Článek
Válka, která nebyla jen evropská
Když se řekne první světová válka, většina lidí si představí zákopy, dělostřelectvo a nekonečné boje ve Francii nebo Belgii.
Jenže válka zasáhla celý svět.A Afrika nebyla výjimkou.
Zatímco Evropa se proměnila ve statickou zákopovou frontu, na africkém kontinentu probíhala úplně jiná válka. Rychlá, pohyblivá a často mnohem chaotičtější.
Místní klima, džungle, pouště i obrovské vzdálenosti znamenaly, že boj zde vypadal úplně jinak než na západní frontě.
Kolonie jako bojiště velmocí
Na začátku války vlastnilo Německo v Africe čtyři hlavní kolonie:
- Togoland
- Kamerun
- Německou jihozápadní Afriku
- Německou východní Afriku
Tyto kolonie byly obklopené britskými a francouzskými územími.
Jakmile válka vypukla, bylo jasné, že se Afrika stane dalším bojištěm evropských mocností.
Německé kolonie padaly jedna po druhé
První úder přišel v Togolandu.
Britské a francouzské jednotky postupovaly rychle a už v roce 1914 byla kolonie dobyta.
Podobný osud čekal i Kamerun, i když zde boj trval déle. Husté pralesy, špatná infrastruktura a tropické klima zpomalovaly pohyb armád i zásobování.
Přesto do roku 1916 padla i tato kolonie.
Na jihu obsadila vojska Jihoafrická unie Německou jihozápadní Afriku.
I zde bylo jen otázkou času, kdy německý odpor skončí.
Muž, kterého Britové nedokázali zastavit
Úplně jiná situace ale nastala v Německé východní Africe. Zde velel generál Paul von Lettow-Vorbeck.
Paul von Lettow-Vorbeck
A právě on se stal jednou z nejzajímavějších postav celé války. Místo klasických bitev vedl partyzánskou válku.
Vyhýbal se velkým střetům, útočil překvapivě a neustále se přesouval. Jeho jednotky byly malé, rychlé a obtížně zachytitelné.
Britové proti němu nasadili obrovské síly. Jenže ho nedokázali zničit.
Bitva u Tangy: když menší armáda porazila větší
Jedním z nejznámějších střetů byla bitva u Tangy v listopadu 1914.
Britové zde vysadili přibližně 8 tisíc vojáků, převážně z Indie a britských koloniálních jednotek. Proti nim stálo asi 1 000 německých vojáků a askari pod velením Paula von Lettow-Vorbecka.
Přesto Britové utrpěli těžkou porážku. Němci využili lepší znalost terénu, rychlý pohyb a chaos během britského vylodění. Britské jednotky nakonec ustoupily a zanechaly za sebou výzbroj i zásoby.
Bitva se stala symbolem toho, jak obtížné bylo bojovat v afrických podmínkách.
Askari: zapomenutí vojáci Afriky
Velkou část Lettow-Vorbeckových sil tvořili afričtí vojáci známí jako askari. Právě oni nesli hlavní tíhu bojů.
Pohybovali se v džungli, přežívali v extrémních podmínkách a často bojovali mnohem déle než evropští vojáci.
Přesto jejich příběhy zůstaly dlouho téměř zapomenuté. Africká fronta totiž po válce zůstala ve stínu Evropy.
Válka proti přírodě
Boje v Africe nebyly jen střetem armád. Často šlo i o boj proti samotné přírodě. Tropické nemoci, hlad, nedostatek vody nebo vyčerpání zabíjely stejně spolehlivě jako kulky.
Vojáci operovali v džungli, savanách i polopouštích, často bez kvalitních cest nebo železnic.
Logistika byla katastrofální. Některé jednotky mizely dřív, než se vůbec dostaly do větší bitvy.
Válka, která skončila později než v Evropě
Zatímco v Evropě skončila válka v listopadu 1918, v Africe se ještě bojovalo. Paul von Lettow-Vorbeck kapituloval až ve chvíli, kdy se dozvěděl, že Německo už válku prohrálo.
Jeho jednotky zůstaly bojeschopné prakticky až do úplného konce konfliktu. Právě proto si získal pověst jednoho z nejúspěšnějších německých velitelů celé války.
Když veteráni museli dokazovat, že vůbec bojovali
Po válce se mnoho afrických askari snažilo získat důchody nebo odměny za službu.
A ano je pravda, že nastávaly absurdní situace.
Mnozí veteráni totiž neměli žádné dokumenty ani služební záznamy. Koloniální správa často evidenci vedla špatně nebo se dokumenty během let ztratily.
Někteří bývalí vojáci proto při žádostech o důchod přinášeli staré uniformy, části výstroje nebo dokonce předváděli vojenské povely a drill, aby dokázali, že skutečně sloužili u německých jednotek.
Paul von Lettow-Vorbeck navíc po válce část svých bývalých askari veřejně podporoval a snažil se jim pomoci získat uznání i finanční podporu.
Dodnes je to jedna z nejznámějších kapitol příběhu afrických veteránů první světové války.
Afrika po válce
Po skončení války přišlo Německo o všechny své africké kolonie.
Ty byly rozděleny mezi vítězné mocnosti jako mandátní území pod správou Společnosti národů. Britský a francouzský vliv v Africe se ještě více rozšířil.
Pro místní obyvatele to ale často neznamenalo svobodu, pouze změnu evropského vládce.
Zapomenutá fronta první světové války
Boje v Africe ukazují úplně jinou tvář první světové války. Nebyla to jen válka zákopů a statických linií.
Byla to i válka pohybu, improvizace, nemocí a přežití v extrémních podmínkách. A pro tisíce afrických vojáků i civilistů byla stejně krutá jako válka v Evropě. Přesto se na ni často zapomíná.
Zdroje a literatura
Hew Strachan – The First World War in Africa
Oxford University Press, 2004
ISBN: 978-0199257287
Edward Paice – Tip and Run
Phoenix Publishing, 2008
ISBN: 978-0753823408
Martin Gilbert – The First World War
Harper Perennial, 1996
ISBN: 978-0061715266
Wikipedie: African theatre of World War I, Paul von Lettow-Vorbeck, Battle of Tanga, Askari troops
