Článek
Krym – klíč k Černému moři
Když v létě 1941 zahájilo Německo operaci Barbarossa a napadlo Sovětský svaz, postupovaly německé armády hluboko do sovětského území. Jedním z hlavních strategických cílů na jihu byl Krym.
Poloostrov měl obrovský význam. Sovětské letectvo zde mohlo ohrožovat rumunská ropná pole v Ploješti, která byla pro německý válečný průmysl životně důležitá. Zároveň zde sídlila Černomořská flotila.
Srdcem sovětské obrany byl přístav Sevastopol, jedna z nejlépe opevněných pevností v Evropě.
Pevnost, která měla vydržet
Sevastopol byl připravován na obranu už od 19. století. Sověti jej před válkou dále posílili.
Město chránily:
• silné betonové bunkry
• podzemní sklady a tunely
• pobřežní baterie těžkých děl
• desítky tisíc vojáků
Němečtí velitelé věděli, že přímý útok by byl extrémně nákladný. Obránci navíc mohli být zásobováni po moři. Když německé jednotky na podzim 1941 Krym obsadily, Sevastopol zůstal jako poslední velká sovětská pevnost na poloostrově.
Manstein přebírá velení
Útok na pevnost dostala za úkol 11. armáda generála Ericha von Mansteina. Manstein byl považován za jednoho z nejlepších německých stratégů. Už během tažení ve Francii v roce 1940 prosadil plán průlomu přes Ardeny, který vedl k rychlé porážce Francie. Na Krymu však čelil jiné situaci. Sevastopol nebylo možné dobýt rychlým manévrem. Čekalo ho dlouhé obléhání.
Největší děla války
Aby Němci pevnost prolomili, soustředili kolem Sevastopolu obrovskou palebnou sílu. Na Krym byla přivezena i slavná železniční děla Dora a Gustav ráže 800 mm. Šlo o největší dělostřelecké zbraně, jaké kdy byly použity v boji. Vedle nich nasadili Němci i těžké minomety Karl a masivní bombardování Luftwaffe. Po celé týdny dopadaly na sovětské pozice tisíce tun bomb a granátů.
Boje o pevnost
Na jaře 1942 zahájil Manstein rozhodující ofenzivu. Německé jednotky postupně dobývaly jednotlivé obranné linie, bunkry a pevnosti. Boje byly mimořádně tvrdé a často probíhaly na krátkou vzdálenost. Sovětská obrana byla houževnatá. Obránci využívali podzemní tunely, betonové pevnosti i skalnatý terén. Postup byl pomalý a krvavý.
Pád Sevastopolu
Na konci června 1942 se německým jednotkám podařilo prorazit poslední obranné linie. Sovětská obrana se začala hroutit. Část vojáků se pokusila evakuovat po moři, mnoho dalších padlo do zajetí.
Erich von Manstein v ruinách Sevastopolu
Dne 4. července 1942 Sevastopol definitivně padl. Po více než osmi měsících bojů byla jedna z nejsilnějších sovětských pevností dobyta.
Manstein na vrcholu kariéry
Dobytí Sevastopolu bylo považováno za jeden z největších německých úspěchů na východní frontě. Hitler za toto vítězství povýšil Mansteina na polního maršála. Jeho pověst brilantního velitele ještě vzrostla a mnoho historiků jej dodnes považuje za jednoho z nejschopnějších německých generálů druhé světové války.
Vítězství, které válku nerozhodlo
Dobytí Sevastopolu bylo velkým taktickým vítězstvím. Strategická situace se však brzy změnila.
Německá vojska v Sevastopolu
Německá armáda se v roce 1942 vydala na další ofenzivu směrem ke Kavkazu a Stalingradu. Právě tam se měla válka na východní frontě definitivně obrátit. Sevastopol tak zůstal symbolem jednoho z posledních velkých německých triumfů.
Zdroje a literatura
Robert Forczyk – Where the Iron Crosses Grow: The Crimea 1941–1944, Osprey Publishing, 2014
Earl F. Ziemke – Stalingrad to Berlin, U.S. Army Center of Military History, 1968
Erich von Manstein – Lost Victories, Zenith Press, 2004
Antony Beevor – The Second World War, Little Brown, 2012
