Článek
Spojenec, který chtěl zpět ztracená území
Když v červnu 1941 zahájilo Německo útok na Sovětský svaz, připojilo se i Rumunsko. Pod vedením maršála Iona Antonesca vstoupila země do války s jasným cílem. Získat zpět území ztracená o rok dříve, především Besarábii a severní Bukovinu.
Rumunská armáda se zapojila do operace Barbarossa a postupovala spolu s německými jednotkami hluboko na východ.
Zpočátku se zdálo, že sázka na Německo vychází.
Vítězství, která měla vysokou cenu
Jedním z prvních velkých střetnutí bylo obléhání Oděsy v roce 1941. Město nakonec padlo, ale za cenu obrovských ztrát.
Rumunské jednotky se účastnily bojů na Krymu i postupu směrem ke Kavkazu. Válka se ale postupně měnila. To, co začalo jako ofenziva, se pomalu měnilo v boj o přežití.
Stalingrad: moment, kdy se vše zlomilo
Zásadní obrat přišel u Bitva u Stalingradu. Rumunské jednotky zde chránily křídla německé armády. Byly však špatně vybavené a nedokázaly čelit sovětskému protiútoku.
Právě přes jejich linie se sovětská vojska probila. Následovalo obklíčení německých sil a jedna z největších katastrof celé války.
Pro Rumunsko to znamenalo těžké ztráty a začátek konce.
Válka, která zasáhla i civilisty
Rumunská účast ve válce nebyla jen vojenská. Režim Ion Antonescu zavedl protižidovské zákony a podílel se na pronásledování civilního obyvatelstva. Lidé přicházeli o majetek, práva i životy.
Jedním z nejtemnějších momentů byl Jaselský pogrom, při němž byly během několika dní zavražděny tisíce Židů.
Další desetitisíce byly deportovány do oblasti Transnistrie, kde umíraly na hlad, nemoci a násilí.
Král Michal a Ion Antonescu
V některých případech zasáhla perzekuce i rodiny samotných vojáků. Režim totiž nerozlišoval, zda někdo slouží na frontě. Rozhodující byl původ a označení nepřítele. Pokud byla rodina označena například jako židovská, mohla být deportována bez ohledu na to, že její příslušník bojoval v rumunské armádě.
Tyto situace ukazují, jak tvrdě režim postupoval a jak málo znamenala individuální loajalita ve srovnání s ideologií.
Země na pokraji vyčerpání
Válka si vybrala svou daň. Rumunská armáda utrpěla obrovské ztráty – stovky tisíc vojáků padly, další skončily v zajetí. Země byla vyčerpaná a rostla nespokojenost.
Bylo stále jasnější, že válka se nevyvíjí ve prospěch Německa.
Obrat, který změnil vše
V srpnu 1944 přišel zásadní moment. Král Michal I. Rumunský provedl státní převrat. Ion Antonescu byl zatčen a Rumunsko přešlo na stranu Spojenců.
Z bývalého spojence Německa se během krátké doby stal jeho protivník. Rumunská armáda se následně zapojila do bojů proti Němcům a podílela se i na osvobozování Maďarska i Československa.
Konec války a nový začátek
Po válce byl Ion Antonescu postaven před soud a v roce 1946 popraven za válečné zločiny.
Král Michal I. Rumunský byl o rok později donucen abdikovat a odejít do exilu. Rumunsko se dostalo pod vliv Sovětského svazu a postupně se změnilo v komunistický stát.
Příběh plný rozporů
Úloha Rumunska ve druhé světové válce zůstává dodnes složitá. Na jedné straně šlo o významného spojence nacistického Německa, který se podílel na válečných operacích i zločinech režimu.
Na druhé straně jeho přechod na stranu Spojenců v roce 1944 významně přispěl k porážce Německa.
Je to příběh země, která během několika let prošla dramatickou proměnou. Od spojence Hitlera až po účastníka jeho porážky.
Zdroje a literatura
Dennis Deletant – Hitler’s Forgotten Ally: Ion Antonescu and His Regime
Palgrave Macmillan, 2006
ISBN: 978-1403993410
Wikipedia - Ion Antonescu
