Poslední bitva druhé světové války? Bosenský Odžak se vzdal až týdny po kapitulaci Německa

Když 8. května 1945 v Evropě oficiálně skončila druhá světová válka, pro většinu lidí to znamenalo konec šest let trvajícího pekla.

Německo kapitulovalo. Vojáci odkládali zbraně. Lidé vycházeli do ulic a slavili.

Jenže ne všude bylo po válce. V bosenském Odžaku se stále bojovalo.

A nešlo o poslední náhodné přestřelky několika ozbrojenců. V okolí města probíhaly ještě několik týdnů organizované a tvrdé boje mezi chorvatskými jednotkami a jugoslávskou armádou.

Odžak se stal jedním z posledních velkých bojišť druhé světové války v Evropě.

Když už Evropa slavila

Odžak leží v severní Bosně, nedaleko řeky Sávy. Na jaře 1945 se zdejší fronta rychle měnila.

Německo se hroutilo, jednotky Nezávislého státu Chorvatsko ustupovaly a jugoslávští partyzáni postupovali stále dál.

Většina německých jednotek už neměla možnost pokračovat v organizovaném odporu.

V prostoru Odžaku však zůstala početná skupina chorvatských ozbrojených jednotek, především příslušníků ustašovských a domobraneckých formací.

Jejich velitelé Petar Rajkovačić a Ivan Čalušić se rozhodli, že se nevydají na ústup společně s ostatními.

Zůstali. A připravili obranu.

Z několika tisíc mužů vznikla pevnost

Obránci využili místní krajinu. Odžak a okolní vesnice nabízely vhodné podmínky pro obranu. Budovala se zákopová postavení, bunkry a palebná stanoviště.

Výhodou obránců byla také znalost terénu. Proti nim postupovaly jednotky jugoslávské armády, která vznikla z partyzánského hnutí.

Jejich početní převaha byla značná. Přesný počet mužů na obou stranách se v pramenech liší. Dokumentace z posledních týdnů války není úplná a pozdější literatura pracuje s rozdílnými odhady.

Jedno je však jisté. Odžak se nevzdal po prvním útoku.

Partyzáni útočili znovu a znovu

Boje začaly už v dubnu 1945. Jugoslávské jednotky se pokoušely obranná postavení prorazit, ale narážely na odpor mužů, kteří využívali zákopy, opevnění a znalost každého koutu okolní krajiny.

Jedním z důležitých prostorů se stala Vlaška Mala. Útoky přicházely opakovaně. Obranný prostor se postupně zmenšoval.

A pak přišel 8. květen 1945. Den, kdy Německo kapitulovalo.

8. května válka skončila. V Odžaku nikoliv.

Právě tady začíná být příběh Odžaku téměř neuvěřitelný. V Berlíně bylo rozhodnuto. Německá armáda skládala zbraně.

V Paříži, Londýně i dalších evropských městech se slavilo vítězství. V Československu končily poslední boje. Ale v severní Bosně stále rachotily kulomety.

Pro obránce Odžaku německá kapitulace znamenala především jediné: zůstali sami.

Nemohli očekávat, že jim přijde na pomoc německá armáda. Jejich možnosti zásobování a úniku se rychle zmenšovaly.

Jugoslávská armáda naopak mohla soustředit další síly na likvidaci posledních ozbrojených odporů.

A přesně to se začalo dít.

Obranný kruh se stále zmenšoval

V květnu už byla situace obránců stále zoufalejší. Jugoslávské jednotky soustřeďovaly proti Odžaku další síly a využívaly také dělostřelectvo a letectvo.

Obránci byli postupně zatlačováni do stále menšího prostoru. Docházela munice. Docházely zásoby. Možnosti úniku prakticky mizely. Přesto odpor pokračoval.

Boje se přesouvaly mezi jednotlivými vesnicemi a opevněnými postaveními. A čím více se blížil konec, tím brutálnější byla situace.

Poslední výstřely až na konci května

Přesné datum pádu Odžaku není dodnes úplně jednoznačné. Některé prameny uvádějí 25. květen 1945.

Jiné posouvají definitivní konec bojů na 27. nebo 28. května. Proto je bezpečnější říci, že organizovaný odpor v oblasti Odžaku byl zlomen na samém konci května 1945.

To znamená něco neuvěřitelného. Od německé kapitulace 8. května uplynuly přibližně tři týdny. Evropa už byla oficiálně v míru. V Odžaku se stále bojovalo.

Po bitvě přišly popravy a represe

Pádem obrany ale příběh neskončil. Přeživší obránci byli zajímáni a následovaly čistící operace jugoslávských jednotek.

Právě zde je ale nutné oddělit dvě věci: samotné boje a poválečné represe. Jde o dvě různé kapitoly.

Historik Gaj Trifković odhaduje ztráty tří jugoslávských divizí zapojených do bojů na přibližně 430 padlých a nezvěstných a 1 123 raněných. Do konce bitvy mělo být podle jeho výzkumu zajato nejméně 562 obránců Odžaku. Osudy zajatců však nebyly stejné.

Podle odborné literatury byli někteří následně popraveni. Rozsah poválečných represí a osudy jednotlivých skupin jsou přitom stále předmětem historického výzkumu.

Ani jeden zločin nemaže druhý

Odžak je komplikovaný také proto, že na jedné straně stáli příslušníci jednotek Nezávislého státu Chorvatsko, jehož ozbrojené složky se během války podílely na rozsáhlém násilí a zločinech.

To je historický fakt, který nelze při popisu bitvy vynechat. Stejně tak ale nelze přehlížet poválečné popravy a represe, ke kterým po vítězství jugoslávských komunistů docházelo.

Jedno násilí neruší druhé. A právě proto není správné dělat z Odžaku jednoduchý příběh „hrdinů proti padouchům“.

Je to příběh konce jedné krvavé války, v němž proti sobě stály ozbrojené skupiny, z nichž některé měly na svědomí předchozí válečné zločiny, a vítězné síly, které po vítězství rovněž prováděly násilné represe.

Proč se o Odžaku tolik nemluvilo?

V poválečné Jugoslávii nebyl důvod připomínat, že ještě několik týdnů po německé kapitulaci probíhaly rozsáhlé boje s ozbrojenými odpůrci nového režimu.

Navíc se jednalo o jednotky spojené s poraženým ustašovským režimem. Poválečná interpretace proto byla pochopitelně velmi jednostranná.

Odžak se postupně ztratil z širší evropské paměti.

Přitom právě tento příběh ukazuje, jak obtížné je určit přesný okamžik, kdy válka skutečně skončila.

Datum na dokumentu je jedna věc. Poslední výstřel druhá.

Jedna z posledních bitev války v Evropě

Odžak je často označován za poslední bitvu druhé světové války v Evropě.

Přesnější je však mluvit o jedné z posledních velkých organizovaných bitev nebo o jednom z posledních významných ozbrojených odporů v Evropě.

Přesné datum posledních bojů je totiž předmětem historických sporů.

Na hlavní pointě se ale nic nemění. 8. května 1945 skončila válka v Evropě. V Odžaku pokračovala. Ještě několik týdnů.

Zatímco lidé v jiných částech kontinentu slavili vítězství, odkládali uniformy a začínali plánovat návrat k normálnímu životu, v bosenských vesnicích pokračovalo ostřelování, útoky a boje zblízka.

A právě proto stojí Odžak za připomenutí. Ne jako oslava těch, kteří se bránili. Ani jako oslava těch, kteří útočili.

Ale jako připomínka jedné důležité věci: Konec války na papíře ještě nemusí znamenat konec války pro lidi, kteří v ní stále bojují.

V Evropě byl 8. květen 1945 dnem vítězství.

V Odžaku byl stále válkou. A poslední výstřely tam podle dostupných pramenů zazněly až téměř tři týdny po německé kapitulaci.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje