Vrátili se domů jako zrádci. Jak evropské státy potrestaly dobrovolníky Waffen-SS

Když v květnu 1945 skončila druhá světová válka, tisíce zahraničních dobrovolníků, kteří během konfliktu sloužili v řadách Waffen-SS, se začaly vracet domů. Mnozí z nich bojovali v elitních jednotkách, například v divizi Wiking, a doufali, že po letech na frontě začnou nový život. Místo toho je čekaly soudy, vězení a celoživotní společenské odsouzení. Ve většině evropských zemí byli považováni za kolaboranty a zrádce, kteří dobrovolně sloužili nacistickému Německu.

Nizozemsko: vězení a ztráta občanských práv

Právě z Nizozemska pocházelo nejvíce západoevropských dobrovolníků Waffen-SS. Odhaduje se, že nacistickými jednotkami prošlo přibližně 22 až 25 tisíc Nizozemců.

Po válce nizozemské úřady postupovaly velmi tvrdě. Většina bývalých dobrovolníků byla zatčena, internována a následně postavena před soud. Mnozí přišli o významnou část občanských a politických práv, nesměli zastávat veřejné funkce ani pracovat ve státní správě.

Řadoví příslušníci Waffen-SS obvykle dostávali tresty čtyř až deseti let vězení, zatímco významní funkcionáři nebo osoby zapojené do nacistické správy byli odsuzováni k doživotním trestům, v některých případech i k trestu smrti.

Ani po propuštění jejich problémy neskončily. Silné společenské odsouzení a omezené možnosti pracovního uplatnění vedly některé bývalé dobrovolníky k emigraci, nejčastěji do západního Německa.

Dánsko: zákony se změnily až po válce

Dánská situace byla odlišná. Po německé okupaci v roce 1940 si země určitou dobu zachovala omezenou autonomii a vstup dobrovolníků do jednotky Frikorps Danmark, později začleněné do Waffen-SS, nebyl zpočátku výslovně zakázán.

Po osvobození však parlament přijal mimořádné zákony, které umožnily stíhat osoby spolupracující s nacisty i zpětně.

Před soud se dostalo přibližně 3 300 bývalých dobrovolníků. Řadoví vojáci většinou dostávali tresty dvou až čtyř let vězení.

Dánsko zároveň dočasně obnovilo trest smrti. Po válce bylo popraveno 46 osob, především těch, které se podílely na činnosti gestapa, mučení nebo jiných válečných zločinech.

Norsko: jedna z největších poválečných čistek

Nejrozsáhlejší poválečné vyrovnání s kolaborací proběhlo v Norsku. Proces známý jako Landssvikoppgjøret představoval jednu z největších právních očist v Evropě.

Vyšetřováno bylo více než 90 000 osob podezřelých ze spolupráce s okupanty. Mezi nimi byli téměř všichni přeživší norští dobrovolníci Waffen-SS, jejichž počet se odhaduje na 3 000 až 4 000.

Většina odsouzených dostala tresty vězení nebo nucených prací v délce tří až osmi let. Vedle toho následovaly vysoké finanční sankce, propadnutí majetku a zabavení příjmů získaných během služby v německé armádě.

Nejznámějším odsouzeným byl vůdce norských kolaborantů Vidkun Quisling, který byl za vlastizradu popraven. Jeho jméno se dodnes v mnoha jazycích používá jako synonymum zrádce.

Francie: dobrovolníci jako zrádci republiky

Ve Francii bojovalo v německých službách přibližně 7 000 až 8 000 dobrovolníků, nejprve v Légion des volontaires français (LVF) a později v nechvalně známé 33. granátnické divizi SS Charlemagne.

Po osvobození země se stali součástí rozsáhlých poválečných čistek známých jako épuration.

Většina navrátivších se dobrovolníků byla zatčena a souzena za vlastizradu. Řadoví vojáci dostávali několikaleté tresty vězení, zatímco důstojníci a významní kolaboranti byli odsuzováni k dlouholetým trestům nebo k trestu smrti. Část těchto rozsudků byla později změněna na doživotní vězení.

Kromě trestů následovala také ztráta občanských práv a celoživotní společenské stigma.

Belgie: tvrdé účtování s kolaborací

Také Belgie po válce nešetřila své občany, kteří dobrovolně vstoupili do Waffen-SS.

Nejvíce dobrovolníků pocházelo z vlámských a valonských jednotek, například z divizí Langemarck a Wallonien. Celkem prošlo německými ozbrojenými silami přibližně 15 000 až 20 000 Belgičanů.

Po osvobození proběhla rozsáhlá vlna soudních procesů. Tisíce lidí byly odsouzeny za kolaboraci, přičemž bývalí příslušníci Waffen-SS dostávali zpravidla několikaleté tresty vězení a přicházeli o občanská i politická práva.

Nejznámější belgický kolaborant Léon Degrelle, velitel valonské divize SS Wallonien, uprchl po válce do Španělska, kde našel ochranu režimu generála Francisca Franca. Belgické soudy jej v nepřítomnosti odsoudily k trestu smrti, nikdy však vydán nebyl.

Pro většinu belgických dobrovolníků znamenala služba ve Waffen-SS celoživotní stigma.

Nový začátek pod cizí vlajkou

Ne všichni bývalí příslušníci Waffen-SS zamířili po válce domů. Část z nich se snažila zmizet a začít nový život v zahraničí.

Jednou z možností byla Francouzská cizinecká legie, která po válce hledala zkušené vojáky pro boje v koloniálních konfliktech, především v Indočíně. Mezi legionáři se skutečně objevili i bývalí příslušníci Waffen-SS z různých evropských zemí, často pod novou identitou.

Řada z nich padla během bojů v Indočíně, včetně krvavé bitvy u Dien Bien Phu v roce 1954.

Jinde nový život, doma stigma

Zajímavé je, že osudy těchto mužů se výrazně lišily od poválečného vývoje v západním Německu a Rakousku.

Tam byli bývalí příslušníci Waffen-SS po prověrkách postupně začleňováni zpět do společnosti a od padesátých let mnozí pracovali v soukromém sektoru, policii nebo státní správě.

Ve většině zemí, odkud jako dobrovolníci pocházeli, však stigma služby ve Waffen-SS přetrvalo po celý život.

Válka pro ně neskončila v roce 1945

Osudy zahraničních dobrovolníků Waffen-SS ukazují, že konec války pro ně neznamenal konec jejich problémů.

Zatímco na východní frontě bojovali po boku německé armády, po návratu do vlasti je čekaly soudní procesy, vězení, ztráta občanských práv, majetku i společenského postavení.

Přístup jednotlivých států se sice lišil, společný cíl však byl stejný – potrestat ty, kteří dobrovolně sloužili nacistickému režimu, a jasně oddělit odboj od kolaborace.

Pro většinu bývalých dobrovolníků Waffen-SS tak válka neskončila v květnu 1945. Pokračovala ještě dlouhá léta v soudních síních, věznicích a ve společnosti, která jim jejich minulost nikdy nezapomněla.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje