Článek
Itálie mění strany
Na začátku první světové války byla Itálie formálně spojencem Německa a Rakouska-Uherska. V roce 1915 se však rozhodla vstoupit do války na straně Dohody. Motivací byl slib územních zisků, především oblasti s italským obyvatelstvem na území monarchie.
Tím se otevřela nová fronta. Vedla přes vysoké hory a hluboká údolí Alp, kde podmínky pro boj byly mimořádně tvrdé. Hlavním bojištěm se stala řeka Soča (italsky Isonzo).
Dvanáct bitev na jediné řece
Fronta na Soči se stala jedním z nejkrvavějších bojišť první světové války. Mezi lety 1915 a 1917 zde proběhlo dvanáct velkých bitev.
Italská armáda se opakovaně snažila prorazit rakousko-uherskou obranu a otevřít si cestu do vnitrozemí monarchie. Problém byl v tom, že obránci drželi výhodné pozice vysoko v horách.
Každý italský útok tak znamenal postup proti dobře připravené obraně. Výsledkem byly obrovské ztráty na obou stranách.
Češi v rakousko-uherské uniformě
Na této frontě bojovaly také pluky z českých zemí. Rakousko-uherská armáda byla mnohonárodnostní a Češi tvořili významnou část jejích jednotek.
Na Soči se objevily například:
• 28. pražský pěší pluk
• 35. plzeňský pěší pluk
• 102. benešovský pěší pluk
Tisíce českých vojáků tak bojovaly v horském terénu proti italské armádě. Boje byly mimořádně tvrdé. Vojáci museli kromě nepřítele čelit i extrémním podmínkám. Strmým skalám, nedostatku vody a častým lavinám.
Válka v horách
Fronta na Soči byla jedním z nejdrsnějších bojišť celé války. Vojáci často bojovali ve výškách přes 2000 metrů nad mořem. Zákopy byly vytesané do skal a zásobování bylo velmi obtížné.
Dělostřelecké granáty rozbíjely horské svahy a způsobovaly laviny kamení i sněhu. Mnoho vojáků zahynulo právě při těchto katastrofách. Podmínky byly natolik extrémní, že historici někdy označují boje na Soči za „válku v oblacích“.
Krvavé útoky italské armády
Italské velení pod generálem Luigim Cadornou opakovaně nařizovalo masivní útoky na rakousko-uherské pozice.
Tyto útoky však většinou končily neúspěchem. Obránci měli výhodu terénu a dobře připravené zákopy. Cena za každý pokus o průlom byla obrovská. Během bojů na Soči padlo nebo bylo zraněno více než milion vojáků.
Průlom u Caporetta
Situace se dramaticky změnila až na podzim roku 1917. V říjnu zahájily německé a rakousko-uherské jednotky ofenzivu známou jako bitva u Caporetta. Tentokrát útočili obránci.
Italská armáda
Použili nové taktiky, včetně infiltračních útoků a plynových zbraní. Italská fronta se zhroutila a armáda ustupovala desítky kilometrů. Byla to jedna z největších porážek v dějinách Itálie.
Zapomenutá fronta
Bitvy na Soči dnes stojí poněkud ve stínu západní fronty nebo bojů na východě. Přesto patří k nejkrvavějším kapitolám první světové války.
Pro české dějiny mají navíc zvláštní význam. Tisíce vojáků z českých zemí zde bojovaly v uniformě rakousko-uherské armády – často proti nepříteli, s nímž před válkou jejich země ani neměla konflikt. Fronta na Soči tak připomíná složitou realitu první světové války, v níž se vojáci mnoha národů ocitli na bojištích daleko od domova.
Zdroje a literatura:
Mark Thompson – The White War: Life and Death on the Italian Front 1915–1919, Basic Books, 2009
Alexander Watson – Ring of Steel: Germany and Austria-Hungary at War 1914–1918, Penguin Books, 2014
Holger Herwig – The First World War: Germany and Austria-Hungary 1914–1918, Bloomsbury Academic, 2014
Vojenský historický ústav Praha – studie o rakousko-uherské armádě a českých plucích v první světové válce
