První velká porážka monarchie: Na Ceru Srbové rozdrtili rakousko-uherskou armádu

Vídeň čekala rychlou válku

Po atentátu v Sarajevu vyhlásilo Rakousko-Uhersko 28. července 1914 Srbsku válku. Ve Vídni převládalo přesvědčení, že malý balkánský stát nebude schopen vzdorovat moderní armádě monarchie déle než několik týdnů.

Invazi vedla 5. a 6. armáda pod velením generála Oskara Potiorka – muže, který byl jen několik týdnů předtím přítomen při atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu. Právě jeho neúspěch při ochraně následníka trůnu byl jedním z důvodů, proč chtěl nyní dosáhnout rychlého vojenského vítězství.

V srpnu 1914 překročily rakousko-uherské jednotky řeky Drinu a Sávu a vstoupily na srbské území.

Bojovali zde i Češi

V řadách rakousko-uherské armády bojovaly také tisíce českých vojáků.

Do srbského tažení byly nasazeny například pražský 28. pěší pluk, plzeňský 35. pěší pluk, jindřichohradecký 75. pěší pluk i další jednotky doplňované muži z českých zemí. Mnozí z nich vstupovali do války vůbec poprvé a právě na Balkáně zažili své první boje.

Pro české vojáky znamenalo srbské tažení tvrdý začátek války. Bojovali v neznámém horském terénu, za letních veder a často proti nepříteli, který znal každý kopec i každou lesní cestu.

Srbové využili každou výhodu

Srbská armáda byla početně slabší a hůře vybavená. Její vojáci však měli za sebou zkušenosti z balkánských válek a velmi dobře znali místní terén.

Vrchním velitelem byl vojvoda Radomir Putnik, zatímco rozhodující operace řídil generál Stepa Stepanović.

V noci z 15. na 16. srpna se obě armády střetly na svazích hory Cer.

Bojovalo se za tmy, v hustém dešti a často na vzdálenost několika desítek metrů. V kopcovité krajině ztrácely rakousko-uherské jednotky orientaci, zatímco Srbové využívali každé výhody domácího prostředí.

Rakousko-Uhersko se dalo na útěk

Po několika dnech tvrdých bojů se rakousko-uherská ofenziva začala hroutit.

Srbské jednotky postupně zatlačily protivníka zpět k řece Drině a donutily jej k ústupu. Ten se na mnoha místech změnil v chaotický útěk. Část vojáků se při pokusu překročit řeku utopila, jiní padli do zajetí. Na bojišti zůstaly desítky děl, tisíce pušek, munice i další vojenský materiál.

Dne 24. srpna 1914 bylo rozhodnuto. Srbsko dosáhlo svého prvního velkého vítězství.

Krvavá daň

Bitva si vyžádala obrovské ztráty na obou stranách. Rakousko-Uhersko přišlo přibližně o 23 000 až 30 000 mužů. Z toho několik tisíc padlo, kolem 4 500 vojáků bylo zajato a tisíce dalších utrpěly zranění.

Srbská armáda zaplatila za vítězství přibližně 16 000 padlými, raněnými a nezvěstnými.

Mezi mrtvými byli i stovky vojáků z českých zemí, kteří bojovali v uniformách rakousko-uherské armády. Přesný počet českých obětí není znám, protože tehdejší armáda vedla statistiky podle pluků, nikoli podle národnosti.

První velké vítězství Dohody

Bitva na Ceru měla význam daleko přesahující Balkán. Šlo o první velké vítězství států Dohody v celé první světové válce. V době, kdy německá vojska postupovala Francií a Rusové utrpěli těžkou porážku u Tannenbergu, představoval srbský úspěch důležitou morální vzpruhu pro spojence.

Naopak ve Vídni způsobila porážka šok. Ukázalo se, že válka proti Srbsku nebude jednoduchou trestnou výpravou a že rakousko-uherská armáda trpí vážnými problémy ve velení, organizaci i logistice.

Vítězství, které válku neukončilo

Přestože Srbové slavili velký úspěch, jejich situace zůstávala mimořádně složitá.

Rakousko-Uhersko podniklo ještě téhož roku další ofenzivy. Následovaly krvavé boje na Drině i slavná bitva na Kolubaře, kde Srbové znovu zvítězili.

Definitivní zlom přišel až na podzim roku 1915, kdy na Srbsko společně zaútočily Rakousko-Uhersko, Německo a Bulharsko. Přes houževnatý odpor byla země obsazena a srbská armáda musela ustoupit přes albánské hory během tragické Albánské golgoty.

Vítězství, které vstoupilo do dějin

Bitva na Ceru dnes stojí ve stínu Verdunu, Sommy nebo Tannenbergu. Přesto právě zde utrpělo Rakousko-Uhersko svou první velkou porážku první světové války a Dohoda získala své první významné vítězství. Pro Srby se Cer stal symbolem odvahy a národního odporu.

Pro Rakousko-Uhersko naopak znamenal první varování, že válka, která měla trvat jen několik týdnů, se promění v katastrofu trvající více než čtyři roky.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje a literatura