Pevnost, kterou Hitler zakázal opustit. Bitva o Královec skončila katastrofou německé armády

Poslední bašta Východního Pruska

Na začátku roku 1945 se nacistické Německo ocitlo na pokraji porážky. Po úspěšné sovětské Viselsko-oderské operaci se fronta rychle přiblížila k Berlínu a ve Východním Prusku zůstaly odříznuté desetitisíce německých vojáků i civilistů.

Nejdůležitějším opěrným bodem oblasti byl Královec (Königsberg), hlavní město Východního Pruska. Šlo nejen o významný přístav na Baltském moři, ale také o důležitý železniční uzel a symbol německé státnosti. Právě odtud pocházela tradice pruských králů a město mělo pro nacistickou propagandu mimořádný význam.

Adolf Hitler proto odmítl jakoukoli myšlenku na ústup. Královec prohlásil za Festung Königsberg – pevnost, která měla být bráněna do posledního muže.

Jedno z nejlépe opevněných měst Evropy

Obranou města byl pověřen generál Otto Lasch, zkušený důstojník Wehrmachtu. K dispozici měl přibližně 130 000 vojáků, mezi nimi příslušníky Wehrmachtu, Volkssturmu, námořnictva i policie.

Královec patřil mezi nejlépe opevněná města Evropy. Už v 19. století kolem něj vznikl systém 15 mohutných fortů, které byly během války modernizovány. Obranu doplňovaly tři pásy opevnění, stovky betonových bunkrů, zákopy, protitankové příkopy, minová pole i barikády.

Samotná městská zástavba navíc poskytovala ideální podmínky pro obranu. Každý dům se mohl změnit v pevnost a každá ulice v bojiště.

Sověti soustředili drtivou převahu

Útok na Královec vedl maršál Alexandr Vasilevskij, velitel 3. běloruského frontu.

Pro rozhodující operaci soustředil přibližně 137 000 vojáků, více než 5 000 děl a minometů, přes 500 tanků a samohybných děl a téměř 2 400 letadel.

Rozhodující útok začal 6. dubna 1945. Předcházela mu mimořádně intenzivní dělostřelecká příprava. Na některých úsecích připadalo až 250 hlavní na kilometr fronty, což představovalo jednu z největších koncentrací dělostřelectva celé války.

Po několikahodinovém ostřelování vyrazila vpřed sovětská pěchota podporovaná tanky, ženisty, plamenomety i samohybnými děly.

Boje o každý fort i každou ulici

Nejtěžší střety probíhaly kolem jednotlivých pevnostních fortů.

Masivní cihlové pevnosti odolávaly celé hodiny i přes nepřetržitou palbu. Sovětští ženisté museli používat nálože, plamenomety i přímou palbu těžkých houfnic.

Stejně krvavé byly boje uvnitř města. Němečtí obránci ustupovali z domu do domu, z patra do patra a často bojovali ještě ze sklepů. Sověti postupovali doslova místnost po místnosti.

Přes tvrdý odpor se obrana rychle rozpadala. Sovětské jednotky postupně obsazovaly jednotlivé forty, přerušily spojení mezi obránci a pronikly do centra města.

Hitler požadoval boj do posledního muže

Dne 9. dubna 1945 dospěl generál Otto Lasch k závěru, že další odpor postrádá smysl.

Munice docházela, obrana se rozpadala a tisíce raněných už nebylo možné ošetřit.

Lasch se proto rozhodl kapitulovat. Hitler reagoval zuřivě.

Generála označil za zrádce, v nepřítomnosti jej odsoudil k trestu smrti a nechal zatknout jeho rodinu. Samotný Lasch strávil po válce téměř deset let v sovětském zajetí a domů se vrátil až v roce 1955.

Konec německého Královce

Bitva skončila zdrcující porážkou Wehrmachtu. Přibližně 42 000 německých vojáků padlo a kolem 92 000 jich skončilo v sovětském zajetí. Sovětské ztráty dosáhly přibližně 3 700 padlých a asi 14 000 raněných, což ukazuje, jak drtivou převahu útočníci měli.

Město bylo z velké části zničeno. Vedle dubnových bojů se na jeho zkáze výrazně podílely také ničivé britské nálety z léta 1944.

Z města pruských králů se stal Kaliningrad

Po válce připadl Královec Sovětskému svazu.

V roce 1946 byl přejmenován na Kaliningrad podle sovětského politika Michaila Kalinina. Téměř celé německé obyvatelstvo bylo odsunuto a oblast osídlili noví obyvatelé z různých částí Sovětského svazu.

Dnešní Kaliningrad představuje ruskou exklávu mezi Polskem a Litvou a patří k nejvíce militarizovaným oblastem Evropy.

Hitlerova strategie definitivně selhala

Bitva o Královec ukázala naprostý krach Hitlerovy strategie pevnostních měst.

Stejně jako dříve v Tarnopolu nebo později ve Vratislavi vedl rozkaz „držet za každou cenu“ pouze ke zbytečným ztrátám. Obránci byli obětováni, město padlo a sovětský postup se zpomalil jen nepatrně.

Pád Královce zároveň znamenal definitivní konec německé vlády ve Východním Prusku. Město, které bylo po staletí jedním z pilířů Pruska a později Německa, během několika dnů zmizelo z mapy německých dějin. Stalo se symbolem posledních měsíců Třetí říše – období, kdy fanatické rozkazy převážily nad vojenskou realitou a tisíce vojáků i civilistů zaplatily životem za obranu města, které už nemohlo být zachráněno.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje