Sedm dní do druhé světové války: Hitler už měl rozkaz, Polsko čekalo na útok

Na první pohled to mohl být obyčejný poslední srpnový týden.

V Londýně se jednalo. V Paříži se doufalo, že se podaří zabránit další válce. Ve Varšavě už ale lidé tušili, že tentokrát může být všechno jinak.

Německá armáda se připravovala k útoku. Polsko mobilizovalo.

A v Moskvě právě dva diktátorské režimy uzavřely dohodu, která měla změnit mapu Evropy. Bylo 23. srpna 1939. Do vypuknutí války zbývalo devět dní.

23. srpna: Ribbentrop přijíždí do Moskvy

V noci z 23. na 24. srpna 1939 se v Moskvě odehrálo něco, co ještě před několika týdny působilo téměř nepředstavitelně.

Do sovětského hlavního města přijel německý ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop.

Jednal se sovětským lidovým komisařem zahraničí Vjačeslavem Molotovem. Společně podepsali pakt o neútočení mezi Německem a Sovětským svazem.

Později se mu začalo říkat pakt Molotov–Ribbentrop.

Hitler a Stalin se přitom v Moskvě osobně nesešli. Jejich režimy zastupovali právě Ribbentrop a Molotov.

Navenek šlo o dohodu, v níž se Německo a Sovětský svaz zavázaly, že proti sobě nebudou válčit.

Jenže existoval ještě jeden dokument. Tajný dodatkový protokol. A ten byl mnohem důležitější.

Německo a Sovětský svaz si v něm rozdělily sféry vlivu ve východní Evropě. Polsko se mělo stát předmětem rozdělení mezi oba režimy.

Pro Hitlera to znamenalo zásadní změnu. Mohl zaútočit na Polsko, aniž by se musel obávat, že mu do zad udeří Stalin.

Stalin zase získal prostor pro rozšíření sovětského území a vlivu na západ.

Polsko přitom o tajném protokolu nevědělo. Jeho osud už ale byl v Moskvě z velké části napsán.

24. srpna: Varšava čeká

V Polsku rostlo napětí. Hitlerovy požadavky vůči Varšavě nebyly nové. Německo chtělo především získat zpět Gdaňsk a vytvořit zvláštní spojení mezi Německem a Východním Pruskem.

Polsko odmítalo ustoupit. A tentokrát už Poláci nebyli sami. Za Varšavou stála Británie a Francie.

Po rozbití Československa v březnu 1939 začali Britové i Francouzi chápat, že další ústupky Hitlerovi nemusí zachránit mír. Mohou pouze odložit válku.

Británie proto Polsku poskytla bezpečnostní garance a připravovala se na možnost, že Německo skutečně zaútočí.

Jenže mezi diplomatickými prohlášeními a skutečnou válkou byl obrovský rozdíl. Německá armáda už se připravovala.

25. srpna: Hitler chce zaútočit

Pátek 25. srpna byl klíčovým dnem. Hitler stanovil útok na Polsko na 26. srpna.

Německé jednotky byly připravené. Pak ale přišla zpráva z Londýna. Británie a Polsko podepsaly formální dohodu o vzájemné pomoci.

Hitlerovi najednou hrozilo, že útok na Polsko nebude znamenat pouze válku s Polskem. Mohl znamenat válku s Británií. A další problém přišel z jihu.

Italský diktátor Benito Mussolini nebyl připraven okamžitě vstoupit do války. Hitler proto útok odložil. Ne však proto, že by změnil názor. Pouze změnil datum.

26. srpna: vojáci už byli v pohybu

A právě tady se ukázalo, jak blízko byla Evropa válce. Některé německé jednotky už totiž zahájily své akce.

Jedna ze sabotážních skupin například zaútočila na železniční objekty v prostoru Mostů u Jablunkova. Její příslušníci ještě nevěděli, že Hitler útok odvolal.

Německý útok, který měl začít 26. srpna, tak byl doslova na dosah. Nakonec nepřišel. Polsko dostalo několik dalších dní.

27.–29. srpna: poslední šance

Diplomaté stále jednali. Britové se snažili vytvořit prostor pro přímé jednání mezi Berlínem a Varšavou.

Hitler zároveň tvrdil, že chce vyřešit „polskou otázku“. Jenže za diplomatickými jednáními se odehrávala úplně jiná realita.

Německá armáda se připravovala. A Hitler už neřešil pouze Gdaňsk. Chtěl porazit Polsko. Za jeho zády navíc stále existovala dohoda se Stalinem.

Čím více se blížil konec srpna, tím méně pravděpodobné bylo, že se podaří válku zastavit.

Historik Roger Moorhouse ve své knize Aliance mezi ďábly právě toto období popisuje jako klíčovou fázi spolupráce nacistického Německa a Sovětského svazu, která měla zásadní dopad na osud Polska i celé východní Evropy.

30. srpna: Polsko se připravuje na nejhorší

Polská armáda pokračovala v mobilizaci. Vojáci mířili ke svým jednotkám, železnice byly plné vojenských transportů a na hranicích rostlo napětí.

Poláci zároveň věděli, že jejich námořnictvo by v případě německého útoku mohlo být rychle zničeno.

Proto přišlo rozhodnutí, které mělo zachránit jeho nejcennější lodě.

Operace Peking. Tři polské torpédoborce – Grom, Błyskawica a Burza – vypluly směrem k Británii. Ne proto, že by Poláci utíkali z války. Právě naopak.

Věděli, že válka může začít každým dnem. A chtěli zachovat alespoň část svého námořnictva pro boj po boku Britů.

31. srpna: poslední den

Ve čtvrtek 31. srpna už bylo prakticky rozhodnuto.

Hitler vydal konečný rozkaz. 1. září. Tentokrát už se termín neměl změnit. Německá propaganda ale potřebovala ještě něco. Záminku.

Večer proto příslušníci SS v polských uniformách provedli fingovaný útok na německou rozhlasovou stanici v Gliwicích.

Německo následně tvrdilo, že Polsko zaútočilo na Německo. Byla to lež.

Šlo o jednu z několika provokací, které měly vytvořit obraz polské agrese a poskytnout nacistickému režimu propagandistické ospravedlnění invaze.

Ve skutečnosti už ale nebylo co rozhodovat. Rozkaz k útoku existoval. Tanky čekaly. Letadla čekala. Vojáci čekali.

1. září: ráno, které změnilo Evropu

Krátce před pátou hodinou ráno začala německá vojska překračovat polské hranice.

Na pobřeží zahájil německý bitevní křižník Schleswig-Holstein palbu na polské postavení na Westerplatte. Německá letadla útočila na polská letiště a města.

Pozemní jednotky postupovaly ze západu, severu a také z území Slovenska. Začala druhá světová válka v Evropě.

Německo nasadilo proti Polsku obrovské síly a během prvních dnů začalo rychle pronikat hluboko do polského území.

Hitler se ještě téhož dne pokusil představit útok jako vynucenou reakci na údajné polské provokace. Jenže tentokrát už nebyla cesta zpět.

3. září: Británie a Francie vstupují do války

Německo odmítlo stáhnout své jednotky. V Londýně a Paříži tak přišel okamžik, kterého se všichni obávali.

3. září 1939 vyhlásily Británie a Francie Německu válku. Evropa byla ve válce. Jenže Polsko mělo před sebou ještě jednu katastrofu.

17. září: útok přichází z východu

Polská armáda už více než dva týdny bojovala proti Němcům. Pak přišel další úder. 17. září překročila polské hranice Rudá armáda. Tentokrát z východu.

Polsko se ocitlo mezi dvěma diktaturami. Na západě Německo. Na východě Sovětský svaz.

A obě mocnosti už několik týdnů věděly, jak si jeho území rozdělí. Tajný protokol paktu Molotov–Ribbentrop se právě začal měnit z papíru ve skutečnost.

Sedm dní, během kterých se mír rozpadl

Na začátku posledního srpnového týdne ještě existovala možnost, že válka nezačne.

Diplomaté jednali. Británie nabízela zprostředkování. Polsko doufalo ve spojence.Ale německá armáda už čekala na hranicích.

A v Moskvě už Hitler se Stalinem prostřednictvím svých ministrů rozhodli, jak si rozdělí sféry vlivu ve východní Evropě.

23. srpna byl podepsán pakt.25. srpna měl Hitler zaútočit.26. srpna byl útok odložen. 31. srpna padl konečný rozkaz. 1. září začala invaze. 3. září vstoupily do války Británie a Francie. 17. září udeřil Sovětský svaz.

Ještě několik dní předtím byla Evropa formálně v míru. Pak se všechno změnilo.

Polsko se stalo prvním bojištěm války, která během následujících šesti let pohltí téměř celý evropský kontinent.

Válka ještě nezačala. Ale už bylo téměř nemožné ji zastavit.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje