eastern Front
- Bundesarchiv (Spolkový archiv Německa)
