Hlavní obsah
Sport

V Edenu nevybuchl jeden incident. Vybuchlo prostředí budované roky

Foto: Wikimedia commons/Vojtášek volné dílo

Slavia po derby řeší následky prostředí, které v Edenu vznikalo dlouhé roky. Tvrdá atmosféra, konflikty i tolerance agresivity přinesly emoce a úspěch, ale také hranici, která se teď překročila.

Článek

Nechtěl jsem se k celé kauze už vracet. Jenže čím více přichází vyjádření z SK Slavia Praha, tím více působí, že v Edenu stále úplně nechápou podstatu problému. Místo skutečné sebereflexe zatím sledujeme hlavně snahu minimalizovat reputační škody a zachránit obraz klubu.

Nejvíce to ukázal Jaroslav Tvrdík. V Tiki-Tace mluvil o tom, že už na stadionu nebude tolerováno zahalování obličejů ani pyrotechnika. Jenže zásadní otázka zní: proč až teď?

A právě v tom rozhovoru bylo vidět něco, co dnes fanoušky dráždí možná nejvíc. Místo člověka, který jde otevřeně pojmenovat vlastní podíl odpovědnosti, působil Jaroslav Tvrdík spíš jako typický politik — hodně slov, snaha uklidnit situaci, částečné přiznání chyby, ale zároveň opatrné vyhýbání se tomu nejpodstatnějšímu. Tedy že prostředí, které dnes Slavii poškozuje, v Edenu nevzniklo samo od sebe.

Dlouhé roky totiž stejné prostředí Slavii vyhovovalo. Chorea Tribuny Sever obdivovala média, fanoušci i samotné vedení klubu. Pyrotechnika byla součástí budování obrazu „evropské atmosféry“ a tvrdá ultras kultura se brala jako něco, co k modernímu fotbalu prostě patří. Dnes ale klub působí překvapeně, že prostředí, které roky toleroval a nepřímo podporoval, přerostlo přes hlavu.

Ještě větší problém představovalo samotné vyjádření Tribuny Sever. Místo jasné omluvy a jednoznačného odsouzení chaosu přišlo tradiční mlžení, hledání výmluv a minimum skutečné sebereflexe. Přitom právě tady měla zaznít jasná zpráva, že vběhnutí fanoušků na hřiště a útoky směrem k hráčům soupeře jsou nepřijatelné bez jakéhokoliv „ale“.

A je důležité říct jednu věc: nejde o útok na všechny fanoušky Slavie. Naopak. Největší obětí celé situace byli právě normální slávisté. Lidé, kteří celý rok chodili podporovat svůj klub, těšili se na oslavy titulu a chtěli zažít velký fotbalový večer. Pro rodiče s dětmi, kteří na tribunách odpočítávali poslední minuty do mistrovských oslav, muselo být to, co následovalo, naprostou destrukcí celého zážitku.

Místo radosti z titulu zůstala ostuda. A právě to je možná na celé situaci nejsmutnější.

Dalším symbolem celé kauzy je Tomáš Chorý. Slavia ho přiváděla jako jednoho z nejvýraznějších, ale zároveň nejkontroverznějších hráčů ligy. Protestovala proti tomu část vlastních fanoušků a varování zaznívala ze všech stran. Přesto klub investoval obrovské peníze a udělal z něj jednu z tváří týmu.

A teď? Po dalším excesu působí překvapení nad jeho chováním téměř absurdně. Slavia přece nekupovala neznámého dorostence. Kupovala hráče, jehož styl i povaha byly českému fotbalu dávno známé.

Celá situace znovu ukazuje jednu věc: Slavia dnes bojuje hlavně s důsledky prostředí, které sama pomáhala vytvářet. Roky budovaný obraz tvrdého, emotivního a vyhroceného klubu sice přinášel energii, atmosféru i obdiv části fanoušků, ale zároveň postupně posouval hranice toho, co je ještě normální.

A právě proto dnes nestačí vydat opatrné prohlášení nebo zakázat pyrotechniku. Pokud chce Slavia skutečně změnu, musí si nejdřív přiznat, že problém nevznikl během jednoho derby. Rostl v Edenu dlouhé roky.

Chování Zdeňka Houšteckého, Pavla Řeháka nebo kapitána Jana Bořila je pak kapitolou samo o sobě. Dlouhodobé výlevy emocí směrem k rozhodčím, soupeřům i okolí, neustálé konflikty a agresivní vystupování vytvářejí obraz, který se postupně přenáší i na tribuny. Klub může mluvit o respektu a hodnotách, ale pokud jeho výrazné tváře pravidelně předvádějí podobné chování, těžko se lze divit, že část fanoušků reaguje stejně.

Velmi nešťastně navíc působí i případy odebírání akreditací novinářům nebo tlak na média, která si dovolí Slavii kritizovat. Moderní evropský klub přece nemá reagovat umlčováním nepohodlných hlasů, ale schopností přijmout kritiku.

A zvláštní otázka visí i nad osobou Jindřicha Trpišovského. Opravdu si za ty roky nikdy nevšiml atmosféry, která kolem Slavie postupně vznikala? Agresivního chování na lavičce, permanentních konfliktů, vyhrocené komunikace i stále rostoucí nenávisti kolem derby? Právě Trpišovský přitom často po kontroverzních situacích volil vyjádření ve stylu „nevšiml jsem si“, „neviděl jsem to“ nebo „nemohu hodnotit“. Jednou to může působit jako snaha uklidnit situaci. Když se to ale opakuje roky, začíná to spíš připomínat přehlížení problémů, které byly všem okolo dávno zřejmé.

Je fér říct, že Jaroslav Tvrdík po derby převzal odpovědnost. Jenže tím zároveň trochu uniká ta nejdůležitější otázka. Kdo dlouhé roky vytvářel a toleroval prostředí, které dnes klub poškozuje?

Sobota totiž nebyla izolovaný incident ani selhání několika jednotlivců. Byla vyvrcholením atmosféry, která se kolem Slavie budovala roky. Kult permanentního konfliktu, vyhrocené komunikace a agresivity vůči soupeřům, rozhodčím i médiím. Dlouho to fungovalo, protože to přinášelo emoce, energii a pocit „my proti všem“. Jenže podobné prostředí má vždy hranici, za kterou se začne vymykat kontrole. A přesně to se v derby stalo.

Už teď se objevují názory, že kolem Slavie probíhá „hon na čarodějnice“. Jenže tohle není hon na čarodějnice. Nikdo přece nekritizuje Slavii za to, že má hlasité fanoušky, chorea nebo bouřlivou atmosféru. Kritika míří na něco úplně jiného. Na dlouhodobě tolerovanou agresi, hulvátství a prostředí, ve kterém se nenávist a konflikty postupně staly normou.

Jestli si takhle Pavel Tykač představoval svůj milovaný klub a výkladní skříň svého jména, musí být po sobotě v naprostém šoku. Slavia měla být moderním evropským klubem, symbolem úspěchu, profesionality a silné značky. Místo toho dnes řeší chaos, agresi, ostudu a reputační krizi, která přesáhla hranice českého fotbalu.

A pokud má v Edenu opravdu přijít změna, nemůže skončit jen u několika zákazů nebo obětování pár jmen po jednom skandálu. Problém je mnohem hlubší a prorostlý celou kulturou klubu.

Protože největší škodu nakonec neutrpěla jen reputace Slavie. Nejvíc utrpěli právě slušní fanoušci, kteří s agresí a nenávistí nechtějí mít nic společného a přesto dnes musí sledovat, jak je jejich klub spojován hlavně s ostudou místo s titulem.

Zdroje:

• Jaroslav Tvrdík v pořadu TIKI-TAKA po derby Slavia–Sparta (11. 5. 2026)
TIKI-TAKA – Oneplay Sport

• Tvrdík v Tiki-Taka tvrdil, že vztah s kotlem nefungoval. Tribuna Sever mluví o stovkách zpráv
Expres.cz

• Tvrdík: V případě titulu nebude oslava s fanoušky
České noviny

• Omluva i podání rukou. Tvrdík s Čuprem po zničeném derby
iDNES.cz

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz